Ač původně stavař, je z něho nyní pekař. „Kdyby mi někdo před čtyřmi roky řekl, že budu péct chleba, pomyslel bych si, že se docela zbláznil,“ říká s úsměvem Milan Šebesta. On i jeho pec pocházejí ze Zdíkova na Prachaticku, ale protože v hospodářském stavení, či spíš v bývalém zájezdním hostinci, nyní provozuje hospodu i kemp, přestěhoval pec do Petráškova Dvora. „Můj děda přestal péct někdy v roce 1957 především ze zdravotních důvodů. Když skončil, pec zazdil. A já tu pec nikdy neviděl,“ vyprávěl Milan Šebesta. „Když jsem se ale ocitl v nemocnici a pak tam přivezli i moji maminku, řekl jsem si, že bych se rád podíval za tu zeď. Po uzdravení jsme tedy zeď zbourali. Tam skutečně byla pec a všechno, co k ní náleží.“

A tak dal Milan Šebesta za pomoci odborníků a přátel pec zase dohromady a začal péct. Bylo to však z ruky, tak pec posléze putovala do Petráškova Dvora. Milan Šebesta tady tvoří chléb poctivý, jak za časů jeho dědy, bez jakékoliv chemie, z vlastnoručně vyráběného kvásku. Pecny jako malované jsou žitno-pšeničné nebo žitné.