Začátkem roku 1884 se skvěl novotou teprve nedávno vystavěný zděný seník schwarzenberského velkostatku na severozápadním břehu Munického rybníku. V sobotu 8. ledna po půl osmé hodině večerní ozářil hladinu rybníka oheň, viditelný z Munic a Hluboké. Z obou obcí se tmou k hořícímu seníku okamžitě sbíhali místní občané a také dobrovolní hasiči. Všem bylo jasné, že seník někdo musel zapálit ať už úmyslně nebo neúmyslně. Panské seníky v zimě s oblibou vyhledávali nejrůznější tuláci. Snaha hasičů byla marná, vyschlé seno hořelo velmi dobře a břeh rybníka, ze kterého bylo možné nabírat vodu k hašení, byl vzdálen celých 200 m a hladina byla navíc zamrzlá.

Plameny udělaly své. Seník shořel na holé zdi, zničeno bylo 400 metrických centů sena v hodnotě 2.500 zlatých. Seno, které přímo neshořelo, bylo prosyceno dýmem a tím také znehodnoceno. Schwarzenberskému panství ale velká škoda způsobena nebyla, protože alespoň samotný seník byl pojištěn na 2.793 zlatých a 36 krejcarů.

Ke skutečné tragédii nicméně mělo na spáleništi teprve dojít.

Druhý den poslal správce Hassmann více nádeníků k seníku, aby z něj přeci jen neshořelé seno vybírali a nakládali na přistavený vůz. Ve chvíli, kdy se deset osob nalézalo přímo v prostoru vyhořelého objektu, se náhle zřítil zděný štít nad vraty a většinu z přítomných zavalil. Štěstí měl knížecí šafář Volf, který právě vyšel ze seníku na něco dohlédnout a jeden z dělníků, který právě ukročil v místo, kde měl odloženou svačinu a byl jen lehce zraněn. Voli, zapřažení do vozu, do něhož se seno nakládalo, se při zřícení zdiva tak vyplašili, že předek vozu úplně utrhli, a i s ním utekli.

Následky byly zdrcující

Přímo na místě zahynulo šest mužů, další čtyři byli zraněni: „Zmatek a hrůza byla veliká a trvalo to hodnou chvíli, než ostatní se vzpamatovali a nešťastným ku pomoci přispěli. Však veškeré přispění lidské bylo marné, nešťastníci byli asi okamžitě mrtvi, což dá se souditi ze strašného skomolení mrtvol nalezených, z nichž jedna tak byla pohmožděna, že údy jenom pomocí oděvu dohromady souviseti mohly a vnitřnosti její lopatou se musily sbírati. Pohled na hrůzu tuto byl děsný, lidskému oku nesnesitelný a mnozí při vytahování ostatků nešťastných svých soudruhů omdlévali.“

Přímo na místě zahynuli:
Václav Janda (zvaný Vávra) z Hluboké čp. 118 – 39 let, ženatý, bezdětný.
Matěj Vondra (zvaný Němec) z Bavorovic – 70 let.
Josef Blahouš (zvaný Dragoun) z Hluboké – Podskalí čp. 26 – 70 let, ženatý, otec již zaopatřených dětí.
Matěj Nýdl (zvaný Holub) z Bavorovic čp. 22 – 78 let, ženatý, otec tří dětí.
Matěj Říha (zvaný Mazanec) z Češnovic čp. 21 – 47 let, ženatý, otec pěti dětí.
Matěj Hošek z Hluboké – Zámostí čp. 45 – 62 let, ženatý, otec dvou dětí.

U všech bylo jako příčina smrti uvedeno: „následkem zakrvácení i zničení mozku a míchy.“

Z trosek byl vynesen ještě žijící Vojtěch Radouch z Dasného čp. 22, stár 62 let, ženatý, otec šesti dětí. Měl polámány všechny končetiny, hlavu potlučenou a zemřel ve 4 hodiny odpoledne.

Zraněni byli Schiebl z Opatovic, Vavřinec Posekaný z Dasného a Babka z Bavorovic. Ti byli s polámanými končetinami převezeni do tehdejší hlubocké nemocnice.

Společný pohřeb všech sedmi obětí neštěstí se konal 11. ledna a celý jej hradil kníže Adolf Josef Schwarzenberg. Ten zároveň nechal rodinám zahynulých vyplácet finanční podporu. Pohřbu se zúčastnilo 1.400 lidí včetně 30 zástupců hasičského sboru, spolku vojenských vysloužilců, hlubockého purkmistra a dalších. Obřad vedl duchovní administrátor p. P. V. Hašek.

"Pátrání po žháři bylo marné, ale 31. května 1884 zasedal v Českých Budějovicích porotní soud, před který byl postaven schwarzenberský stavitel Adolf Mokr, obviněný z přečinu proti bezpečnosti života. Obviněný se hájil tím, že na požářišti jako panský úředník nebyl a že lidi na hrozící nebezpečí možného zřícení štítu upozornil. U soudu vypovídalo 19 svědků včetně hasičů a dvou zraněných a již vyléčených dělníků. Ředitel panství Mattas, správce Hassmann a velitel hasičů Scheichl potvrdili, že pan Mokr se sice vyslovil, že štít za větru nebo silného mrazu by mohl spadnout, ale že výstrahy nebo poučení nevyslovil. Na druhou stranu soud ale musel uznat, že panu Mokrovi žádná iniciativa k udílení pokynů nebo výstrah nenáležela a u požáru byl jen jako soukromá osoba. Mokr byl nakonec prohlášen za nevinného. Poškození byli poukázáni k civilnímu soudu k domáhání se náhrady.

Munický seník byl po požáru obnoven v méně stavebně náročné verzi s valbovou střechou a v této podobě je dochován dodnes.