Od roku 2003 zastává post senátora za Jihočeský kraj lidovec Josef Kalbáč. První kolo senátních voleb 17. a 18. října a druhé kolo o týden později může jeho politickou cestu prodloužit, nebo ukončit.

Pane Josefe Kalbáči, jak byste zhodnotil své pětileté působení ve funkci senátora?

Vždy jsem se snažil cíleně podporovat rozvoj měst a obcí jižních Čech. Byl jsem jedním z iniciátorů změny rozpočtového určení daní, kdy díky i mému návrhu získala střední města a menší obce v ČR 4,6 miliardy korun do vlastních rozpočtů. Jen pro obce v mém volebním obvodu to bylo téměř 130 miliónů korun. Skrze Státní zemědělský intervenční fond se mi podařilo pro řadu obcí našeho regionu získat nemalé prostředky na vodovody, komunikace, kanalizaci, hřiště a podobně. Intenzivně jsem se zabýval problematikou kůrovcové kalamity na Šumavě, kdy jsem zorganizoval výjezdní zasedání senátního Výboru pro územní rozvoj a životní prostředí do prostoru Šumavského národního parku a následně intervenoval předsedu vlády, aby se touto problematikou začala zabývat. Spoluprosadil jsem společně se starostou hasičstva ing. Karlem Richterem, že od roku 2006 dostávají dobrovolní hasiči každoročně příspěvek ze státního rozpočtu na svoji činnost.
Jako místopředseda komise pro krajany jsem pomohl prosadit našim krajanům v zahraničí, aby se mohli aktivně účastnit voleb do Parlamentu České republiky, což řada z nich již v roce 2006 využila. Navrhl jsem na státní vyznamenání pátera Martina Františka Vícha, který byl v minulosti perzekuován za svou bohatou pastorační činnost a toto vyznamenání mu bylo prezidentem republiky v roce 2005 uděleno.
Nedílnou součástí práce senátora podle mého názoru je obrana našich národních zájmů. Nemůžeme přihlížet, jak se u nás např. na základě kvót ruší cukrovary a náš tradiční kvalitní produkt – cukr – musíme dovážet v horší kvalitě ze zahraničí. Zvláště klíčové je, aby České republice zůstaly zachovány pravomoci, které určují její ekonomické zájmy, zejména týkající se národního průmyslu a zemědělství. O to jsem se vždy jako senátor zasazoval.

Jak vnímala váš senátorský život rodina?

Musím říci, že moje rodina byla pro mě vždy oporou. Celý život jsem se věnoval veřejné práci, zejména spolkovému životu, ať už šlo o hasiče, tělovýchovnou jednotu nebo Český červený kříž. Takže rodina musela mít vždy trochu pochopení. Dnes mám již dospělé dcery, které samy mají děti, takže mé „senátorování“ všichni vzali jako pokračování mého způsobu života a podporují mě. Největší dík patří bezesporu mé ženě.

Občané se na vás jistě obraceli s různými žádostmi. Které vám utkvěly v paměti nejvíce?

Od svého zvolení jsem zavedl tzv. pondělní senátorské dny, kdy jsem střídavě k dispozici občanům ve Strakonicích, Písku a Vimperku. Řešil jsem různorodou agendu. Mnohokrát šlo o majetkové věci, včetně restitucí. Nemalou část tvořily sociální otázky, především umístění do domovů důchodců (např. do Domova klidného stáří v Sousedovicích), přijetí do speciálních zdravotnických zařízení i pomoc při mimořádně obtížných lékařských operacích. Např. jsem zprostředkoval náročnou onkologickou operaci na klinice prof. Dr. Pavka v Praze. Náročná operace dopadla úspěšně a pacient žije dodnes.

Pokud přijde v našem státě řeč na politiku, drtivá většina lidí je okamžitě znechucena. Lze na politice najít i něco pozitivního a milého?

Politika je odrazem života společnosti. Politici jsou svým založením stejní lidé jako ostatní, ale stojí před pokušením moci. Souhlasím ale s názorem, že právě proto, že stojí na odiv veřejnosti, by měli být kultivovaní, ovládat své emoce a cítit zodpovědnost vůči veřejnosti.

Máte představu, jaký je průměrný plat ve vašem obvodě, kolik bere učitel základní školy nebo stavební dělník?

Jako bývalý přednosta okresního úřadu ve Strakonicích to vím docela přesně. Platy učitelů jsou stanoveny nařízením vlády ČR a jednotliví učitelé jsou zařazeni do platových tříd podle dosaženého vzdělání, délky praxe a pracovní náplně. Na výši jejich platu se podílí též osobní ohodnocení a odměny. Musel bych uvést mnoho čísel, protože platy se pohybují v poměrně širokém rozpětí. Vím také, že jde o odpovědnou práci, a proto bych navýšení platů učitelům osobně přál. Pokud jde o platy stavebních dělníků, pohybují se v rozpětí 15 až 19 tisíc korun měsíčně. Určité odchylky jsou mezi jednotlivými stavebními firmami možné.

Ať přímo či nepřímo, ovlivnil jste prezidentské volby, ve kterých svůj post obhájil Václav Klaus. Jaký je podle vás prezident?

