Ve Stachách však působí i dva rozhodčí skoku na lyžích, Václav Kraml a Václav Král, kteří objíždějí nejen můstky v České republice, ale i v rámci světového poháru. Rádi se podělili s našimi čtenáři o řadu poznatků a zajímavostí právě z tohoto zajímavého a pro mnohé i hodně adrenalinového sportu. Je třeba také připomenout, že Václav Kraml je také navíc veteránským mistrem světa.
Laik při pohledu na skok může mít dojem, že závodník skočil dobře, ale dostane třeba jen sedmnáct bodů od všech rozhodčích. Jsou tedy daná kritéria hodnocení skoku?
V. Král: Hodnotí se podle tabulky mezinárodní organizace FIS. Sice může každá národní federace v tom něco měnit, ale nikdo to nedělá, aby pak nebyly problémy v mezinárodních závodech. Soutěžní řád hledí i na výstroj a výzbroj závodníka.
Hodně se nedavno spekulovalo o tom, jak se posuzuje výška a váha závodníka vůči délce lyží.
V. Král: Docházelo především u německých skokanů k extrémům. Třeba Hannavald měl problémy kvůli hubnutí a skončil.
V. Kraml: Dříve bylo, když měří závodník metr osmdesát, má danou délku lyží. Čím byl hubenější, tím lépe ho to neslo. Dnes je to jinak, při metru osmdesáti je důležitá i váha skokana. Ten, který váží šedesát kilo, musí mít kratší lyže, než ten, který váží pětašedesát kilo.
V. Král: Je dána tabulka, před sezonou se závodník změří, v tabulce vyjde, kolik by měl mít váhu a kde se to kříží, tak je na konci tabulky délka lyží. To se při mezinárodních závodech kontroluje.
Hodně dohadů však bylo i kolem kombinéz.
V. Kraml: To je další věc. Ta musí mít danou propustnost a výrobce si nemůže dovolit to udělat jinak. Navíc nesmí být kombinéza nikde od těla dále než šest centimetrů. Od minulé sezony se může závodník změřit kdekoliv na těle, dříve to bylo na šesti místech. V tabulkách je pak dáno umístění vázání na lyži, velikost nejtku na vázání, šířka lyže a plno dalších věcí.
Těch šest centimetrů na kombinéze je určitě proto, aby neměl závodník větší vzduchový polštář, ale nepokoušejí se to obejít?
V. Král: Přední strana kombinézy je více propustná a dělá jim to takový vak.
V. Kraml: Dříve chodili závodníci, jako když mají kombinézu po starším bráchovi. Ve vzduchu je to přifouklo, a když vážili do šedesáti kil, tak to dělalo hodně na metrech.
V. Král: Ty rozměry jsou hodně diskutabilní, protože když si skokan připne kombinézu za palec a dole k botě, tak má rozkrok o patnáct centimetrů níž a vytvoří větší plochu pro let. Sjede dolů, odepne lyže, vyhákne kombinézu z palců a ta se mu zase zdrcne do povolených limitů. Zkrátka alchymie je jak u mazačů, tak i u kombinéz.
A co tedy samotné hodnocení skoku?
V. Král: Hodnotí se tři fáze, let, doskok a odjezd po pádovou hranici, která bývá na konci rádiusu.
Kolikrát se spekuluje, zda udělal skokan dobře telemark. Bodování je určitě hodně těžké.
V. Král: Telemark je samozřejmě důležitý. V jednotlivých fázích skoku jsou určité bodové srážky. Člověk to hodnotí podle toho, jak je skok esteticky provedený. Hodnotí se držení lyží, práce rukou a podobně.
V. Kraml: Samozřejmě se musíme držet tabulek, ale za ty roky člověk již styluje citem. Na mezinárodní úrovni je nejlepší třicítka v letu perfektní a neudělá chybu. všichni jsou stejní, pověsí se do vzduchu a letí. Maximálně udělají chybu tři skokani, když se jim hnou lyže, což je považováno za nejistotu a musí se strhávat body. Ti nejlepší se ve vzduchu ani nehnou. Maximálně se dá jinak hodnotit v případě, že jeden skočí sto čtyřicet a druhý sto dvacet. Ten s kratším skokem nemůže dostat plnou bodovou hodnotu, protože nevyužil aerodynamiku a možnosti skoku jako druhý závodník. Vycházíme ze známky dvacet bodů a každá fáze má pak své bodové srážky, se kterými pracujeme.
