„Matematika mě na základce vždycky bavila. Vyhrávala jsem matematické olympiády a jako jediná holka chodila i do matematického kroužku. Po příchodu na gymnázium se ale situace naprosto změnila,“ popisuje Petra Klimešová. Matikář, jehož snem bylo dělat vědecké objevy, ale místo toho skončil za katedrou, dokázal tenhle předmět svým žákům naprosto znechutit.

Svým tvrzením, že jedničku si zaslouží on a trojku jen ti nejlepší z nich, se stal postrachem nejen pro ně, ale i pro jejich rodiče, kteří si na jeho přístup marně stěžovali. Petra to vyřešila tím, že z matematiky odmítla maturovat a zaměřila se na obor, kde ji už nikdy nepotřebovala.

Důvodem, proč dítě zlobí, je většinou to, že ho vyučování nebaví
Zlobí vaše dítě ve škole? Zjistěte proč

V bledě modrém se jí situace vrátila do života v podobě zakomplexovaného fyzikáře jejího syna. „Vím, že je můj syn dáreček a ne každý jeho smysl pro humor chápe nebo akceptuje. Na fyzikáře, na kterého si na gymnáziu stěžuje už třetí generace studentů, působil můj syn hned od začátku jako rudý hadr na býka. I když mu jeho snaha nepustit ho k maturitě nakonec nevyšla, dokázal mu pobyt ve škole i předmět samotný hodně otrávit,“ dodala paní Petra.

„Učitelka si na mě zasedla.“ Tuhle větu už určitě rodiče od svého dítěte jako vysvětlení, proč přineslo opakovaně špatnou známku nebo poznámku, někdy slyšeli.

Otázkou je, jestli je to pravda. Může se stát, že nějaký žák štve učitele natolik, že si na něj „zasednou.“ Zaškatulkují si ho do kategorie hlupák, který myslí jen na blbosti a lepší známku než čtyřku mu nedají, i kdyby se rozkrájel. Ten pak, i když není hloupý, rychle ztratí motivaci, protože vidí, že ať se snaží nebo fláká, výsledek je stejný.

Někdy to pro učitele bývá vnitřní boj, některý z žáků mu je prostě sympatický víc, jiný méně. Profesionalita učitelského povolání tkví ale v tom, že to děti nesmějí poznat a musí se všechny cítit rovnocenné. Práce ve škole je velmi náročná, ale nikdy by neměla sklouznout k tomu, čemu se říká rutina.

Co ale mají dělat rodiče v případě, že jejich dítě ztrácí motivaci a chuť do učení a tvrdí, že za to může kantor, který si na ně bůh ví proč zasedl?

Učení s dětmi je sice časově náročné, ne vždy zábavné, ale za všech okolností důležité
Učit se, nebo neučit se s dětmi?

Pokud řešíte tenhle problém, zkuste se nejprve spolehnout na svůj zdravý úsudek, i když vám vaše srdce radí, ať ihned vyrazíte do školy, kde vašemu zlatíčku ubližují. Ačkoli jste přesvědčeni, že by vám vaše dítě nikdy nelhalo a nevymýšlelo si, zkuste si s ním nejprve znovu v klidu a bez emocí popovídat.

Ptejte se ho na situace, ke kterým ve škole dochází a pozorně mu naslouchejte. Bavte se nejen o konfliktních situacích, ale i o tom, kdy a za co ho učitel pochválil, s čím mu pomohl, jestli ocenil něco, co udělal. Zkuste zjistit, jaký má vztah se svými spolužáky.

Možná při delším rozhovoru zjistíte, že šlo ve skutečnosti o výtku učitele za vyrušování v hodině, ze které váš potomek usoudil, že ho učitel nesnáší a zasedl si na něj, protože spolužáka, který to všechno začal, nenapomenul. Pak můžete dítěti pomoct tím, že se pokusíte společně popřemýšlet, jak snížit na minimum situace, o kterých dítě ví, že učiteli vadí a za které ho kárá.

Pokud ale dospějete k závěru, že problém může být větší, domluvte si osobní schůzku s učitelem vašeho dítěte a na rovinu si sním promluvte.

Podle ředitelky Aleny Markové by se měl problém řešit tam, kde vzniká , tedy ve škole. Nemyslí tím samozřejmě, že by tam měli rodiče, kteří mají pocit, že je jejich dítku ubližováno, vlítnout a všechny srovnat. To není řešení.

„V první řadě je třeba, aby si rodiče v klidu promluvili s dotyčným vyučujícím. Děti mají velkou fantazii a mohou snadno nějakou banalitu překroutit. Často bývá pravda někde uprostřed. Učitel se sice mohl zachovat k dítěti neadekvátně, ale jak se pak ukáže, bylo to třeba na základě provokace, kterou už dítě doma nepřiznalo.

Pro prvňáčka je podle lékařů vhodnější aktovka s pevnější konstrukcí, batohy se hodí spíše pro starší děti
Škola není nepřítel. Ale aktovky bývají těžké pořádně

Pokud učitel na schůzce s rodiči uzná, že k nějakému nesouladu mezi ním a dítětem dochází, ale je rozumný a profesionální, bude určitě ochotný problém řešit. Vysvětlete učiteli svůj úhel pohledu, klidně přiznejte, že se obáváte, abyste nepůsobili příliš zaujatě či „ochranářsky“, ale rádi byste problém, se kterým se vaše dítě potýká, vyřešili. Zeptejte se učitele přímo, jak můžete být sami nápomocní.

Teprve pokud vaše schůzka s učitelkou či učitelem nikam nepovede, pokračujte k jeho nadřízenému, tedy k řediteli školy. Když ani tam neuspějete, můžete problém řešit se zřizovatelem školy,“ nastínila postup Marková.

Pokud se ukáže, že je vztah mezi dítětem a vyučujícím už natolik špatný, že nejde napravit, mohou rodiče požádat o jeho přesun do jiné třídy nebo mu najít jinou školu.

Září patří dětem
Předplaťte si Deník.cz a čtěte vše bez omezení. Navíc získáte zdarma unikátní e-knihu Hobby s dětmi, plnou rad a tipů, jak kvalitně trávit čas se svými dětmi.