Jeden z mála řemeslníků, který se věnuje tradičnímu vyrábění dlabaných dřeváků, to je Karel Fürbach z Volar. Řemeslo zpočátku odkoukal od staršího kolegy, následně se z něj stal samouk, který je dnes za svou práci velmi obdivovaný. Navštívili jsme ho proto, že chceme společně s Velkopopovickým Kozlem a čtenáři Deníku najít nejšikovnějšího fachmana prachatického regionu, kterého pak Kozel odmění za poctivou práci a jeho řemeslný kumšt.

Tip na Karla Fürbacha zaslal Ladislav Friš z Prachatic. Jeho práci mohl shlédnout nejen na tradičních trzích ve Volarech, ale také třeba ve Stožci. Právě těchto trhů se Karel Fürbach společně s dalšími kolegy, kteří chtějí stará řemesla připomenout, zúčastňují. Svému řemeslu se věnuje již pátým rokem. A jak sám říká, i dnes se mu stále učí. Zdokonalit se totiž dají jak šablony, tak i náčiní, která ke své práci potřebuje.
Nejlepší odměnou po práci je pro Karla Fürbacha hřejivý pocit, že řemeslo, kterému se věnuje, se dnes stává velmi oblíbeným.

Karla Fürbacha jsme se zeptali, co je tajemstvím jeho úspěchu. Prozraďte nám, co podle vás děláte lépe než ostatní a kvůli čemu se Vaši zákazníci stále vracejí?
,,Podle mě je to především z toho důvodu, že dnes jsou dlabané dřeváky vidět jen zřídka. Moc lidí se tomuto řemeslu nevěnuje. Dříve bylo zvykem, že se dřeváky vyráběly hned na několika místech. Možná i proto by mnozí z nás našli ještě na půdách či chalupách náčiní, která k jejich výrobě byla zapotřebí. Nyní tomu ale tak není a postup, jak vzniká takový dřevák, je mnoha lidem neznámý. Navíc mé dřeváky jsou co se týče materiálu a tvaru původní, stejné jako vyráběli naši předci. Musím ale zdůraznit, že já se tomuto řemeslu nevěnuji profesionálně. Spíše jen ve volných chvílích. A rozhodl jsem se pro něj hlavně z toho důvodu, že jsem nechtěl, aby se na něj zapomnělo.“

Na co se nejvíce těšíte po dni plném práce?
,,Určitě na svou rodinu, na vnoučata. Ve volném čase se také rád starám o zahrádku.“