SMĚR BALKÁN
Rozhodnutí padlo letos na jaře. „Tomáš Skřička přišel s tím, že pár starých aut pojede na začátku léta do Rumunska, dlouho jsme se nerozmýšleli a začali shánět auto. Podmínkou bylo, aby stálo maximálně 25 tisíc. Rozhodli jsme se laťku ještě posunout a do 25 tisíc pořídit celou cestu,“ přibližuje začátky Tomáš Reitinger. Po chvíli hledání našli bílou felicii za pět tisíc. Byla v takovém stavu, že by s ní daleko nedojeli. Měla propadlou technickou kontrolu a některé díly potřebovaly vyměnit. Pustili se do nutných oprav a v sobotu 30. června vyjeli.

Většina aut z projektu Gumbalkan vyrazila společně už z Moravy. Tomáš Reitinger a jeho parťáci se rozhodli přidat až v Rumunsku: „Hlavní setkání jsme propásli. Popletli jsme to a jeli jinam.“ Když dorazili na správné místo, byli už ostatní účastníci pryč. Od organizátorů dostali souřadnice bodů, kterými museli projet. A vyjeli. Někteří z účastníků poloorientačního závodu usilovali o získání prvenství a chtěli zdolat trasu v nejrychlejším čase, mezi ně však nepatřila tříčlenná budějovická parta: „Nějací šílenci, kteří jeli se Škodou 120, to měli sjeté asi za den a půl. My jsme to jeli šest dní. Nechtěli jsme jen sedět v autě, ale vidět i něco z rumunské přírody,“ přibližuje Tomáš Reitinger.

Z KOPCE DO KOPCE
Součástí výzvy Gumbalkan bylo pro Tomáše Reitingera překonávání nástrah stařičkou felicií: „Naše první porucha na sebe nenechala dlouho čekat. Zavadili jsme podlahou o kámen a roztrhli benzínovou trubičku. Byla to jen otázka času, už předtím byla nastavována různými hadičkami. Naštěstí jsme ji opravili asi za dvacet minut.“

SRDEČNÍ ZÁLEŽITOST
Dvacetiletá felicie přirostla Tomáši Skřičkovi, Janu Střelečkovi a Tomáši Reitingerovi k srdci, proto se rozhodli si ji nechat: „Je z cesty vyzdobená různými vzkazy, a tak zůstane. Od návratu absolvovala už pět přepadů táborů, a dokonce unášela i nevěstu.“ (sas)