Současné klimatické změny ovlivňují smýšlení o budoucnosti. Aby lidé zabránili nebo alespoň zpomalili například globální oteplování, snaží se vyvíjet a používat ekologičtější zařízení, procesy a podobně. Tento trend má být klíčový pro vizi osídlených míst planety za čtvrtstoletí.
Profesorka materiálních věd Deb Chachraová z Olin College v Massachusetts pro magazín New Scientist uvedla, že ve městech ubyde betonu a bloky budou lemovat trávníky, biokoridory, otevřené půdní plochy a rostliny, které zachytí vodu a případně pomohou čelit záplavám.
„Kvůli častějším povodním následkem změn klimatu budou města potřebovat absorbovat vodu,“ sdělila Chachraová. Doplnila, že rovněž tato infrastruktura pomůže osídlením v sušších oblastech udržet vodu. Jako příklad uvedla Mexico City, které už nyní hospodaří s vodou a zelení podobně jako dávní Aztékové.
Jak by mohla vypadat města v roce 2050:
Také v dopravě budou převládat ekologické alternativy. V méně hustých městských částech lidé budou využívat služeb robotických taxi, v regionech bude stěžejní vlaková doprava. Odborníci předpokládají vybudované sítě koridorů pro rychlovlaky, takže cestování má být mnohem snazší a rychlejší.
„Při pohledu na hustě obydlená místa bychom mohli spatřit zejména kola, koloběžky a chodce,“ odhadl pro New Scientist specialista na architekturu měst a dopravy Ťin-chua Čao z Massachusettského technologického institutu. Dodal, že nepředpokládá existenci létajících automobilů v roce 2050.
Města budoucnosti by měla hospodařit se zelení a vodou podobně jako Mexico City dnes:
Podle magazínu Country & Town House vzniknou víceúčelové budovy, které obyvatelům umožní pracovat, vzdělávat se, odpočívat i pořádat společenské akce. Fungování se bude měnit podle denní doby.
Zelené energie
Chachraová se domnívá, že k solárním elektrárnám se vystaví betonové zikkuraty (vysoké stupňovité věže) sloužící pro uskladnění energie. Rovněž se využije potenciál vodních elektráren a podvodních úložišť.
„Město obklopí obrovské energetické baterie vypadající jako kopce. Přístavy napojíme na podmořské těžební plošiny, které potrubím přivedou ropu pro výrobu energie,“ nastínila pro New Scientist Chachraová. Doplnila, že se také využijí řasy pro výrobu potravin i odstranění přebytečného oxidu uhličitého, který se vstřebá a uvolní do oceánu.
Vědci stále řeší otázku, jak bude obnovitelná energie funkční do roku 2050:
I těžební průmysl má být zelenější a disponovat samočištěním emisí. Budoucí doly dokážou vytěžit potřebný materiál skrz vyvrtání úzké díry do horniny, vstříknutí chemikálie, která umožní koncentrovat minerál v jednom místě a vytěžit jej, aniž by byly nutné další zásahy do zeminy.
„Kolem těžebních plošin mohou být vysazené i stromy, aby absorbovaly oxid uhličitý,“ uvedl inženýr Wole Talabi, který se v Austrálii zabývá těžbou tekutých zdrojů. Dodal, že podobný proces provádí už australská společnost Arca Climate.
Vědci ve studii zveřejněné v Science Direct uvedli, že pro udržitelnou těžbu bude nutné zeštíhlit nastavený trend velkých těžařských ploch. Doplnili však, že těžařské společnosti se tomu pravděpodobně budou vyhýbat.
