„I když byly restrikce a vyučovalo se distančně, žáky to nesmírně bavilo. Bylo pro ně něco nového cvičit a hrát v rámci hodiny na hudební nástroje v domácím prostředí, které je pro ně přirozené. Neměly trému a překvapivě nebyly žádné problémy s kázní.

Přenos byl živě přes telefon, takže si připadaly dospělejší a zodpovědnější. Mělo to na ně celkově dobrý vliv a s žáky jsme nahráli hezké nahrávky, například hudební recitály k předvánočnímu období, které se dají shlédnout veřejně online“ prozradila přední česká violoncellistka Katka Madariová, která kromě účinkování v brněnské filharmonii také působí jako pedagog na konzervatoři.

Zapsat si něco do notesu je úlevné i pro naše oči, které často celé dny civí do svítících obrazovek a displejů
Pišme zase rukou! Mozek vám bude vděčný

Většina rodičů vidí ve svém dítěti hned odmalička nového Mozarta nebo Vivaldiho. Stačí, když poprvé dítě objeví kouzlo hudby a usedne k nástroji, který nemá hned zapotřebí pokousat nebo rozbít, a vyloudí z něj první zvuky. Talent vidí v každém počínání svého miláčka.

Talent ovšem není něco magického a nepochopitelného, co by bohové seslali lidem jako dar, jak se mnozí myslí. Je to předpoklad, souhrn vlastností důležitých specificky pro tu či onu činnost. Je to rozvinutá úroveň schopností, dovednost zvládat určitou činnost lépe, než průměrně disponovaní lidé.

Počátek talentu mají na svědomí právě rodiče, a to ne jen genetikou, ale i vedením dítěte. Kromě toho, že úkolem rodičů je dítě povzbuzovat, chválit a usilovat o pozitivní vliv na jeho vývoj, pomáhají rodiče vypěstovat u dítěte pracovní návyky. A práce, pečlivost a schopnost překonávat překážky, které jiné odrazují, jsou základem úspěchu v každé činnosti. Úspěch pak přináší spokojenost a vůli se v dané oblasti zlepšovat.

Stydlivost a nesoustředěnost: náznak talentu

Nadané dítě chce být ve všem, co dělá, přesné. Má sklony k perfekcionalismu. Znamená to, že dítě je často samo se sebou nespokojené. Klade na sebe příliš vysoké nároky, aniž by si to uvědomovalo. Často se bojí sebevyjádření – bojí se ukázat, na čem právě pracuje. Chce s tím být nejprve vnitřně srovnané.

Dalším charakteristickým znakem nadaného dítěte je nesoustředěnost. Někdy si totiž vybírá, na co se chce soustředit, co ho konkrétně zajímá. Ostatní informace mu mohou připadat zbytečné. Nadané děti bývají často zamlklé. Někdy již ve svém nízkém věku přemýšlejí o smyslu života a kladou o něm dospělým mnoho otázek.

Puberta
Puberta může být skvělá

Prožívají život složitěji, a to zejména v období dospívání. Někdy mohou hledat důvod toho, proč jsou na světě. Díky jejich přemýšlivé povaze a sklonům k perfekcionalismu trpí těžkými situacemi více než ostatní lidé. Některé nadané děti proto mají v určitých životních obdobích dokonce sklony k sebevraždě.

Co dělat s talentovaným dítětem

Je dobré, aby rodiče pohotově zvládali situace, kdy se stane, že jejich dítě selže. Měli by ho povzbuzovat v jeho zájmech a ujišťovat ho, že nevadí, že se mu něco nepovedlo. Je velmi důležité, a to v případě rodičů i pedagogů, dítě chválit. Nadané dítě často pochvale nevěří, má na sebe vysoké nároky. Proto tím více je třeba pochvalu říkat častěji. Pochvala je velmi silná motivační pomůcka.

Nadané děti jsou kreativní a kreativita se pojí s inteligencí. Děti si např. často vymýšlí své vlastní metody, příběhy, důvody pro vznik věcí. Nadané děti se obvykle rychleji vyvíjejí v oblasti psychomotoriky. Pro mnoho z nás pojmy jako psychomotorika nutí otevřít slovník. Ale jsou tu odborníci, kteří naše dítě objektivně posoudí sami. Tyto odborníky zastřešují ZUŠ, tedy základní umělecké školy.

Rozpoznání a rozvoj nadání dítěte v základní umělecké škole spadá pod základní umělecké vzdělávání. ZUŠ rozvíjí žákův talent za pomoci správně zvolených vyučovacích metod a dobré spolupráce s pedagogem, školou a rodiči. Výuka směřuje k přípravě pro další studium na středních a vysokých uměleckých školách.

Pokud máme podezření, že jsme zplodily potenciálně geniálního potomka, je dobré naše ratolesti vzít do ZUŠ na přijímací zkoušky, kde specialista doporučí zaměření, anebo pro začátek elementární výuku.

psycholožka Lenka Rambousková
Nesnažte se bavit děti pořád. Klidně, ať se chvíli nudí, radí psycholožka

„Můj první dojem, když mě táta vzal do ZUŠky na výroční zkoušky žáků, kde děti drilují stupnice, byl docela vtipný. Řekla jsem, že se mi to líbí, ale určitě nechci hrát na tu divnou basičku, co se zapíchává do podlahy. Rodiče to nebrali vážně, hned mne zapsali na výuku violoncella. Byla jsem ale moc živá a drzá a pan učitel řekl mému tátovi, ať si svou dceru raději vezme domů.

ZUŠka mě ale velmi dobře nastartovala. Nejprve jsem chodila na výtvarnou výchovu, kterou jsem milovala a po lidské stránce jsem měla moc ráda pana učitele. Byl to můj nejoblíbenější předmět. Co se nástroje týče, hra v orchestru a komorním seskupení mi velmi pomohly, to děti obecně velmi baví. Nejvíc mi ale dalo prostředí a kolektiv.

Cvičení doma je samo o sobě těžká a vyčerpávající věc. Když například jiné děti ze školy běhaly po venku a na zmrzlinu, já musela cvičit doma. Když jsem ale viděla, jak hrají ostatní a jak cvičí, povzbuzovalo mě to. Pak to už bylo jen super.“ 

Osvé první zkušenosti se ZUŠ se podělila úspěšná absolventka konzervatoře i JAMU, jež mimo jiné vyhrála soutěž konzervatoristů v roce 1999, a její trio získalo druhou cenu na mezinárodní soutěži komorních orchestrů v Londýně, violoncellistka Katka Madariová.

Září patří dětem
Předplaťte si Deník.cz a čtěte vše bez omezení. Navíc získáte zdarma unikátní e-knihu Hobby s dětmi, plnou rad a tipů, jak kvalitně trávit čas se svými dětmi.

Autor: Radim Černý