Někteří prostě nemohli vyčkat, než se konečně dostanou z domu; buď šli hned po nezbytné škole vydělávat a osamostatnit se, nebo utekli na nejvzdálenější vysokou školu od domova.

A přesto si tento model stále neseme sebou. A pro vlastní ospravedlnění si říkáváme sladké bílé lži, jako „nebýt toho postrkování rodičů, nic bychom nedokázali“, anebo velmi časté „děcka by jen seděly doma na zadku u počítače, kdybychom je nechali“.

Nakonec jsme sami frustrovaní, že to ty naše ratolesti nebaví a raději si venku kopou s kamarádem do cihly nebo hrají nějakou tupou střílečku na počítači s kamarády. A to jsou ty lepší případy.

Na předčasné dospívání školáků je třeba reagovat
Na předčasné dospívání školáků je třeba reagovat

V těch horších je to zamotaný kolovrat, koloběh neustále se opakujících stresových situací. A pak se množí dětské psychologické a psychosomatické problémy téměř geometrickou řadou. A ty si pak v sobě děti nesou do dospělosti, často až do konce života. Zda mají přehnané ambice rodičů vliv až do dospělosti, vysvětluje odborník Tomáš Morávek, klinický psycholog a psychoterapeut:

„Určitě v nějaké podobě mají. Pokud se v nás zakoření určité vzorce chování a myšlení, které jsou ovlivněné ambicemi rodičů, mají tendenci "ožívat" např. při pracovním výkonu (musíme být stále ve všem nejlepší) nebo doma (nesmíš odpočívat, je potřeba být stále produktivní).“

Tak je to v tom lepším případě. Proti to mu být stále produktivní mnozí nic nemáme, ale neumět odpočívat nebo lidově řečeno „vypnout“ se nám může velmi ošklivě vymstít. Nejen tím, že během dovolené a o víkendech komunikujeme víc s mobilem a notebookem než s rodinou, což zadělává na problémy, ale sem tam se objevují mezi námi infarkty nebo mrtvice před třicítkou a různé fyziologické nebo psychosomatické problémy.

V mnoha případech děti začnou i bývalý koníček doslova nenávidět a i přesto, že v něm dosahují fantastických výsledků, nedokážou si vítězství nebo úspěch užít. Chybí jim motivace a po psychické stránce začnou trpět spoustou obtíží. A tak se stane, že vidíte holčičku, která ve sportu získala mnoho zlatých medailí, přitom má okousané nehty až na lůžka a když náhodou skončí druhá, bojí se jít domů.

Děti školního věku se chtějí naučit plavat
Motivace dětí ke sportu je někdy tvrdým oříškem

Rodiče si často sami neuvědomují, kde je hranice mezi motivací a zátěží vlastními přehnanými ambicemi. Přitom si děti samy velmi často uvědomují, věnují-li se například stejné činnosti jako rodiče, že je mezi jejich výkony a zkušenostmi velký rozdíl. A mohou si pak připadat podceňované.

„Vnímat reálně možnosti a schopnosti svých dětí, nevkládat do nich své vlastní nenaplněné ambice bývá často těžištěm našich poradensko-teraputických rozhovorů s rodiči. Když například rozebíráme týdenní organizovanost volného času jejich dítěte, zjišťujeme v mnoha případech, jak málo má dítě prostoru pro jakési „bloumání a zdánlivé nicnedělání“.

Tyto „činnosti – nečinnosti“ hrají velmi důležitou roli v procesu jejich vývoje a vyzrávání a mají velký seberozvíjející a v případě potřeby i léčivý náboj. Umožňují dítěti pobývat ve svém světě fantazie, tvořivosti bez rušení vnějšími aktivitami, které jsou převážně zatíženy výkonem a hodnocením.

Přemíra těchto vnějších aktivit vytváří nebezpečí, že sebepotvrzování dítěte se bude odvíjet na principu vnějších očekávání a srovnávání.

Distanční výuka
Návrat do škol se týká i dětí se zvláštními potřebami

Výkonově orientovaným rodičů dělá například velký problém, jen tak bez zásahu, pozorovat volnou hru dítěte a dozvídat se tak cenné informace o něm a jeho světě. V těchto případech se snažíme rodičům pomoci odhalovat příčiny, které jim brání důvěřovat potenciálu svého dítěte,“ komentovala vedoucí pedagogicko psychologické poradny v Uherském Hradišti Nataša Gmentová.

Někteří odborníci se setkávají s problematikou přehnaných ambicí a jejich důsledků tak často, že už tuto rutinu ani nechtějí veřejně rozebírat: „Ale jistě, že se s tímto problémem v praxi setkávám, co svět světem stojí. Vystudovat, hrát vrcholově tenis, stát se primabalerínou… To bych s dovolením ani nerozebíral…“ komentoval renomovaný dětský psychiatr a psychoterapeut Vítězslav Kouřil.

Září patří dětem
Předplaťte si Deník.cz a čtěte vše bez omezení. Navíc získáte zdarma unikátní e-knihu Hobby s dětmi, plnou rad a tipů, jak kvalitně trávit čas se svými dětmi.

Autor: Radim Černý