Prestižní pozvánka představuje uznání pro Pavlíkovu tvorbu o to větší, že je jedním z opravdu mála Čechů, jimž se takové pocty za více než sto let trvání tohoto mezinárodního uměleckého salonu dostalo.

V roce 1906 byl možností vystavovat v tomto salonu poctěn jeden z nejvýznamnějších, světově uznávaných českých malířů, který patřil k zakladatelům abstraktního umění – František Kupka. Podle dostupných záznamů o více než osm desítek let později – v roce 1987 – tady představil své práce například Jan Kanyza.

Ovšem od roku 1903, kdy byl salon zorganizován poprvé, jím prošla dlouhá řada proslulých jmen, jako třeba Pierre-Auguste Renoir, Auguste Rodin, Paul Cézanne, Henri Matisse, Paul Gauguin, Pablo Picaso a další. Vít Pavlík byl k letošní účasti na salonu vybrán již při Bienále malby a plastiky Vyšegradské čtyřky ve slovenském Trebišově, kde mu byla udělena cena za přínos v oblasti malby.

„S úspěchy člověk nemůže nikdy počítat dopředu. Jediné, co opravdu funguje, je věřit tomu, co dělá, malovat upřímně a celým srdcem a být přesvědčený o tom, že je to tak správně, i když to okolí třeba hned nepřijme,“ říká Vít Pavlík, v současné době ředitel Základní umělecké školy ve Volarech a šéf Asociace jihočeských výtvarníků.

K malování ho přivedl dědeček, který byl stejně jako Vítův otec malířem. Takže Vít od dětství vyrůstal v tvůrčím světě s vůní barev, v kontaktu s uměním.

Jeho velkou a nepomíjející láskou je Šumava, která se stala i Pavlíkovým nevyčerpatelným zdrojem inspirace. V řadě jeho obrazů se zrcadlí její tichá zádumčivost, dynamická rozevlátost i skrytá dramatičnost.

Právě šumavský obrazový cyklus společně s architektonickými projekcemi prostorových kompozic v terénu získaly Pavlíkovi cenu Mladé umění v Pasově, kde pravidelně vystavuje. A z Německa pocházelo i první významnější ocenění z výtvarné soutěže v roce 1993, k němuž se časem připojila i další uznání.

„Po celou dobu svého malířského působení se pokouším stvořit ideální obraz, ale je mi jasné, že to je v podstatě celoživotní proces. Pokaždé je totiž ten obraz jiný a s jiným momentálním nábojem, jinou atmosférou, ale právě to mě motivuje k tomu, abych pokračoval a neustrnul. Nejsem vůbec soutěživý typ, ale co dělám, se snažím dělat naplno a tak, aby každý další obraz byl alespoň o kousek lepší než ten předchozí. Důležitá je pro mne ale vnitřní pokora,“ prozrazuje své životní krédo malíř, pro kterého je malování nejen holdem přírodě, ale i oknem do světa jeho vnitřního vidění, do něhož cílevědomě a systematicky zapojuje i ostatní smysly.

Hanka Hosnedlová