Samotný test zabere jen několik minut. Spočívá v tom, že si člověk musí vymyslet deset podstatných jmen, která spolu nesouvisejí a jsou od sebe významově co nejvíce vzdálená. Příkladem takových slov mohou být podstatná jména kočka a kniha. Třeba použití slov kočka a pes už je horší, neboť ty od sebe tak významově vzdálená nejsou, nastiňuje princip server Science Alert.

Nová studie zjistila, že už čtyři minuty povídání odhalí klíčové osobnostní rysy.
Čtyři minuty. Taková doba stačí, aby člověk poznal povahové rysy toho druhého

„Test je hodnocen objektivně a automaticky. Je také rychlejší než většina jiných měřítek kreativity; mnoho lidí jej zvládne za méně než dvě minuty. Výsledek prozradí, jak jste kreativní,“ uvedl postdoktorand na Harvardově univerzitě Jay Olson, který s tímto konceptem přišel a je jedním z autorů studie.

Zajímá vás to? Test v anglickém jazyce si můžete vyzkoušet zde.

Test měří zejména jednu složku kreativity, takzvané divergentní myšlení. Jde o schopnost vytvářet různá řešení otevřených problémů. Neměří však další složku, kterou psychologové nazývají konvergentní myšlení, tedy řešení problémů s ohledem na různá omezení.

„Test měří divergentní myšlení a verbální kreativitu, což jsou důležité, ale omezené aspekty celkové kreativity. Naše úloha nezhodnotí například vaše kreativní kulinářské dovednosti, ale předpoví výkon při řešení různých typů problémů. To naznačuje, že jde za hranice měření pouhé slovní zásoby,“ vysvětlil Olson.

Narcista, ilustrační foto
Mám rád sarkasmus, jsem psychopat? Temná triáda rysů osobnosti ovlivňuje humor

Spoluautor studie přesto uznává, že pro ještě lepší změření tvořivosti bude potřeba vyvinout ještě další nástroje. „Budeme potřebovat další výzkum, abychom posoudili, jak náš test nakládá s dalšími verbálními schopnostmi nebo inteligencí jednotlivce v širším slova smyslu,“ uznal Olson. 

Zatímco test je jednoduchý, bodování je složitější. „Zahrnuje výpočet průměrné sémantické vzdálenosti, neboli příbuznosti jednotlivých vybraných slov,“ řekl Olson. K výpočtu vědci použili databázi, která odvozuje sémantickou vzdálenost tisíců slov na základě jejich použití na miliardách webových stránek.

Tvořivost má v sobě každý

Výkon v testu nazvaném Divergent Association Task (DAT) podle vědců koreluje se dvěma již existujícími měřítky kreativity. Výhodou DAT je podle Olsona automatická povaha testu, která nezahrnuje žádné další osoby udělující subjektivní hodnocení, nemůže tedy do výsledků vnést žádné zkreslení. Zjednodušeně řečeno, výsledky účastníka hodnotí databáze, nikoliv jiný člověk.

Ve studii, která vznikla v souvislosti s testem a které se zúčastnilo téměř devět tisíc lidí ve věku od 7 do 70 let, přišli vědci na to, že nejvyšší skóre dosahovali dvacátníci. Co se pohlaví týče, o něco lepší výsledky měly ženy, ale celkové demografické rozdíly ve výkonnosti byly velmi malé.

Zdroj: Youtube

Podle Olsona to znamená, že kreativní může být prakticky každý člověk a žádná skupina lidí nemá v tomto směru extrémně navrch. „Naše výsledky naznačují, že věk, pohlaví ani místo, kde člověk žije, nejsou limitujícími faktory,“ uvedl Olson.

Něco podobného tvrdí i profesorka na katedře psychologie Harvardovy univerzity Ellen Langerová. Podle ní kreativita není doménou několika výjimečných, talentovaných lidí, ale něco, čeho je schopen každý člověk, bez ohledu na to, co dělá.

Test a studie podle Oslonova vyjádření rovněž přispějí k tomu, aby lidé dokázali svou kreativitu dále rozvíjet. „To, že máme k dispozici více metod měření tvořivosti, znamená, že můžeme lépe posoudit úspěšnost různých metod na její podporu a rozvíjení,“ vyjádřil se vědec.

Síla nejistoty

Profesorka Langerová tvořivost spojuje s všímavostí - aktivním vnímáním nových věcí při každodenních činnostech, které nastartují naše neurony. „Navíc je třeba přijmout nejistotu a myšlenku, že ne vždy existuje správná odpověď,“ řekla CNN Langerová, která se na výzkumu měření kreativity nepodílela.

Ilustrační snímek
Dospívání plné nenávisti zažívá každý druhý adolescent, tvrdí vědci

Odbornice také podotýká, že tvořivost podporuje nejistota. „Lidé se velmi bojí, že udělají něco špatně nebo že něco nebudou vědět, ale fakta nejsou bez kontextu. Je důležité si uvědomit, že se vše neustále mění. Uvízneme-li v zajetí předchozích poznatků, odřízne nás to od schopnosti být kreativní. Je třeba využít sílu nejistoty,“ vysvětluje.

Podle Langerové se na kreativitu příliš často pohlíží jako na konečný produkt (knihu, hudební nebo výtvarné dílo), který je kriticky hodnocen a posuzován. Nejlepší způsob, jak podpořit kreativitu, je však věnovat pozornost procesu.