Podle slov vimperského faráře Michala Pulce je na účtu, který sdružuje finanční dary na podporu jeho misijní činnosti v Čadu, již více než čtyřicet tisíc. Předání daru do Afriky však není zcela bez komplikací a i jeho využití je třeba hledat s rozmyslem.
„Nejlepší cesta, jak cokoli dopravit sem, je prostřednictvím polské armády, která zde působí. Jednak je jistota, že se cestou nic neztratí a je to i levnější, neboť je nutno věci dopravit jen do Polska a sem je to již bezplatné. Velkou diplomacii je třeba uplatňovat i ve využití darů, aby jedna vesnice nezáviděla té druhé,“ vysvětlil páter Zawadski, který však v těchto dnech pobývá v Kamerunu a zavítal i k jednomu z nejznámějších afrických kmenů, k Pygmejům.

Jaroslav Pulkrábek

Dopis navimperskou farnost od polského kněze Jaroslava Zawadskieho

Drahe ovecky,
nejdrive chci vam rici,ze u mne vsechno v poradku a mam se docela dobre. To uz-anebo teprve-7 mesicu co jsem v Africe. Pomalu ucim se chapat tuto realitu tak jinou od te nasi. Vim, ze nestaci mi zivota aby vejit do toho uplne, ale priblizit se da, a to docela hodne.

Mam jiz za sebou prvni samostacni vyjezdy v brus(np.do vesnicky oddalene 60km na skoleni katechetu), prvni vymeny pneumatik u nasiho pic-upa(a praskaji tady kazdou chvili). Mse sv. v gambay to uz normalni vec-v nasi decezii slouzi se vsude v gambay,jen v katedrale a u nas je o nedelich druha mse sv. ve francoustine.Znam uz skoro vsechny vesnicky v nasi farnosti(je ich kolem 50) a vsechny katechety-a je ich docela hodne. S tema katechetama je spousta starosti-malo ktery je zodpovedni za svoji praci, chybi jim poradna formace, nekteri maji problemy s alkoholem, zneuzivaji svojiho postaveni ve vesnici.
Porad premyslime co s tim da se delat, povidame s nema, organizuje se skoleni-jen ze nekteri si vubec s toho nic nedelaji.

Jednou jsme prijeli na takove skoleni do jedne vesnicky(50km od Bebedja-zabralo nam to 1, 5hod) a katecheta vychazi z chaloupky, kouka na nas vykoulenyma ocima a pta se:A vy co tady delate? Sice bylo to domluvene, ale on zapomnel na smrt. Domluvilijsme se na delsi den a v klidu se vratili(s tim klidem nekecam-tady se zlobit nic neda, nic nepomuze). Vyuzilijsme tento darovany nam cas a jeli se podivat na hrochy(je ich cele stado v rece-kolem 30 kusu).

Ted jsem v Kamerunu u polskych sester a poznavam take tento svet-trochu jiny od toho v Cadu. Jsou tady take poscti vojaci(7 kusu). Zatim hlidaji transport masin a jinych veci pro polskou pokojovou misji v Cadu( pripluly tady morem a ted je prevazi koleji a autama do Cadu) a pak jedou take do Cadu.

Spolu s vojakama jsem navstivil take jih Kamerunu v dzungli(bylijsme skoro na rovniku , 3 stupne 32 minuty geograficke sirky). Navstivilijsne 8 polskych misji(v Kamerunu je celkem kolem 130 polskych misjonaru a misjonarek). Jedlijsme polske jidlo, ale take opici(chutnalo to trochu jak kachna) a varana(masicko bylo super), pilijsme palmove vino(sbira se stavu s palmy stejne jak u nas smolu ze smrku). Bylijsme ve vesnicce Pigmeju-jsou mali, ale srdce maji velke, jsou otevreni, pratelsti. Ziji velice skrovne-take oproti jinym cernochum-a porad se usmivaji. Navstivilijsme pri jedne polske farnost dum pro sirotky. Tady ze sirotkama je trochu jinak-je jich tady dost, rodice umiraji na AIDS a jine nemoci, ale rodina ma povinnost si vzit deti zemrelych rodicu. Obcas to take nefunguje, anebo davaji deti jen na nejakou dobu. V jine farnosti zase pripravili pro nas vecirek. Deti tancovaly, zpivaly, delaly scenky, recitovaly(take jednou basnicku v polstine!!). No to byla s nima sranda!

Za nekolik dnu se vracim do Cadu. Skonci polske jidlo, a polske sislani, docela pohodlne klima, pristup k internetu a jine veci. Ale docela se tesim. Zase se otevre cosi co tak tezko mi nazvat, a co mne tolik pritahuje. Cosi , do ceho chtelbych vejit ze vsi vsude, a co zajednou ve mne probouzi obavy. Ne velike obavy , ale prece. Ne, nebojim se , ze to nezvladnu, ale toho, ze nepreskocim ty vsechny schema ve kterych jsem vyrustal. Ne zeby byly zle, ale tady jsou casto preskodou a vubec nejde je aplikovat do teto reality.

Verim, ze Jezis mi dava sanci zit evangelium na plny pecky a delit svuj zivot s Nim pritomnym v tech nejchudsich. Zvladnu to?Nevim, ale vim, ze tak nebo jinak neprestane mne milovat(stejne jak kazdeho clovicka) i to je moje sila. Chtelbych Mu proste udelat radost tim, ze budu zit tak jak On uplne pro Boha a Jine(treba i za cenu odmitnuti, nepochopeni).
Samozrejme pocitam s vasi modlitbou-nejednou primo citim ty vase primluvy-bez nich to nejde. Sam take pamatuji na vas, modlim se , slouzim msi. Ted je u nas destove obdobi. Do vesnicek v brusu se ani nedojede, cesty jsou pod vodou, je hrozne blato-to znamena pro nas minimum prace a cas na modleni.
Zdravim vas vsechny srdecne. Detem a mladym preji krasne prazdniny. Drzte se nebe a pamatujte na mne a na vsechny misjonare. Modlete se jek sv. Terezicka, abychom byli nejen dobrymi misjonari, ale svatymi.
S internetem zase bude problem, ale nastesti posta funguje i muzete psat. Zatim vsechny dopisy a baliky prisly bez problemu. Zvlaste dekuji detem z Brloha za dopis a balik. Od 1. 6 deti maji tady prazdniny(3miesice!), ale po prazdninach dam jim vase darky(pri farnosti mame malinkou skolu-1 stupen). Udelalo mi to velikou radost-stejne jak kazdy dopis nebo zprava.
No a tesim se na dalsi.


Zehnam vam a objimam. Udelejte si jeden druhemu krizek ode mne na celo. Vas o. Jarek

Jaroslav Zawadski

Více v tištěném vydání v úterý 1. července 2008.