Vyrůstala jsem v rodině se silným náboženským přesvědčením, že politika se s křesťanstvím neslučuje. Takže žádný pionýr, žádné vlaječky v oknech na Svátek práce, a už vůbec ne účast v prvomájovém průvodu. Jenomže víte, jak to bylo…

„Ten, kdo stojí na chodníku, nemiluje republiku.“ A tak asi chápete, že soudružka učitelka se na mě, šestiletého nepřítele státu, měla problém i jen usmát.

Fejetonista Rudolf Křesťan
Přestávka je více než přestávka

Ale jedno eso v rukávu jsem přece jen měla. Moji rodiče mi v nějakém podivném hnutí mysli dali jméno Nataša (možná tím trochu žehlili to, že se můj starší bratr jmenoval veskrze anglicky Richard). No každopádně - krásné ruské Nataša. Kéž bych jen s touto devizou uměla v dětství lépe zacházet.

Ke všem svým nešvarům jsem byla tak trochu výjimka mezi ostatními prvňáčky – uměla jsem už docela dobře číst a dokázala jsem také krásně napsat své jméno. A na to jsem byla náležitě hrdá. Takže jsem se pustila do nadepisování sešitů.

Matematika – Nataša, 1. B. - soudružka učitelka ztratila znechucený výraz. Český jazyk, Nataša, 1. B. - soudružka učitelka trochu zjihla.

A já, bohužel politicky ne příliš v obraze, jsem měla pocit, že je na čase ukázat, že dokážu ještě více. Že se umím podepsat také obměnou svého jména, kterou naši někdy používali doma. Psaní - N A T Á L I E, 1. B. A soudružku málem kleplo.

Jiskra může přeskočit i mezi žákem a učitelkou
Láska mého života? Láska ze školní lavice

„Jak se opovažuješ kazit ruské jméno?! Jak si dovoluješ dělat z toho americké imperialistické…“ lapala po dechu. „Okamžitě to škrtni a napiš Nataša!“ řvala po mně.

Říká se, že si z dětství pamatujeme hlavně emocionálně vypjaté chvíle. Myslím, že díky soudružce si pamatuji z první třídy více než moji spolužáci…

Září patří dětem
Předplaťte si Deník.cz a čtěte vše bez omezení. Navíc získáte zdarma unikátní e-knihu Hobby s dětmi, plnou rad a tipů, jak kvalitně trávit čas se svými dětmi.