Navázal na naše nedávné psaní o přechodnících. „Bitevním polem“ se tentokrát stal článek Kde jste vězeli, tři mudrcové v tištěném vydání Deníku k prvnímu „zjevení se“ Tří králů v Jihočeské pravdě v roce 1991. Citoval jsem v něm vzpomínání pana Jirky Kasala, že „Nejsa věřící, svátky byly pro mně…“, a pan Řeháček opravuje : „Kdyby pan Kasal řekl: Nejsem věřící, svátky byly pro mne… atd., bylo by to správně,“ nebo by mohl říci "Nejsa věřící, vnímám svátky především jako oázy… atd.“ Uzavírá bez bližšího vysvětlení proč, že je to přesně podle vzoru "Pan starosta, koukaje z okna, kopla ho kráva". Na podmět se musí dávat pozor, ale nejen na něj, vždyť i zájmena jsou zrádná - v tomto případě pozor na tvary mne, mně, mě, mi…, dodává.

Spolu jsme se k tématu nakonec jaksi „pobratřili“, a o to víc mi zůstává pocit dluhu u Jirky Kasala, „jehož“ zájmeno u Tří králů před 30 lety v Jihočeské pravdě vyvolalo „lingvistickou“ zápletku, vlastně dodnes nevyřešenou. Jirka, hudební dramaturg hudební redakce Českého rozhlasu České Budějovice, se dnes nad spor „povýšil“ poděkováním „za tříkrálovou drobničku i jazykovou korekci od vzdělaného pána“. Je to dávno, už si opravdu málo vzpomínám, a zvláště k té chybě v zájmenu se nehlásím, pokračoval s připojeným smajlíkem. Tak bych to teď rozhodně nenapsal, dodává se závistihodnou sebejistotou po tolika letech.

… kolega z obliga

Tím mi kolegiálně otevřel dveře k „smírčímu“ poslednímu slovu. Znovu jsem probral kritický text o Třech králích z 5. ledna 1991 – a představte si, Jirka Kasal napsal tehdy doslova, že „svátky byly pro mne“, prosím bez háčku!, a je tedy snad už jednou provždy v této věci z obliga! Mně, stiženému stařeckou slepotou a lajdáctvím na prahu nového roku při editování jeho „královské“ vzpomínky, budiž dovoleno se za tu letošní nedbalost alespoň omluvit. Snad to stihnu dřív, než mne sklátí nějaký nový čerstvý „vir“…

Abych to pokání neměl zase moc lehké, zkusil jsem hledat, jak to může být s oním vzorem "Pan starosta, koukaje z okna, kopla ho kráva", jak uvádí pan Řeháček. Při brouzdání internetem jsem jako první narazil na zdroj, od kterého bych takový jazykový exkurz rozhodně nečekal, na dokumenty edice SE 3, Speleologické skupiny „Tři senioři“, klub Brno, z let 1947 až 1950. Jde dohromady o 267 stránek!

Ze 25. prosince 1949 je tam dokument účastníka výpravy Milana Lejska mimo jiné o částečném barvení „Spodního toku“ v jeskyni Netopýrce. Pana Karla Medka rozrušilo jeho sdělení, že „barvení vycházelo v přesných intervalech po určitou dobu“, a ptá se: Co tím chce Lejsek říct? Proč nenapíše, jaká byla délka intervalu měření a jak dlouho trvalo, než voda protekla ??? Neměl k výsledku přístup, nebo to nepovažoval za podstatné ? - A tady jsem alepoň rámcově našel, co jsem hledal: že ta informace je prý snad ve stylu „Pan starosta, koukaje z okna, kopla ho kráva.“

V tomto místě také Medkovy zápisy z exkurzí končí. Pokračuje pasáž jeho poznámek o jeho práci s virgulí…

Kravou nakopnutého starostu koukajícího z okna jsem pak našel ještě na jiných místech webu. Neviditelný pes se v roce 2012 ve spolupráci se serverem lidovky.cz rozepsal o hrozbách vracení dotací od EU a v rámci diskuse se objevilo 20. března Re: Přestali jsme poslouchat a nedržíme krok. Ohlas byl vyjádřen slovy: Pan starosta koukaje z okna, kopla ho kráva. Tuto žertovnou větu nám v době našeho mládí říkal náš učitel češtiny, když nás chtěl rozveselit :-)), sděluje údajný autor prof. Vojtěch Kolman.

Wikipedie nám ho představuje jako českého filosofa, zabývajícího se především logikou, filosofií matematiky a filosofií G. W. F. Hegela. Je docentem Ústavu filosofie a religionistiky FF UK, kde vyučuje logiku a analytickou filosofii. Podle jiného zdroje působí od roku 2002 na katedře logiky UK FF v Praze, kde přednáší formální logiku, historii logiky a filosofii matematiky. Nám na dotaz k autorství obratem odepsal: Мyslím, že já to nebudu, určitě jsem nic do LN v tu dobu nepsal. Podle mne je to nějakej jinej kolman, ono kolmanů je relativně dost, a tohle nemusí být ani vojtěch, ani vk…

Podle novináře Ivo Vaculína z Hospodářských novin (22. 11. 1996) byla věta Koukaje z okna, kopla ho kráva „oblíbenou pomůckou při výučbě přechodníků pro nebožtíka pana profesora Rezka“. Odkud ji vzal, nevím, ale kupodivu jsem později zjistil, že nebyl jediným češtinářem, který ji používával (snad jde o citát z pera Jaroslava Žáka). V každém případě se nám tímto odstrašujícím příkladem snažil vtisknout do paměti, že s přechodníky divno si hrát. Prostě že stačí nejistý krůček - a vznikne úplný galimatyáš, napsal pan Vaculín.

A je, prosím, pro tuto chvíli vymalováno. Kdybyste někdo věděli, kam mne popostrčit, prosím, ozvěte se. Na češtinu je pořád čas, tím spíš, že ostatně tento text o ní je začarovaný - „něco“ mi jej zašifrovávalo už průběžně při psaní, takže jsem zdroje musel donekonečna dohledávat znovu, a v posledku mi jej „něco“ zablokovalo na počítačové cestě na web, kam jsem jej odeslal 7. ledna. Snad to vyjde napodruhé…