Započítány jsou také sňatky na manželství přeměněných 27 registrovaných párů žen, 22 párů mužů a sedm dvojic rozdílného pohlaví. Rozvodů bylo také méně, 14 821 (-9,2 %). Založeno bylo 1253 registrovaných partnerství, z toho 1170 s rozdílným pohlavím partnerů. Nejvíc jich přibylo v Solnohradsku – 25,9 %. Rozpuštěno bylo 104 svazků, o 14 % méně než předloni.

Vybojovali výživné

Linecký Volksblatt píše, že Zaměstnanecká komora vydobyla pro samoživitelku z Vídně doplatek 11 812,89 eura rodičovského příspěvku od rakouské zdravotní pojišťovny. „Otec nyní šestileté dcery žije a pracuje v Itálii,“ uvádí list. Strany proto vedly spor o to, kdo má příspěvek platit. Rakouský Nejvyšší soud už dvakrát rozhodl, že nemocenské pojišťovny v Rakousku nesmějí jeho vyplacení odmítat, spor o věcnou příslušnost nesmí jít na úkor matky a dítěte. Rakouská pojišťovna tedy musí matce částku vyplatit a pak si narovnání sjednat s italskou stranou.

Podle Volksblattu rakouské ministerstvo rodiny ignorovalo unijní právo. Podle něj je země, kde povinný pracuje, přednostně příslušná k vyplácení rodičovského příspěvku. Když ale neposkytne dávku odpovídající rakouskému právu, je na řadě Rakousko.

Zvláštní synovražda…

Soud v Klagenfurtu uznal hlasy přísedících v poměru 5:3 47letou učitelku vinnou pokusem vraždy. Čtrnáctiletého syna a sama sebe chtěla otrávit oxidem uhelnatým. Loni v létě uvedla v dětském pokoji v bytě do provozu provizorní grill na dřevěné uhlí. Se synem utrpěli těžkou otravu zplodinami, ale přežili.

Státní žalobkyně čin označila za pokus vraždy. Obviněná ve stovkách případů vyhledávala na internetu téma sebevražd. Její sestra se loni v srpnu obávala, že něco vyvede, a zavolala pomoc. Záchranáři našli dvojici v bezvědomí, chlapce v akutním ohrožení života, a vrtulník je dopravil do nemocnice.

Obžalovaná se u soudu hájila, že neměla žádný motiv k takovému činu. Její jedinou chybou prý bylo, že do bytu donesla žhnoucí uhlí; žádné nebezpečí v tom neviděla, chtěla se synem grilovat. Že provizorní gril zapálila už v sedm hodin ráno, nebylo prý z jejího pohledu nijak neobvyklé. Gril umístila v synově pokoji, aby mohla kontrolovat, kdy bude uhlí dostatečně žhavé k uložení masa. To ale chtěla udělat na balkoně. Pak se s chlapcem uložili, aby prohovořili plán dne a dovolenou. Při tom ztratila vědomí… Že by v pokoji mohlo být horko, ji nenapadalo. Že hlásič kouře byl odmontován, si prý nepovšimla.

Soud jí uložil deset let vězení. Rozsudek není pravomocný.

Nakazil úmyslně covidem?

Linecký soud projednává pokus o těžké ublížení na zdraví. 63letý muž z Mühlviertlu je obviněn, že 70letou bývalou manželku úmyslně nakazil covidem, píše pasovská PNP. I po rozvodu žili ještě v listopadu ve stejném domě. Muž, prokazatelně infikovaný virem, tam přes upozornění nenosil roušku a navíc opakovaně, podle mluvčího soudu očividně úmyslně, kašlal směrem k exchoti. Paní koronavirem skutečně onemocněla, naštěstí ale měla nákaza relativně mírný průběh. Muž je obviněn pokusem o ublížení a úmyslným ohrožováním lidí přenosnými nemocemi. Hrozí mu pět let vězení, uvádí list.

Zabloudila k nám

V pondělí kolem 16.30 alarmoval policii v Bad Leonfeldenu volající, že jeho 29letá známá ze Štýrska zabloudila v lese. Policisté s ní navázali kontakt mobilem, ale pro neznalost místa jim nemohla popsat místo, ve kterém se nachází. Protože bylo možné, že je na českém území, byla přes kooperační centrum v Drasenhofenu zapojena do pátrání i Policie ČR. Mobily ukazovaly různá místa pohybu ztracené ženy, baterie jejího telefonu se vybíjela, a tak byla vyžádána pomoc vrtulníku s noční výbavou. „Krátce před dvaadvacátou hodinou našla hledanou česká hlídka v českém území,“ uvádějí OÖN. Záchranáři ji přepravili ke kontrole do nemocnice ve Freistadtu.