Víte, byla to těžká volba. Ukazuje se, že je velmi obtížné najít mezi znesvářenými politiky dohodu na kandidátovi s výraznou podporou, což čím dál více hovoří pro budoucí přímou volbu. Byl jsem jedním ze 141 volitelů, kteří se rozhodli dát přednost Čechovi před Američanem. Nedovedu si představit, že bych měl za této situace hlasovat jinak. Ač mohu mít v některých věcech odlišná stanoviska či názory, nežli má náš současný pan prezident, vážím si jej zejména pro jeho neměnná stanoviska především v oblasti podpory a ochrany našich národních zájmů.

Vraťme se k senátorským volbám – znáte dobře svých šest protikandidátů?

Většinu z nich znám, ale myslím, že mi nepřísluší je nějak hodnotit. Volič má právo si vybrat a jeho volba bude rozhodující.

Co budete dělat, pokud křeslo senátora získá některý z nich, a co v případě, že ho obhájíte?

Funkci senátora jsem se věnoval naplno a nevykonával jsem souběžně žádnou jinou placenou práci.
Za posledních pět let jsem měl díky tomu volných jen několik málo sobot a menší polovinu nedělí. Dělal jsem to rád. Jsem velkým podporovatelem spolkového života a práce senátora mi umožnila pomoci mým kolegům hasičům, včelařům, sportovcům, Červenému kříži, politickým vězňům i členům Českého svazu bojovníků za svobodu.
Kampaň vedu naplno, ale jako každý rozumný člověk vím, že nemusím uspět. V takovém případě se budu věnovat těm záležitostem, které jsem ani z časových důvodů nemohl stihnout.
Mám ale v Senátu řadu nedokončených projektů, které bych rád dokončil především ve prospěch svého regionu. Doufám, že se mi to podaří

Jste i po pěti letech přesvědčen, že Senát je potřebný?

Určitě. Senátor by měl být totiž jakýmsi vyslancem svého kraje, chcete–li volebního obvodu, ve vrcholné politice. Má přístup ke všem ústavním činitelům a orgánům státní a veřejné správy. A pokud bere svou práci vážně, může mnoha občanům, institucím a spolkům pomoci. V tomto smyslu by se mohly pravomoci Senátu ještě rozšířit. Také máme více času se koncepčně zamýšlet nad přijímanými zákony a není náhodou, že právě v Senátu vznikla iniciativa na prozkoumání ústavnosti tzv. Lisabonské smlouvy, a to s ohledem na schopnost suverénně rozhodovat ve strategických otázkách pro naši zemi. Obrana našich národních zájmů v rychle se centralizující Evropské unii nabývá svého závažného významu a není náhodou, že iniciativu přebírá právě Senát.

Měl jste čas na dovolenou a pokud ano, jakou?

Když něco dělám, dělám to naplno. Kromě práce senátora jsem nevykonával žádnou jinou placenou práci. Počet dnů dovolené, které jsem za posledních pět roků čerpal, by se daly spočítat na prstech jedné ruky. Velkou část svého času jsem věnoval svým spoluobčanům. Zbytek volného času pak věnuji práci na rodné usedlosti, kde si při manuální práci může psychika na chvíli vydechnout. Uklidňuje mě i cestování v tom našem půvabném Pošumaví.

Umíte se například orientovat v cenách potravin? Víte, kolik stojí obyčejné máslo nebo rohlík?

To mě zkoušíte, jestli nám náhodou nenakupuje roznášková služba? Máslo stojí přibližně mezi 25 až 30 korunami, rohlík 2 až3 koruny. To nebyla těžká otázka.

Co je vaší největší zálibou, když nemusíte být politikem?

Kromě historie je to lidová píseň. Od malinka jsem miloval, když mi babička a dědeček doma zpívali. Obdivoval jsem nejen melodičnost a krásu těchto písní, ale zaujal mne i text. Postupně jsem písně začal sbírat a jako mladý muž jsem navštěvoval rodiny písmáků, učitelů či venkovských muzikantů, od kterých jsem sbíral náměty. Celkem jsem takto sesbíral zhruba 500 písní, které bych chtěl postupně vydat jako zpěvníky. Právě teď vychází I. díl s názvem „Písničky, které ani čas neodvál“. Ve volném čase si rád zazpívám a to nejraději s Malou muzikou Nauše Pepíka v pořadu „Setkání s písničkou“.

Kolik už jste zaplatil na lékařských poplatcích?

Jsem poměrně zdravý člověk, ale určité léky přesto užívám a občas je nutno bojovat s rozličnými chřipkami či virózami, které při mých četných návštěvách regionu se také občas přidruží. Nevedu si přesnou evidenci, a tak konkrétní částku nemohu uvésti. Určitě ale nejsem v našich lékárnách neznámým návštěvníkem.

Co vy osobně jste se naučil a pochopil za pět let života ve vrcholné politice?

Vrcholná politika není jiná než normální život, i když by si mnozí lidé přáli, aby to tak v pozitivním slova smyslu bylo. Důležité pro mě je zůstat sám sebou, mít vlastní názory, které nemusí být vždy v souladu se stranickým doporučením, a ke každému se chovat slušně.