Závodníci starší 70 let a běžci s vizitkou časů nad pět hodin startovali samostatný závod už ve 13 hodin. Na 19. místě jej dokončil Zdeněk Kopecký (Budvar České Budějovice) v čase 6:24:08 hodiny. Pomaleji ještě nikdy neběžel, ale není divu vzhledem k podmínkám toho dne. „Závod se koná tradičně ve výroční den Zátopkova třetího vítězství na olympiádě v Helsinkách 1952, vždycky tedy bývá horko ,jako v červenci´, tentokrát kolem 30 stupňů, ale pocitově tak kolem pětatřiceti,“ říká a okamžitě nachází „výhodu“: „Na občerstvovačce je alespoň do půlky závodu ještě chladná voda. Pak už je v petkách skoro vařící…“

Před startem maratonu se nerozcvičuje, rozbíhají se přece zvolna, obhajuje se. Na trati většinou nic nejí, osvědčil se mu ale krájený meloun, jinak polkne jen tak tři tabletky s vitamíny. Pravidelně ale pije. „Nejhorší je, když není co, to jdou na člověka mdloby a zvrací…“

A konec? - To už je trápení, říká. „Předpoklady dosažení nějakých zamýšlených časů ve druhé půlce maratonu padají, taky v Praze nikdo z nás nedosáhl takových, jaké běháme ,normálně´. - Ale my senioři přece v takovémhle počasí nemáme ani vycházet z baráku…,“ stáčí to do bonmotu.

V posledních ze šestnácti kol už věděl, že čas bude jeho nejhorší, ale „vyhověl si“, „vyklusal se“, potěšil se při probíhání pozdravným špalírem anglických fandů, po závodě odjel metrem na nádraží a vlakem do Budějovic. „Mně nic nebylo,“ ujišťuje. „Za dva dny jsem byl úplně fit.“

Stal se vítězem kategorie nad 80 let – je ročník 1937… A co je podstatné – byl to už jeho 398. maraton v životě!

Odbočka do současnosti

Shodou okolností před několika dny nejlepší současný jihočeský maratonec David Vaš psal na skvělém serveru www.behej.com o tom, jak „přepálil“ mistrovství republiky v půlmaratonu. „Po startu jak kdyby mi to přecvaklo,“ popisuje. Zkusil se držet favoritů, a… „Stačilo se jen po prvním kilometru podívat na hodinky a hned bych viděl, že běžím totální nesmysl a že to nemůžu dlouho vydržet. Já chtěl ale běžet o medaili a v tu chvíli jsem prostě na nic jiného nemyslel.“ Když se poprvé podíval na hodinky, „viděl, že drží tak maratonské watty kolem 375 w (3:20–3:25/km)“, a vysvětluje ten pojem. „Můj wattový práh byl před závodem dle Strydu na 402 wattech. To aplikace Strydu (v powercentru) vypočítá na základě předchozích tréninků. Nově lze i v aplikaci predikovat výsledný čas v závodě. No a já zpětně v grafu toho závodu viděl, že první čtyři kilometry jsem běžel v tempu své pětky, tedy výrazně nad 420 wattů. Když běží člověk nad svým wattovým prahem, rychle si vyčerpává zásoby glykogenu a brzy se takzvaně zadře (zakyselí)… Po desátém kilometru jsem měl myšlenky na to závod vzdát.“

Skončil sedmnáctý v čase 1:12:10, osobní rekord má 1:07:43. „Byla to pro mne opravdu velká škola a jsem i za tu facku rád. Protože z porážek se člověk vždy nejvíce poučí,“ končí své „Zápisky eliťáka“ na behej.com.

Co na tuto běžeckou modernu Zdeněk?

„Watty pro nás nemají význam, já už spoléhám jen na své pocity,“ říká. „Dávat si nějaký výkonnostní cíl, chtít něco ještě zlepšit, je v mých letech nesmysl. Cílem je doběhnout ve zdraví a být fit. Proto je třeba taky umět zvolnit, místo běhu na trati třeba zapochodovat, ne mít v hlavě nějaké ,musíš, i kdyby bylo nevím co´… Neumím jít přes moc!“

Ultravytrvalec…

Tohle řekne člověk, který první maraton běžel v květnu 1972 za 3:09:06, absolvoval už 35krát Běh Kolem Hluboké, ale který si taky zaběhl patnáct závodů na 100 kilometrů (v roce 1976 v Jihlavě za 7:58 hodiny), patnáct čtyřiadvacetihodinovek (ve Vítkovicích v roce 1977 na dráze 200,9 km, poslední před patnácti lety – 144 km) a v roce 1993 zvládl ultratrail na 246 km z Atén do Sparty za 35 hodin… „Byly to krásné zážitky,“ dělá tečku za touto životní kapitolou člověk, kterému 27. července 2007 vyměnil primář MUDr. Tomáš Pink v nemocnici v Brně kyčelní kloub za umělý a on po necelé roční rehabilitaci zaběhl v polské Jelczi svůj další maraton za 4:11:57, jako nejstarší účastník a vítěz kategorie nad 70 let…

Své maratonské maximum 2:48:08 z Hanáckého maratonu v roce 1975 už samozřejmě nikdy nezlepší – bojuje snad o rekord v počtu startů?! Statistika odběhaných maratonů říká, že by to snad ani nemělo smysl. Je se svými 398 starty v ČR sedmý. Na šestého Václava Krejsu, který už pět let neběhá, mu chybí 42 závodů, na pátého ještě aktivního Miroslava Krumera (71 let) 61, na čtvrtého Tomáše Ulmu (56) z Prahy 115 – a ten jen za letošek absolvoval 51 závodů na této trati… A když dojdeme až k lídrovi tabulky, tak Jiří Březina z Přerova (81) má odběháno 635 maratonů a v tom zatím posledním, Zátopkově v Praze, ho Zdeněk Kopecký porazil o skoro 37 minut. On sám běžel v Praze letos na této trati teprve podruhé! K poměřování počtu startů říká: „To nedává smysl, to je vysloveně čárkování, já bych se styděl běhat v padesáti letech za pět hodin jen kvůli další čárce…Já nehoním nikoho!“ A s úsměvem dodává, že ho ale těší ta velká díra za ním ve statistice. Osmý Otto Seitl (67) má závodů 373, posledních sedm vždycky přes šest i sedm hodin, a zatím poslední český „třístovák“ Gustav Peša se 305 „zářezy“ doběhal v roce 1989…

Zdeněk Kopecký se netají tím, že ještě letos chce tutově dokončit tu kýženou čtyřstovku startů. „Nechci ale už žádný závod běžet za takového horka, to je trápení… Taky s koronavirem je těžké plánovat. Chtěl bych ale 12. září do Kladna, to je hezký maraton, rovinatý, lesem. 10. října se běží v Benešově u Semil podél Jizery, tutově chci 31. října na Vinařský maraton do Velkých Bílovic, to bude mistrovství veteránů, kde se setká plno kluků…“

Čtyřstým maratonem tedy rozhodně neskončí. „Jsou momenty, kdy si člověk říká, ještě tenhle a dost, ale za čtrnáct dnů je to pryč. Říkal jsem si dřív, tři sta a dost, pak 333 a dost, taky 400 a konec, ale vím, že poběžím dál…,“ říká. A už se dívá na konec roku, na maraton kolem Boleváku před Vánocemi, senzační okruh, kde běžel už asi dvacetkrát. „A pořadatel Vlastimil Šroubek je takový frajer, že nám starším sedmdesáti let odpouští startovné,“ dodává zase s úsměvem…