Ulehčí pobyt seniorům?

Hornorakouští politikové chtějí uvolnit návštěvy v domovech seniorů. Nyní je v 17 zařízeních pozitivních na covid 24 ubytovaných a 15 pracovníků. Kolem 8800 opatrovaných a 6500 pečovatelů bylo v zemi už alespoň jednou očkováno, druhé sérum mají dostat do konce února.

Aktuálně mohou „chovanci“ přijímat jednu osobu za týden. V domovech bez aktivních případů nákazy by měli mít povoleny minimálně dvě návštěvy dvou osob za týden, při dodržení obvyklých bezpečnostních pravidel. Navrhla to odborná komise jako opatření proti následkům izolace jako depresím, zesílení chorob demence či ztrátě chuti k žití, píší OÖN.

Vyhrála tučnou rentu

V německé loterii NKL vyhrála 63letá důchodkyně od Pasova s částečným pracovním úvazkem okamžitou rentu v hodnotě 600 000 eur, píše PNP. Bude deset let dostávat měsíčně 5000 eur. „Nedá se o ní ale říkat, že je klasickým dítětem Štěstěny, mnoho let sázela lotto a nikdy nic nevyhrála,“ uvádí loterijní společnost. Teď po krátké době hraní „NKL Renten-Joker“ získala velký balík…

Hodí se jí k renovaci bytu, ale chce prý také pomoci člověku, který jí nejvíc leží u srdce – své starší sestře chce dát sto tisíc. Když ji o výhře informovala, strašně se prý rozplakala. Teď je díky sesterské lásce bez dluhů…

O Hitlerově otci

Obálka knihy.Obálka knihy.Zdroj: Deník/archiv VLM

Na půdě domu ve Wallernu v Mühlviertlu našla Anneliese Smigielská balíček 31 dosud neznámých dopisů otce Adolfa Hitlera, Aloise. Dostaly se do rukou historika Romana Sandgrubera, který pak napsal knihu s titulkem, jak se jeho syn Adolf – „z hornorakouské province, selhávající autodidakt“ - stal diktátorem. Vyšla v pondělí v Brockhausu a prodává se za 29 eur.

Pozoruhodný objev radikálně pozměnil náhled na rodinu, uvedly OÖN a PNP. Ukazuje se, že otec měl na syna velký vliv. Celní úředník Alois Hitler (1837-1903) byl také samouk a podobně jako syn se nezměrně přeceňoval, uvádí Sandgruber.

Jak autor píše, rodina vedla velmi nestálý život. V prvních 18 letech Adolfova života bydlela na osmnácti adresách, z nichž zcela neznámé byly dva roky ve dvou bydlištích na Urfahru. „Pravděpodobně proto, že jeden z domů patřil asi nejzámožnějšímu lineckému Židovi," uvádí Sandgruber.

Alois byl podle něho násilné povahy. „Byl hrozně autoritativní otec a bil i svého syna. To tehdy bylo obvyklé, ale Alois překračoval obvyklý rámec,“ řekl autor v rozhovoru pro Spiegel. To pocítil i Adolfův starší bratr Alois, malý kriminálník, který za krádež dostal půl roku vězení. To otce hrozně rozzlobilo, a pak byl na mladšího syna neúměrně přísný, míní Sandgruber.

Za význačný charakterový rys otce považuje jeho pohrdání autoritami. Byl jasně antiklerikálně zaměřený a bohoslužby navštěvoval nejspíš k předvedení své uniformy. Také jeho syn si s kostelem nebo s vírou nevěděl rady, i když nikdy z církve nevystoupil, uvádí autor.

Jeho „imitování“ otce v prvních letech vedlo i k tomu, že prakticky kopíroval jeho podpis. Jedinou významnou revoltou proti představám táty bylo nevyhovění jeho přání nastoupit dráhu úředníka. „Chtěl být svobodným umělcem a ne šlapat ve stopách otce,“ uvádí Sandgruber.

V knize také nově hodnotí Adolfův antisemitismus. Připomíná původní spisek jeho přítele z mládí Augusta Kubizka z roku 1943, že Adolf projevoval už ve svých mladých letech v Linci masivní protižidovské tendence. Kubiczek výslovně vyvrací Hitlerovu verzi z Mein Kampfu, že se stal antisemitou až ve Vídni. „Přitom už dva měsíce po příchodu do hlavního města vstoupil do antižidovského klubu,“ uvádí Sandgruber.