Před odletem prachatický závodník hovořil o tom, že by si přál nějakou medaili získat. „Bude to ale těžké, protože v bývalých zemích ruské federace je plno vynikajících judistů a konkurence bude velice silná. Ale nevzdávám to. Jak říká prachatický trenér Popp, kvůli druhému kolu tam nemá cenu letět," říkal s úsměvem Jindřich Drahoš.

Vše bylo před šampionátem velice rychlé, prakticky žádný čas na aklimatizaci, z letadla skoro rovnou do haly. „Na hotel jsme dorazili někdy kolem půl čtvrté ráno a já celý pátek prospal. Závody byly druhý den, takže jsem ani nevěděl, koho ve váze mám a neměl jsem čas na to myslet. Vstali jsme na večeři a slavnostní zahájení. Na losování šli jen šéfové výprav, my závodníci jsme šli zase spát, abychom šetřili síly na druhý den. Soupeře jsem tedy viděl až v hale," říká Jindřich Drahoš a doplňuje: „Závod samotný je pro nás všechny takovou malou olympiádou, protože se mistrovství světa konalo po čtyřech letech. Příště již budu mít nějaká léta a chtěl jsem tu medaili urvat teď. Zodpovědnost tedy byla velká a o to větší radost z jejího zisku."

Ve většině zemí se nejlepší judisté rekrutují z policejních složek, proto je tento šampionát stavěn v tomto sportu hodně vysoko. „Rusové to mají nastaveno tak, že na olympijských hrách reprezentuje jeden nejlepší závodník a dvojky posílají sem. Neměli jsme tam tedy přímo olympijského vítěze, ale když si vezmeme Mistrovství světa, kde může startovat více závodníků z jednoho státu, tak je běžné, že jsou ve finále dva Rusové. Takže konkurence neskutečně silná. S olympijským týmem přijeli třeba také Slovinci," přiblížil soupeře prachatický závodník.

Jindřich Drahoš startoval ve váze do devadesáti kilogramů a jeho cesta pavoukem zase až tak snadná nebyla. „Začal jsem s hodně těžkým soupeřem, což jsem naštěstí poznal až během soutěže a byl jsem rád, že jsem ho dostal hned na začátku. Byl to Kuvajťan, zpočátku jsem měl více sil, měl převahu a v první minutě ho hodil na juko. Paradoxně to byl kontr z jeho techniky. Podařilo se mi to udržet celých pět minut, i když to chvílemi bylo hodně těžké. Ve druhém zápase jsem měl Holanďana. Ti mívají tradičně výborné judisty. Přesto jsem vedl na juko, pak wazzari. Znovu jsem šel celých pět minut, ale fyzicky jsem si to ohlídal. Spíše jsem si hlídal obranu. Splnil jsem tak slova trenéra Poppa, že kvůli druhému kolu tam nemá cenu jezdit," smál se J. Drahoš a pokračoval: „Psal mi také trenér Martin Turek, abych se nikam nehnal, že má zápas pět minut a je dost času. Ale na druhé straně je těch pět minut hodně dlouhých a krušných. Člověk někdy nemůže již ve druhé či třetí minutě. V semifinále jsem narazil na soupeře z Rakouska. S Rakušáky se tradičně setkáváme, známe se a tohodle jsem už několikrát porazil. Poprvé jsem na šampionátu vyhrál před limitem, když jsem ho hodil na nohy. Ve finále jsem měl Rusáka, na kterého se ale připravit prakticky nedá. Ti jsou výkonnostně úplně jinde. Můj soupeř všechno procházel dlouho před limitem, měl nad všemi fyzicky navrch. Nebyl na tom technicky až tolik dobře, ale měl neskutečnou sílu. Já jsem to s ním vydržel dvě a půl minuty, kdy jsem již neodblokoval jeho techniku. Ale radost byla velká, chtěl jsem medaili a měl jsem stříbro."

Při pětiminutových zápasech je pro judisty program hodně náročný a zápasy jdou rychle za sebou. Je to podstatně rychlejší a náročnější než v soutěžích družstev, kde se perou i více zápasů. „Ty čtyři zápasy jsem prošel prakticky za hodinu. Zápas má pět minut čistého času a člověk má maximálně tři zápasy oddech. Při družstvech máme větší pauzy a především se tam pereme jen čtyři minuty. Ta jedna navíc tady je pekelně dlouhá. Dříve jsem si říkal, co těm starším kusům vadí na pěti minutách a teď už to vím," směje se Jindřich Drahoš a dodává: „Je to moje první medaile z tak velkého turnaje, takže největší úspěch. Jsem šťastný, že to vyšlo."

Shodou okolností se ve stejné době konal turnaj prvoligové soutěže družstev a Prachatičtí se museli obejít právě bez Jindry Drahoše, který je bodovou jistotou. „Byli jsme v kontaktu. Při závodě jsem to sice nesledoval, ale večer jsem si to prošel. Kluci byli výborní, a tak bylo co slavit. Tedy alespoň v Rusku, protože v Čechách ještě doznívala prohibice. V Rusku naopak nebylo pivo, takže byla jen ruská vodka," zakončil povídání o šampionátu Jindřich Drahoš a doplnil: „Teď se těším na 24. listopadu, kdy se pereme ligu doma v Prachaticích. Sice nám stačí jen dva body, ale to je pro nás málo. Chceme všem naložit, co se do nich vejde. Jsem rád, že budu klukům zase pomáhat, je to super parta oživená mladými kluky a je to mezi nimi fajn."