Začátkem června byla země po šesti letech války v troskách, uvádí. Byly katastrofální poměry, lidé byli traumatizováni, rodiny rozpadlé, píše list. Noviny a rozhlas, nejdůležitější zdroje informací, léta zprostředkovávaly nacistickou propagandu. „Až do 11. června, kdy Američané spustili demokratizační proces založením nového deníku pro Horní Rakousy, OÖN,“ uvádí deník. S podobným konceptem začaly vycházet i další tituly, například ve Vídni Kurier. Hledaly se pro ně neutrální tituly, většinou Nachrichten, tedy Zprávy, ale ve všech spolkových zemích to nebylo možné, protože tento pojem byl užíván už během války.

V Linci si velení 12. americké armády povolalo 5. června do redakčních prostor někdejšího Tages-Postu na Promenade 46letého Franze Lettnera a řeklo mu, že má vydávat deník orientovaný na demokratické hodnoty. Lettnerovou výhodou pro volbu bylo, že psal už před válkou pro sociáldemokratický Tagblatt a po anšlusu 1938 ho nacisté označili za politicky nespolehlivého. Lettner postavil šestičlenný tým, který musel 10. června předložit první vydání tiskovému důstojníkovi americké armády. Byl to jeden list potištěný z obou stran, 75 000 výtisků s cenou po 15 fenicích.

Jak jezdil papír za starých časů.Zdroj: Deník/repro OÖN

O cenzuře už nebyla řeč, ale noviny byly vydávány pod patronátem spojenců. K urychlení demokratizačního procesu se ale Američané z projektu rychle stáhli. USA, Anglie, Francie a Sovětský svaz se shodly na předání odpovědnosti za sektor médií Rakušanům k 1. říjnu. Od 6. října začaly vycházet i OÖN bez vlivu spojenců.

Náklad novin rychle rostl a v roce 1947 už byl 214 000. Tištěny byly na Promenade, v tiskárně rodiny Wimmer, kde předtím vycházel až do vyvlastnění nacisty Tages-Post. Ten založil Josef Wimmer 1. ledna 1865. Nové noviny si tehdy předplatilo 61 čtenářů, za rok jich bylo 1700. „To je také důvod, proč OÖN na jedné straně letos slaví 75leté výročí a na straně druhé se mohou ohlížet na 155 let tradice novin a zkušeností s nimi,“ zmiňují OÖN k jubileu.

V roce 1914 se vydavatelství změnilo na společnost s ručením omezeným, v níž měl většinu Julius Wimmer, následník zakladatele Josefa. Další podíly měli Juliova dcera Grete a její manžel Oskar Streit, majitel zámku Puchenau. V roce 1938 se Gretina dcera Ilse provdala za Antonia Cuturiho.

První číslo OÖN z roku 1945.Zdroj: Deník/OÖN

Když se z vydavatelství v říjnu 1945 stáhli Američané, byla založena Demokratická tiskárenská a vydavatelská společnost s ručením omezeným. Byli v ní zástupci politických stran, města Lince, spolkové země a šéfredaktor Franz Lettner. Američané jí dali licenci k vydávání titulu. Jedním ze zakladatelů byl Alfred Maleta, který se od roku 1953 stal jediným vlastníkem OÖN. Tehdy bylo také zrušeno vyvlastnění tiskárny Wimmer, což rodině umožnilo začít znovu vydávat Tages-Post. Konkurenční boj skončil v roce 1955 fúzí obou titulů.

Syn Ilse a Antonia Cuturiho Rudolf Andreas Cuturi (*1944) se pak v roce 1973 stal ředitelem vydavatelství a v roce 1986 na něho přešlo vlastnictví firmy.

Pro náš web jsou OÖN už od roku 1990 spolehlivým „kukátkem“ přes hranice k sousedům. K blahopřáním k jejich pětasedmdesátinám se rádi připojujeme!

