Vstup do sezony měl Jihočech pořádně ostrý. Prakticky bez tréninku naskočil rovnou do úvodního závodu třídílného seriálu mistrovství republiky. Výsledkem bylo osmé místo. „Byl jsem si jednou zatrénovat v Plzni a potom jsem jel rovnou do Prahy na první mistrák. Přemýšlel jsem, jestli mám vůbec startovat. Nakonec jsem dostal nějakou podporu ze strany plzeňského klubu a rozhodl jsem se nastoupit,“ na dálku děkuje svému mateřskému klubu PK Plzeň.

Vzhledem k téměř nulové přípravě nebylo osmé místo a devět bodů zase až tak špatným výsledkem. „Nebylo to tak hrozné,“ přikývne. „Od pátého do devátého místa jsme byli ve dvou bodech, takže to bylo hodně vyrovnané. Na třetího Honzu Kvěcha ztrácím jenom dva body, takže výchozí pozice pro další dva závody není nejhorší,“ připustí. „Na druhou stranu trochu ztrácím inspiraci pro domácí závody,“ dodá.

Elitní český seriál bude pokračovat 11. září v Plzni a vyvrcholí v říjnu v Březolupech. „Loni jsem byl čtvrtý, rok předtím třetí. Není úplně nereálné dostat se znovu na tato umístění. Ale problém je v tom, že za sezonu odjedu osm závodů extraligy a tři mistráky jednotlivců. K tomu přebor republiky a nějaké volné závody. Motivace se snižuje. Pokud bych měl příští rok závodit, tak bych chtěl podepsat smlouvu v některém zahraničním klubu, abych měl pravidelný a dostatečný počet závodů. Pokud bych byl junior a chtěl se někam posouvat, tak ano. V mém věku už se na to ale dívám trochu jinak.“

Plochá dráha je finančně náročný sport a není jednoduché se dlouhodobě udržet mezi nejlepšími. „Přicházejí mladší kluci, kteří jsou vybaveni úplně jinak a na motorce sedí třikrát čtyřikrát v týdnu. Pak je těžké jim konkurovat,“ dobře si uvědomuje. „Když jedete v zahraničí za nějaký tým, tak máte najetou domácí dráhu, kde bodujete. K tomu přidáte nějaké body venku, a když to zprůměrujete, máte to slušně zaplacené. Navíc máte garantovaný určitý počet závodů. U nás člověk jezdí spíše proto, že ho to baví. Finančně se dostáváte bohužel do minusu,“ konstatuje.

Dobrý pocit má alespoň z extraligy, kde v posledních sezonách hájí barvy Slaného. Po šesti odjetých kolech z osmi vypsaných je jeho tým třetí, ale ztrácí pouhé tři body na vedoucí žarnovický Interteam a na druhou Markétu Praha pouhý bodík. Naopak na čtvrté Pardubice mají Středočeši čtyřbodový náskok. „Nevyšel nám poslední závod v Žarnovici, kde jsme skončili čtvrtí. Před ním jsme se právě s Interteamem dělili o první místo. Ale je to pořád otevřené. Šanci na titul určitě máme. Další závod se jede u nás doma ve Slaném a končí se v Pardubicích. Uvidíme, jak to nakonec dopadne,“ nechce předbíhat.

Simota už jednou extraligový titul slavil. Bylo to v roce 2007 v Plzni. Teď by si to rád zopakoval se Slaným. „Extraligový titul by měl lákal. Ve Slaném ho získali pouze jednou a to už je pořádná historie. Je to pro mě motivace pro zbývající dva závody,“ ujistí. „Byl by to pro mě v letošní sezoně příjemný bonus,“ usměje se. „Je fakt, že se mi nedaří tolik jako loni. Ani jednou se mi ještě nepodařilo v závodě udělat přes deset bodů. Třikrát jsem dělal devět. Není to žádná hitparáda. Loni se mi asi pětkrát podařilo udělat dvanáct nebo třináct bodů. Letos je to slabší,“ je si vědom.

V přeboru republiky jednotlivců je jihočeský plochodrážník na nejlepší cestě za obhajobou loňského titulu. Dva závody před koncem seriálu má dostatečný náskok, o který už by v žádném případě neměl přijít. „Přebor beru spíše jako tréninkové závody. Ale samozřejmě chci titul obhájit. Mám náskok osmnácti bodů a ten bych ztratit neměl,“ je přesvědčen.

Stejně jako v minulých sezonách, tak i letos Simota marně vyhlíží angažmá na Britských ostrovech, kde si v minulosti udělal výborné jméno. „Už mi je mi skoro trapné o tom pořád dokola mluvit. Nějaké nabídky se vždycky objeví, ale asi mi to není souzené. Už to takhle trvá tři roky. Vždycky se někdo ozve, že podepíšeme smlouvu, ale nakonec to neklapne,“ jen krčí rameny.

Zahraniční angažmá by pro něj bylo velkou motivací pro závěr kariéry. „Už nemám ambice dostat se do mistrovství světa nebo Evropy. Raději bych chtěl jezdit za nějaký tým v Anglii, kde bych měl garanci pravidelných ligových závodů. Mám tam spoustu známých a zázemí. U nás to tak bohužel nefunguje. V ploché dráze peníze nejsou a jde to tady tak trochu od devíti k pěti,“ smutně konstatuje. „Anglie by pro mě byla motivací. Rád bych tam ještě pár sezon odjezdil,“ přeje si.

Na Britských ostrovech v minulosti absolvoval sedm ročníků. „Pokud tam absolvujete deset sezon, tak pro vás uspořádají speciální závod, jehož veškerý výtěžek je pro vás. To byla má jakási vize, abych tam deset sezon odjezdil. Lidi mi tam hodně fandili a vždycky jsem se tam cítil dobře,“ neskrývá.

Ve hře je ale kromě zahraničního angažmá také možný úplný konec kariéry. „Už loni jsem přemýšlel o tom, že to zabalím. Loni jsem na podzim umyl motorky, schoval je v dílně pod plachtu a myslel jsem si, že už mě to na jaře nebude lákat. Že se na to vykašlu a začnu dělat něco úplně jiného. Ale plošinu dělám od osmi let a není lehké skončit. Jednou to stejně přijde, ale konec oddaluji. Do nějakých čtyřiceti let se určitě závodit dá, ale musel bych podepsat do Anglie. Tady těžko,“ znovu deklaruje svou touhu po návratu na Ostrovy.