Hodnocení závodníka je pak kombinací délky skoku a známky od rozhodčích. Jak se přepočítává délka?
V. Kraml: Z pěti známek se nejlepší a nejhorší škrtá, zbylé tři se sečtou a k nim se dopočte známka za délku skoku. Vždy K bod můstku má šedesát bodů a každý metr pak má podle velikosti můstku svou hodnotu. Většinou to bývá 1,8 bodu za metr. Světový pohár se skáče na můstcích K 125, kde je to těch 1,8 za metr, ale samozřejmě na druhé straně i v minusu za každý metr, který je pod K bod můstku.
Dám příklad, někdo uletí hodně daleko, kde se již telemark prakticky udělat nedá. Odpočtou se mu body, nebo se řídíte citem a přimhouříte oko?
V. Kraml: Jednoznačně se strhnou body, nedá se o ničem diskutovat. Závodník je zaplacen za metry, ale pokud nedá doskok do telemarku, musíme strhnout minimálně dva body. Za doskok mohou jít dolu třeba až čtyři body. Na to navazuje odjezd, kde je nejvíce srážek. Pokud je nejistý doskok, tak je nejistý i odjezd a to se načítá. Ale obecně lze říci, že ten, kdo skočí jasně nejdál, vyhraje, metry mu všechny případné ztráty vynahradí.
Pohybuje se po světovém poháru, teď jste bodoval Turné čtyř můstků. Chodí tam přes třicet tisíc lidí, v té atmosféře určitě cítíte mrazení v zádech.
V. Kraml: To je řečeno přesně. Atmosféra je nádherná. Jako je u tenistů Wimbledon, tak je u skokanů Intersportturné. Ta atmosféra je zde nejlepší a všichni to berou neskutečně prestižně. Kdo vyhraje Turné čtyř můstků, je zkrátka králem sezony a všichni to tak berou. Na jiných závodech svěťáku přijde třeba pět tisícovek lidí, tady minimálně pětadvacet, je plno do posledního místečka. Když začnou lidi mávat vlajkama, hučet, zvonit na zvonce nebo se rozezvučí řehtačky, tak úplně rozhodčí cítí ten tlak a v uvozovkách se více na hodnocení soustředí.
A co tlak médií, v Německu a Rakousku je to určitě daleko větší.
V. Kraml: Na čtyřech můstkách je tlak obrovský. Když dáte třeba šestnáctku na nějakém jiném svěťáku, tak se to přejde a nikdo si nestěžuje. Stane se to na Intersportturné a jsou toho plné noviny. Mě se to nyní také stalo. Zbylí čtyři rozhodčí dali Loitzlovi v Garmischi dvacítku, já devatenáct a půl a byl jsem slavnej jako on. Všechny noviny pak psali o souboji Loitzl – Kraml. Novináři i televize pořád zjišťovali, proč? Přitom to nic neřešilo, známka se stejně škrtala jako nejhorší ve skoku, takže se nic nedělo. Když to převedu na fotbal, tak třeba v Lize mistrů pískne sudí spornou penaltu a vstřelený gól rozhodne celý zápas. Já dám devatenáct a půl, nerozhoduje to o vůbec ničem, ale tlak je obrovský. Jinak zážitek je to fantastický, zkrátka Top dané sezony.
Drží vás vedení FIS při takovýchto velkých závodech daleko od skokanů?
V. Kraml: Nikdo nás sice nehlídá, ale většinou se rozhodčí drží trochu stranou. Ani žádný tlak ze strany trenérů není. Samozřejmě se o hodnocení skoků mezi sebou baví, ale co napíšeme, to platí.
Se kterými trenéry se těžko vychází?
V. Kraml: Nejméně oblíbený u stylových rozhodčích je Wolfgang Steiert, německý trenér Rusů, který na rozhodčích pořád něco vidí. Stále si myslí, že poškozujeme závodníky z východu. Samozřejmě je to nesmysl.
A závodníci? Je tam hodně teenagerů.
V. Kraml: Když je potkám, tak mají vesměs sluchátka od přehrávačů na uších a pobroukávají si do taktu. Z drtivé většiny jsou to pohodáři a nic moc neřeší.
O skocích na lyžích a světovém poháru budeme pokračovat v dalším týdnu.