Jaký obor na pedagogické fakultě jste studovala?
Učitelství pro 1. stupeň ZŠ.

Proč jste si jako svoji profesi zvolila právě učitelství?
Nikdy jsem nechtěla dělat monotónní práci, což učitelství rozhodně není. Práce s dětmi je každý den jiná, člověk v ní navíc může uplatnit svou tvořivou stránku, ale co je hlavní – má smysl.

Má tahle profese u Vás v rodině nějakou tradici?
Ano, ale velmi krátkou. Starší sestra je také učitelka.

Výuka se ze škol přestěhovala do domácností. A u monitoru mnoho žáků také dostalo vysvědčení
Do školy. Zopakuje se další noční můra?

Máte za sebou první dny za katedrou. Jaký byl první školní den pro čerstvou absolventku fakulty, měla jste trému?
Musím se přiznat, že tréma trochu byla. Po pár minutách s dětmi to ze mě ale spadlo. Víc nervózní jsem byla rozhodně před rodičovskými schůzkami.

Je něco, co chcete dělat úplně jinak, než učitelé, které jste poznala v roli žákyně a studentky?
Toho je spousta. I když si všech svých bývalých učitelů velmi vážím, jsem obecně spíše nakloněna moderním metodám výuky. Líbí se mi, že cílem už dávno není nacpat žákům do hlavy co nejvíce informací, ale důležitý je především rozvoj osobnosti každého z nich.

Čistota půl života
Čistota půl života. Teď máme navíc roušky, testy, desinfekci…

Věříte, že přirozená autorita Vám bude stačit k tomu, abyste měla u svých žáků dostatek respektu?
To je těžké. Co je to vůbec přirozená autorita? Já myslím, že s ní se člověk jen tak nenarodí, ale získává ji především pomocí nových zkušeností. Věřím ale, že pokud je pedagog spravedlivý, upřímný, důsledný a dokáže děti v hodině zaujmout, nemusí se o vlastní respekt bát.

Vybrala jste si povolání, které se u nás pravidelně umisťuje mezi pěti nejprestižnějšími profesemi. Přesto stále chybí několik tisíc učitelů. Proč to podle Vás je?
Ač stále vídám spoustu posměšků na sociálních sítích ve stylu „kdo neumí, tak učí“, musím říct, že to rozhodně není legrace. Není to jen o tom přijít do školy, něco tam odučit a jít domů. Skoro bych řekla, že pracovní doba učitele nekončí vlastně nikdy. Stále jste na příjmu pro děti i rodiče, po vyučování trávíte čas nad přípravou na další den, a to nemluvím o spoustě administrativní práce, která za vším stojí. Navíc je to obrovská zodpovědnost za děti. I když se to třeba nezdá, každý den je dost vyčerpávající. Myslím si, že spousta učitelů si tak připadá nedoceněná.

Saša školí učitele po celém Česku
Školy potřebují více respektu a spolupráce, tvrdí Saša Dobrovolná

Pandemie covidu -19 změnila pohled na vzdělávání. Děti se těšily do školy a že učit není žádná sranda si uvědomili i rodiče, když svým potomkům při distanční výuce pomáhali s úkoly. I když jste zatím tuhle formu výuky nemusela používat, je něco, co by se podle Vás z ní mělo přenést i do prezenční školní výuky?
Myslím si, že díky covidu-19 si spousta učitelů osvojila nové poznatky co se týče informačních technologií a odhalila spoustu nových aplikací, her, webů a dalších pomůcek, které mohou použít v hodině i během prezenční výuky. Skoro v každé třídě dnes už máme interaktivní tabuli a její využívání děti v hodině často aktivuje a motivuje k dalším činnostem. Byla by tedy určitě škoda tyto nové poznatky v hodinách nevyužít. U nás ve škole se prý také osvědčily online třídní schůzky a spousta rodičů i učitelů s touto formou byla spokojená a hodlají ji v budoucnu využívat.

Na co se teď nejvíc těšíte?
Momentálně na víkend. (smích) A samozřejmě na jakýkoliv další školní den, kdy vidím, že má práce má smysl.

Září patří dětem
Předplaťte si Deník.cz a čtěte vše bez omezení. Navíc získáte zdarma unikátní e-knihu Hobby s dětmi, plnou rad a tipů, jak kvalitně trávit čas se svými dětmi.