Je celá řada věcí, jimiž se skuteční raptoři od představy filmových tvůrců lišili. První z nich je hned jejich vzhled - režisér Steven Spielberg jim hned v první dílu Jurského parku z roku 1993 vtiskl ještěří podobu s kůží podobnou kůži plazů, podle vědců je však pravděpodobnější, že byli opeření (jakýsi náznak peří se objevil při zobrazení velociraptorů ve třetím dílu Jurského parku, ve čtvrtém, natočeném v roce 2015, se však režisér Colin Trevorrow vrátil opět k jejich zažité plazí podobě).

Pozoruhodný byl i "hlas", jímž filmaři tyto dravce obdařili a pro jehož modulaci použili mimo jiné zvuky, jaké vydávají při sexu želvy. Ani ten s největší pravděpodobností neodpovídal reálným dinosauřím dravcům.

A nyní zřejmě padá i poslední výrazný atribut, který si s raptory na základě Spielbergových filmů spojujeme: vyspělé sociální chování, jež jim umožňovalo mimo jiné koordinovaně lovit. Ani to se podle nové studie, publikované v odborném titulu Paleogeografie, paleoklimatologie, paleoekologie, nezakládá na pravdě.

Ptáci ani krokodýli ve skupinách neloví

"Problém s touto myšlenkou spočívá v tom, že žijící dinosauři (ptáci) ani jejich příbuzní (krokodýlovití) obvykle neloví ve skupinách a zřídka loví kořist větší než oni sami," vysvětlil pro web Science Alert paleontolog Joseph Frederickson z University of Wisconsin-Oshkosh.

Spielberg si přitom ideu o raptořím lovu ve smečce nevymyslel, vědci ji skutečně nějakou dobu zvažovali - podle Fredericksona se tím snažili vysvětlit některé indicie, svědčící o tom, že se tito predátoři velcí zhruba jako vlci kořistí větší než oni sami opravdu živili - mezi jejich potravu patřil podle některých nálezů například středně velký býložravý dinosaurus Tenontosaurus tilletti.

Aby Fredericksonův tým zjistil, co menší draví dinosauři opravdu konzumovali, analyzoval zuby masožravých teropodních dinosaurů rodu Deinonychus antirrhopus a dále pravěkých krokodýlů, kteří v období druhohorní křídy (před 115 až 108 miliony let) obývali Severní Ameriku. 

"Zvířata se sociálními vazbami, která loví společně, projevují sociální chování i při péči o svá mláďata, starají se o ně a krmí je. Mláďata tak konzumují stejnou potravu jako dospělí jedinci. Ale u druhů, které neloví ve skupinách, se strava mladých zvířat od dospělých liší, protože mláďata nejsou schopna složit stejnou kořist jako dospělci," vysvětloval Frederickson.

Například se ví, že moderní krokodýlovití plazi (kajmani, krokodýli, aligátoři a podobní) se v "dětském věku" živí primárně hmyzem, a teprve s dospíváním a růstem přecházejí k požívání ryb a korýšů jako jejich rodiče - nebo, jako v případě australského sladkovodního krokodýla Johnstonova (Crocodylus johnstoni), dokonce k lovu větších suchozemských zvířat typu klokanů.

Podíváme se jim na zuby

Vědci mohou sledovat tuto změnu stravy ve složení dravčích zubů prostřednictvím posunu hladiny izotopů uhlíku-13. Frederickson a jeho kolegové zjistili, že krokodýli z období křídy tuto ekvivalentní změnu mezi malými zuby mladších plazů a většími zuby dospělců mají. Pak provedli stejnou analýzu na 20 zubech různých velikostí dinosaura Deinonychus antirrhopus, pocházejících ze dvou různých míst.

"Nejmenší a velké zuby se v průměrných hodnotách izotopů uhlíku liší, což naznačuje, že dospělí jedinci a mláďata požívali odlišnou potravu," uvedl Frederickson. "Dospělci tedy mláďata nekrmili. Proto věříme, že se Jurský park v popisu jejich chování mýlí."

Na definitivní potvrzení hypotézy, že masožraví dravci typu dinosaura rodu Deinonychus antirrhopus byli ve skutečnosti lovci samotáři, bylo zachovaných zubních vzorků příliš málo, ale přesvědčivé vodítko to podle vědců přece jen je. Existuje navíc starší studie z roku 2007, která našla důkaz o tom, že alespoň jednoho raptora rodu Deinonychus antirrhopus zabil jiný, což právě nenaznačuje, že při lovu spolupracovali - i když to tuto možnost ani nevylučuje.

Podle vědců se lovecké chování raptorů nejspíš blížilo způsobu, jakým loví dnešní varan komodský, známý také jako komodský drak, jenž sice není jako predátor ani zdaleka tak romantický, ale přesto působivý. Varan se živí jak mršinami, tak i živou kořistí, přičemž dokáže zdolat i několikrát větší zvířata, než je sám, jako jsou buvoli, jeleni nebo divoká prasata. Další výzkum může ukázat, zda si stejným způsobem obstarávali potravu i ti proslulí velociraptoři.