Všechno nejlepší popřál lineckým novinám také prezident Alexander Van der Bellen (na snímku se šéfredaktorem Geraldem Mandlbauerem a jeho zástupcem Wolfgangem Braunem). Na dolních snímcích je dodávka papíru v tisku za starých časů a faksimile prvního čísla v roce 1945. Foto Deník/OÖN/ Volker Weihbold

Rysi mají den

Nadcházející čtvrtek bude Mezinárodním dnem rysů, zaznamenaly OÖN. Podle nich je na Šumavě jejich populace už zase stabilní, ale nadále ohrožená. V Rakousku je těchto šelem maximálně 39 a svaz ochrany přírody i WWF dávají tomuto druhu málo naděje na udržení. Thomas Engleder, už 20 let pověřenec přes rysy v Mühlviertlu, ale tvrdí, že jejich situace na Šumavě jako klíčovém území česko-bavorsko-rakouské populace zase úplně dramatická není.

Už třicet let jich tu přibývá. Zpočátku se ukazovali jen jednotlivě a občas, ale i když je jich stále málo, už jsou při hranicích opět stálou součástí domácí fauny. V posledních letech jsou zjišťovány trvalé přírůstky. Co ale druh podle Engledera nutně potřebuje, jsou další území k jeho usidlování. Podíl Rakouska na celkové populaci zmíněných tří sousedících oblastí je jen 20 procent. „Prakticky všechny kusy, které byly na severu Rakouska pozorovány, přecházejí hranice a v Mühlviertlu a Waldviertlu se zdržují jen dočasně,“ říká. Podrobnosti o jejich výskytu přinášejí hlášení rysích poradců myslivosti o škrábancích na kůře stromů a v posledních letech také záběry fotopastí. Jejich vyhodnocení si ale vyžaduje spolupráci všech fotografujících v oblasti. Partneři trojzemí už v tomto směru kooperují řadu let, nyní v projektu EU "3Lynx" a s podporou zemské vlády a zemského svazu myslivců.
Zájem se soustřeďuje hlavně na samice s mláďaty, jejichž stav vypodívá nejlépe o vitalitě populace. Monitoring ukazuje časté „výměny stráží“ - na severu Rakouska mohla být zatím stejná zvířata prokázána maximálně pět let za sebou. V národních parcích Šumava a Bavorský les jsou dokladována i po dobu dvanácti roků.

"Potěšující je, že v Mühlviertlu nyní žijí dvě samičky, které už počtvrté mají mladé,“ říká Engleder. To podle něho svědčí také o tom, že rys už je veřejností víc akceptován než dřív. „Diskuse kolem vlků v minulých letech jasně ukázaly, že ve srovnání s nimi je vycházení s rysy podstatně jednodušší,“ míní.

Rebarbora jen do času?!

Jemně přikyslá rebarbora chutná báječně čerstvě, ale jen do Sv. Jana, do 23. června, píší OÖN. Důvody vysvětluje Romana Schneider-Lenzová, expertka pro výživu Agrární komory Horních Rakous: „Zaprvé obsahuje kyselinu šťavelovou – čím později je sklízena, tím víc. Na ni se sice neumírá, ale lidé s ledvinovými problémy, se dnou nebo citlivým žaludkem se jí mají vyhýbat. Druhým důvodem omezení je, že tyto rostliny potřebují dost času k zotavení se k další sezoně,“ tvrdí.

Je první na trhu, nyní ale dostává konkurenci dalších druhů ovoce. Proto Schneider-Lenzová radí rychle po ní ještě sáhnout. „Obsahuje mnoho ovocných kyselin, éterických olejů, vitamínů a k tomu draslík a magnésium, navíc má málo kalorií,“ doporučuje. Vařit se mají jen „tyče“, nejraději oloupané, listy jsou tabu, protože mají moc kyseliny šťavelové. Hodí se ale jako zahradní hnojivo. K vaření se nemá užívat hliníkové nádobí, rebarbora se nemá jíst syrová ani ohřívat. Nechá se ale dobře zamrazit – očistit, nakrájet, oloupat a šup s ní do ledu, radí expertka.