Jenomže bývalý režim takovým revolučním myšlenkám nepřál, a tak se sbalil a šel k Vodním stavbám, odtud do Slušovic, kde se z jeřábníka stal vedoucím zásobování. A to už byl jen krůček před listopadem 89 a k pražským firmám, pro které nejen v Prachaticích dražil řadu nemovitostí.
„Kdyby dneska byla stejná šance, asi bych měl půlku Prachatic, i když to se o mně říkalo i tehdy, ale nebyla to pravda," srovnává prachatický podnikatel Stanislav Žák. Svou skutečně vlastní první nemovitost v Prachaticích totiž nekoupil v dražbě, ale od společnosti, pro kterou ji před tím vydražil. „Když jsem v Praze skončil, vrátil jsem se do Prachatic a koupil bývalý Kovomat. Mimochodem to bylo za dvojnásobek ceny, za kterou jsem jej původně vydražil pro jiné. Ale měl jsem alespoň jak začít podnikat," říká Stanislav Žák, který malou privatizaci jako takovou považuje za obrovskou příležitost. „Podle mého náhledu byla ještě poměrně čistá, protože nabízela hodně šancí, jak začít podnikat. Přesto ale informací a hlavně zkušeností měli především místní žalostně málo," dodal. A nebyly to jen zkušenosti, které chyběly. „Hlavně jsme nebyli zvyklí zůstávat dlužni, pořád jsme se sami sebe ptali, kde bychom na to vzali. To, co my jsme považovali za téměř nemožné, vzít si úvěr a prakticky za něj nemít čím ručit, to ti, kteří měli dostatek informací, naprosto bravurně zvládali. I když ne všichni. Vím o řadě podnikatelů, kteří si vybrali špatně, a někdy to skončilo tragicky," uzavřel Stanislav Žák.