Rozsah hereččiných poloh byl opravdu nevídaný. Například lyrickou Slávku Hlubinovou ztvárnila ve filmu Václava Kršky Měsíc na řekou a zatrpklou staropanenskou revizní účetní Hanu Kalvodovou v Ošklivé slečně režiséra Miroslava Hubáčka.

V padesátých letech se uplatnila i ve veselohrách Nejlepší člověk a Florenc 13.30. O pár let později skvěle zahrála docentku Beránkovou v prvním českém filmovém komiksu režiséra Václava Vorlíčka Kdo chce zabít Jessii?, ještě o něco později svéráznou babičku psycholožky Doubravky v komedii Iva Nováka Léto s kovbojem nebo šatnářku Mráčkovou v krimi filmu Jindřicha Poláka Noc klavíristy. Herecký koncert předvedla ve dvojici s Karlem Högrem v televizním dramatu Romeo a Julie na konci listopadu. Její poslední rolí ve filmu byla starostlivá maminka v komedii Fandy, ó Fandy.

Paní Butteau i doktorka Fastová

Samostatnou kapitolou v životě Dany Medřické, jejíž pohled byl plný zármutku a radosti zároveň, jsou seriály. Mnozí si ji jistě vybaví jako přehnaně starostlivou paní Butteau v F. L. Věkovi, maminku Cilku v Takové normální rodince, nekompromisní a ráznou doktorku Fastovou v Nemocnici na kraji města nebo někdejší učitelku Zmatlíkovou v seriálu My všichni školou povinní.

„Cítila, že televize je příležitost, jak proniknout k většímu množství diváků. A dělala to ráda. Ne, že by chtěla být slavná, ona chtěla sloužit. A to, co uměla, chtěla prodat a předvést. A to taky předvedla vrchovatou mírou,“ řekl v dokumentárním cyklu Předčasná úmrtí o Daně Medřické režisér František Filip. Zahrála si mimochodem i v Ženě za pultem, kde byla matkou prodavačky Anny Holubové v podání Jiřiny Švorcové, která byla ve skutečnosti jen o osm let mladší než Dana Medřická.

Nezapomenutelné úlohy vytvořila i na divadelním jevišti. Patří k nim titulní role v Brechtově Matce Kuráži a především Erži Orbánová v Kočičí hře maďarského autora Istvána Örkényho. Příběh dvou sester (tu druhou hrála Vlasta Fabianová), jejichž život dělí železná opona, rezonoval s pocity diváků svou pravdivostí. V interpretaci Dany Medřické se navíc postava Erži Orbánové stala symbolem nezdolného optimismu navzdory bídě života.

„Lidé z toho představení odcházeli naprosto konsternovaní, sledovali je bez dechu. Prožívali s Danou příběh Erži, protože polovina, hlavně osamělých ženských má podobné příhody. Při klanění jsme se drželi za ruce, opona šla nahoru třeba i třicetkrát,“ vzpomínala v rozhovoru pro Deník Luba Skořepová, která v Kočičí hře také účinkovala.

Národ ji miloval

Představení mělo v Národním divadle Praha velký úspěch, celkem zaznamenalo 403 repríz, čímž se postaralo o rekord (v nedávné současnosti je v reprízovosti předčil jen Donutilův Sluha dvou pánů). A bylo by jich určitě ještě víc, kdyby Dana Medřická 21. ledna 1983 nezemřela (ve věku 62 let) na následky infarktu.

„Znamenala svou prostou existencí opozici všemu zlému a nízkému. Proto ji celý národ miloval, proto se s ní nikdo dodnes ani nechce rozloučit. Rozdávala vrcholné umění, ale také sílu čelit příkořím života,“ napsal po jejím předčasném odchodu režisér Petr Weigl, který herečku obsadil do úlohy Radúzovy matky v romantické pohádce Radúz a Mahulena.

Každou roli prožívala, ale v osobním životě prý na sebe zapomínala. V manželství s Václavem Vydrou jí zemřelo první dítě v půl roce, později měla další, dnes taktéž herce Václava Vydru. Po smrti svého muže se provdala za španělského obchodníka Artemia, jenž patřil k jejím obdivovatelům. Jejich společné štěstí ale trvalo příliš krátce, byli manželé jen něco přes rok.