Průvodcem Deníku se pro sobotní odpoledne stalo jedno z místních 46 dětí, třináctiletá Anička Rajsová. V domově je šestým rok a moc se jí v něm líbí. „Dostanu tu všechno, co potřebuji. Mohu si koupit oblečení jaké chci, baví mě různé akce, které se tu konají, nebo jezdění po výletech. Byli jsme třeba v zoo v Jihlavě,“ popisovala.

O Štědrém dnu se děti setkají u společné večeře. „Míváme štědrovečerní večeři společně dole v jídelně, potom si třeba ještě chvíli povídáme. Pak jdeme každý do obýváku do své skupiny, kde si rozbalujeme dárky,“ přibližuje, jak se slaví Vánoce v domově. „Děláme si fotky a jsme šťastní z toho, co jsme dostali. Menší děti ještě věří na Ježíška. My starší už víme, jak to ve skutečnosti je,“ usmívá se Anička.

Dětský domov Radenín pořádá vánoční jarmark a den otevřených dveří. Podívejte se, co všechno  děti vyrobily.
Děti z Dětského domova Radenín zvou na jarmark, cukroví, divadlo i prohlídku

Na pokoji bydlí s kamarádkou Terezou. Ve skupině, kterých je v domově celkem šest, se starají i o domácího mazlíčka. „Je to morčátko, zrovna včera jsme ho vyklízeli. Je skupinové, staráme se o něj na střídačku,“ prozrazuje. Každá skupina má svoje pravidla, která se snaží dodržovat.

Děti navštěvují místní školu nebo dojíždí do nedalekého Choustníku. „Jsme taková velká rodina. Moc se mi líbí, takto se tu setkávat, o Vánocích to platí dvojnásob,“ dodává brunetka, která touží být kadeřnicí.

Guláš nesmí chybět na žádné akci

Vychovatele tu oslovují familiárně teto nebo strejdo. Už dvanáctým rokem tu pracuje například strejda Tomáš Sedláček ze Sezimova Ústí II. Za své si vzal připravit pořádné občerstvení. „Takovou větší akci pro veřejnost jsme udělali prakticky poprvé, je to moc hezké. Jsme rádi, že se to podařilo. Doufali jsme, že někdo přijde, ale že přijde tolik lidí, jsme nečekali,“ vyprávěl míchaje svůj kulinářský majstrštyk, pravý trampský kotlíkový guláš.

Guláš prý připravuje poctivě a nezahušťuje ho moukou. „Vařím ho vždy, když je nějaká větší akce, je jedno jestli je to v létě nebo v zimě. Holky zase pekly, takže máme plno sladkého i slaného ještě,“ popsal Sedláček.

Důležitý je prý základ se špekem. „Cibule dávám stejné množství jako masa. Tady je šest kilo vepřového a asi pět kilo cibule. Dávám tam až dvě kila světlých paprik, nechávám je rozvařit a nepřidávám žádnou mouku,“ prozradil svůj recept. „Důležité je koření a nešetřit na surovinách,“ směje se, jeho guláš prý není ostrý, ale jemně pikantní, proto v zimním počasí zaručeně zahřeje.

Setkávají se už odchované generace

Den otevřených dveří v Dětském domově Radenín se také stal nezapomenutelnou akcí spojující minulost, přítomnost a budoucnost. Do Radenína přijela totiž řada místních odchovanců. Mezi nimi i dvaadvacetiletá Denisa Pelešková. „Vyrůstala jsem tu, strávila jsem v domově deset krásný let. Moc se mi tu líbilo, jezdili jsme na výlety, nemůžu si to vynachválit. Mám spoustu vzpomínek, bylo to krásné dětství,“ popisovala.

Archeologové odhalili v Radeníně část středověké tvrze, skrývala pečetidlo i mince.
Archeologové našli v Radeníně část středověké tvrze. Skrývala pečetidlo i mince

Tety a strejdové se snažili, aby děti zažily všechno, co chtějí. „V zimě to byly hory a bobování, v létě různé výlety, měli jsme se tu opravdu dobře,“ hodnotila zpětně. „Rodičovská láska vždycky chybí, ta se nikdy nezapře. Máma a táta je to nejvíc, co dítě potřebuje. Ale vychovatelky nám vynahradily všechno, co mohly. Chovaly se k nám tak, jako bychom byly jejich vlastní. Za tom jim patří velké díky,“ míní.

Dnes bydlí v podnájmu a je šťastná. „Našla jsem si práci, vypracovala jsem se na asistentku šéfa. Myslím, že dětský domov mě hodně posílil a připravil do života, i když jsem ze začátku pokulhávala. Vzpomněla jsem si na rady vychovatelů a šla jsem po nich,“ doplňovala Denisa.

Velká rodina se nezapře

I ona popisuje domov jako velkou rodinu. „Jsem ráda, že se sem mohu vracet a mám dveře otevřené. Je to super a úžasné vidět i další děti, které tu třeba ještě žijí. Jsme skutečně jedna velká rodina, která se nikdy nezapře,“ opakovala. „Ať se potkáme kdekoliv, vždycky se k sobě hlásíme a zdravíme se, protože k sobě patříme,“ uvedla dále Pelešková, která neměla jednoduché dětství.

„Každé dítě tu má svůj osud a příběh, který ho sem přivedl, v mém případě šlo o týrání,“ prozrazuje. Každý se sem dostal za jiných okolností a vychovatelé se s tím snaží pracovat a napravit křivdy z dřívějška. „Dávají tu lásku, kterou děti předtím neměly a věnují se jim naplno,“ podotýká s tím, že jejich práci za to obdivuje.

Z vydělaných peněz si udělají radost

Na prodejní jarmark jednotlivé skupiny vyrobily nádherné vánoční dekorace od svícnů, přes věnce, ozdoby, postavičky skřítků, sněhuláků, andělů a další. Děti s vychovatelkami také napekly cukroví, vyrobily slané i sladké zákusky, připravily svařené víno, čaj či kávu a přímo na místě smažily také voňavé bramboráky.

Peníze získané z prodeje využijí podle ředitele domova Kamila Rosy na společné zážitky. „Udělají si radost, sami si zvolí, jak chtějí získané prostředky využít,“ uzavřel Rosa s tím, že loni za vydělané prostředky z adventních trhů v Soběslavi mohli vyrazit na zámek Jindřichův Hradec, do indické restaurace, aquaparku či multikina.

Dětský domov zažil nečekanou solidaritu. Osmičlenné skupině dětí z Radenína ukradl zloděj kola. Díky výzvě na sociální síti obyvatelé zámku získali bicyklů více než čekali.
Krádež kol zasáhla radenínské děti, nemilý zážitek má však happy end

Odpoledne nabídlo návštěvníkům také kulturu v podobě pohádkového vystoupení O čtyřech ročních obdobích. Děti také tančily a zpívaly. V jídelně bylo možné zhlédnout zároveň dvě výstavy, betlémů a fotografií zámku.