Konstatuje, že podle ministerstva sociálních věcí bylo loni od ledna do listopadu k práci do Rakouska vysláno 79 938 lidí z východní Evropy. 5497 přišlo z Rumunska a Bulharska, 2789 z Chorvatska. Počet Čechů se od roku 2008 do loňska zvýšil ze 1439 na 3052.

Zahraniční firmy musí tyto své zaměstnance platit podle rakouské kolektivní smlouvy, jak říká zákon proti mzdovému a sociálnímu dumpingu. Ten byl zaveden k vyloučení negativních dopadů toho, že také Rakousko v roce 2011 zcela otevřelo svůj trh práce pro občany z východoevropských zemí EU. „Realita ale vypadá jinak," píší OÖN. „Jak je slyšet z branže a z veřejných míst, je kvůli možnému dumpingu přezkoumáváno daleko víc rakouských firem než zahraničních. Ti domácí jsou totiž podstatně snáze kontrolovatelní z podnikových centrál, a ti druzí obtížněji – na pracovištích. Kvóta těch, kteří se kolektivních smluv nedrží, je přitom u cizích společností daleko vyšší."
Zákon, který měl zahraničním firmám šlapat na paty, je bezzubý, kritizuje v deníku cechmistr oboru stavebnictví v Horních Rakousích Norbert Hartl. Christoph Wiesinger ze spolkového cechu stavařů dodává, že rakouské úřady poslaly během pěti let firmám do východní Evropy trestní výměry za dumping v celkové výši deseti milionů eur, ale nic nevymohly, většinou proto, že chybí dohody o výkonu takových rozhodnutí. Do poloviny června 2016 ale podle OÖN musejí státy EU příslušné právní normy přijmout, a pak bude možné sankce vymoci. Domácí podniky, které si na práci najímají subdodavatele z východu, budou ručit za dodržování rakouských kolektivních smluv i v těchto firmách.
List připomíná, že třeba v Maďarsku je řemeslník odměňován zhruba čtyřmi eury za hodinu práce, ale v Rakousku více než třinácti eury. V Horních Rakousích bylo loni bez práce nebo v přeškolení 1051 Rumunů, 129 Bulharů, 320 Poláků a 204 Češi.

Barbara a její Gluham.Vzala si šerpu

Poprvé se viděli na vrcholu osmitisícového Gasherbrum II, píše list PNP. Pákistánský nosič Ghulam Rasool tady pomáhal expedici, v níž byla i alpinistka Barbara Hirschbichlerová. Následovala další setkání a nakonec milostný poměr, dodnes něco zcela jedinečného.
Několik měsíců přes zimu strávil Rasool spolu s Barbarou opět v Schönau na Königssee, než zase odjel do vlasti. Tam je teď čeká hodně práce – společně se starají o podpůrný spolek "Himalaya Karakorum Hilfe". Karakorum fascinuje Hirschbichlerovou už skoro dvě desítky let. V roce 2001 si vzala na tři roky volno na gymnáziu v Bad Reichenhallu, kde učí, a v Himaláji poznávala hory a údolí, ale také život, jazyk, kulturu a problémy lidí. Moc jí při tom pomáhal Rasool, za něhož se v roce 2002 provdala.

Dostane se slavný dirigent do síně slávy?Karajan do Wallhally?

Fanoušci dirigenta Herberta von Karajana (1908–1989), mimo jiné v letech 1955-89 šéfa Berllínských filharmoniků a zakladatele salcburského festivalu, chtějí jeho bystu umístit v národním památníku Wallhalla u Řezna, píše PNP.
O tom, kdo sklidí takovou poctu, rozhoduje bavorská rada ministrů. Poradní roli má Bavorská akademie věd. Aktuálně je podáno více než 100 návrhů. Podmínkou je, že kandidát z německy mluvícího prostoru je nejméně dvacet let po smrti a měl velký vliv na kulturu, vědu nebo politiku. „Mluví se o politikovi Franzi Josefu Straußovi (1915–1988) či umělcích Josephu Beuysovi (1921–1986), Käthe Kollwitzové (1867–1945) a Robertu Schumannovi (1810–1856). Navržen byl ale také nacisty zavražděný evangelický farář Dietrich Bonhoeffer (1906–1945)," píše PNP.
V průměru bývá Wallhalla doplňována každých pět až sedm let. Momentálně je v ní 139 bust a 60 pamětních tabulí – císaře Otto Velikého (912–973), ale také nacisty zavražděné odbojářky Sophie Schollové (1921–1943). Současné uspořádání nabízí místo ještě čtyřem oceněným, ale možné je samozřejmě i nové aranžmá.
Navrhovatel musí převzít náklady na bustu a její ošetřování, podle odhadu mezi 35 000 a 40 000 eur. Síň slávy Wallhalla vznikla v letech 1830 až 1842. Naposledy do ní přibyl básník a spisovatel Heinrich Heine (1797–1856).