Volby do sněmovny začínají za

Nahrávám odpočet ...
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Teprve se uvidí, jestli dokáži skloubit školu se sportem

Praha, Prachatice – Jen málokterý smrtelník dokáže skloubit návštěvy a studium na prestižní vysoké škole s jakýmkoliv vrcholovým sportem. Jedenadvacetiletý Martin Debnar se o to pokouší, když vedle studia medicíny je i členem české triatlonové reprezentace.

17.5.2014
SDÍLEJ:

Martin Debnar dává přednost medicíně, ale triatlonový dres nesundává.Foto: Ladislav Adámek, ČTA

Martine, jaké byly vaše sportovní začátky?

Prvotním impulsem pro každé dítě jsou jeho rodiče. Moje mamka, rodilá Šumavačka, běhala na lyžích a propracovala se až na hranici reprezentačního výběru. Proto mě vedla k pohybu. Nenutila mě ale k tomu, abych se mu vrcholově věnoval. V první třídě mě přihlásila na plavání. Jejím původním záměrem bylo naučit mě plavat, ovšem chytilo mě to a začalo mi to jít. V deseti letech jsem se zúčastnil poprvé mistrovství republiky a na prsařské trati skončil třetí. Postupem času mě ale plavání přestalo bavit. Nechci říct, že je nezáživné, ale trochu jednotvárné. Pokud v něm člověk nevidí veliký cíl, omrzí se mu.

Kam vedly dále vaše kroky?

Jako každý kluk jsem zkusil fotbal. Brzy jsem ale pochopil, že není pro mě. Jsem trošku nervák, pokud cítím odpovědnost k celku. Takže jsem kopání nechal a posunul se do oddílu běhu a běžeckého lyžování. V lyžování jsem se nenašel, běh mě ale bavil.

To už jste měl po kupě dvě triatlonové disciplíny.

A brzy jsem přidal i třetí. V Prachaticích mě totiž objevil triatlonový trenér Míra Lorenc, který tam zakládal oddíl, a všechno začalo. Ale zase trochu nadplán. Původně jsem měl jezdit pouze na úrovni Jihočeského poháru. Jenže jsem v roce 2006 jel v Táboře Český pohár a vyhrál mládežnickou kategorii.

To byl hlavní impuls, díky kterému jste u triatlonu zůstal?

Bylo to takové ráz na ráz. V prachatickém oddíle byli všichni, až na mě a Báru Hlaváčovou, která je dnes také v reprezentaci, dospělí. Což mi vyhovovalo. Byla tam výborná parta. Smysluplně se v ní trénovalo. Triatlon se stal přirozeně náplní mého života. No a každý úspěch tomu samozřejmě napomohl.

V Prachaticích jste přesto nezůstal. Proč?

Impulsem pro odchod bylo ukončení gymnázia. Původně jsem nechtěl jít studovat medicínu, i když mě bavila chemie a biologie. Říkal jsem si, že se stanu třeba fyzioterapeutem. Nevěděl jsem ovšem přesně, kam na vysokou školu a vlastně učení bral až na druhé koleji. Měl jsem v plánu věnovat se sportu na profesionální úrovni. Jenže jsem se v roce 2012 zranil. Sice si jen narazil kyčel, ale špatně jsem to léčil a trvalo to všechno poměrně dlouho. A najednou si uvědomil, že je sázka na sport ošemetná a začal jsem o tom přemýšlet a našel alternativu v medicíně. Ještě jsem ale váhal a po maturitě vyrazil do Brna kvůli triatlonu, který se tam dělá asi nejlépe v republice. Do toho studovat chemii. Byl to takový zkušební rok. Stalo se ale to, že mě chemie „přesvědčila a utvrdila“ v tom, že chci studovat přírodní vědy a hlavně medicínu.

Znamená to, že jste rezignoval na nejvyšší sportovní cíle?

V podstatě ano, uvědomil jsem si, že nejsem takový dobrodruh, aby mě stálo za to nevědět, co bude za deset let, kdy skončím. Mám rád jistoty, které mi triatlon, především pak v českých podmínkách, dát nemůže.

Jaké to je, když se chlapec z Prachatic ocitne v Brně?

Ze začátku jsem z toho byl maličko vyjukaný. Musím ale říct, že ne dlouho. Pokud děláte sport na vrcholové úrovni a jezdíte po světě, tak jste na takové chvíle připravený. Necítil jsem se tak jako Alenka v říši divů. Nicméně byl to pro mě skok.

Znamenal větší problém přechod z Brna do Prahy?

To už vůbec ne. Život v Brně a v Praze je už pomalu stejný. Pro mě je akorát lepší vzdálenost. Do Brna jsem jel ze Šumavy pět hodin, zatímco v Praze jsem za hodinu a půl.

Studujete jednu z nejnáročnějších vysokých škol. Jak těžké je to skloubit s přípravou v české triatlonové reprezentaci?

Zatím se mi to jakžtakž daří. I když cítím, že těch odtrénovaných hodin nemám tolik, tak je moje výkonnost stále slušná. Mám štěstí, že navštěvuji 3. lékařskou fakultu na Vinohradech, kde je studium medicíny trochu jinak koncipované. První ročník je tam takový přechodný. Například anatomie se tam učí až od druhého ročníku. O to těžší je to ale později. Až za rok za dva se uvidí, jestli se mi škola i sport podařily skloubit.

Kolik času věnujete škole a kolik tréninku?

Škola je pro mě první. Snažím se ale každý den alespoň chvíli věnovat triatlonu. Dvakrát týdně chodím na dvě hodiny plavat a dvakrát až třikrát týdně běhat. Pokaždé urazím dvanáct až patnáct kilometrů.

Kam se podělo kolo?

Na něj mi zbývá nejméně času. Oproti tomu, co jsem jezdíval, mám neuvěřitelně málo najeto. Přiznám se, že jsem si ho ze Šumavy zatím ani nepřivezl. Všechno doháním na reprezentačních soustředěních. Je to pak sice intenzivní, ale taky nárazové.

Pomohl vám při studiu v něčem triatlon?

Určitě. Při triatlonu jsem se naučil samostatnosti. Přeci jen to v něm není tak, že by se v oddíle sešlo dvacet stejně starých sportovců a trénovali spolu. Pokud se v něm chcete dostat na určitou výkonnostní úroveň, tak musíte dřít sám, a to v podstatě od rána do večera. Tu vůli si pak přenesete do ostatních rovin života.

Pomohla vám při triatlonu medicína?

Taky to má své výhody. Člověk se naučí na své tělo pohlížet jinak. Začne víc dbát na regeneraci, stravu a odpočinek. O sportu více přemýšlí.

Není triatlonová kariéra a medicína v poměru rozporovacím? Lékař může těžko někomu doporučit vrcholový sport…

To je příliš složitá otázka na jeden rozhovor. Nepohlížím na vrcholový sport s tím, že by byl škodlivý. Samozřejmě, pokud chcete dělat triatlon závodně, tak musíte balancovat na samotné hranici zranění. Jsem ale přesvědčený o tom, že se to dá.

Jste členem triatlonové reprezentace. Sportu nedáváte sto procent. Nemáte výčitky směrem k ostatním členům týmu?

Lehké výčitky mám a občas si říkám, že zabírám místo někomu, kdo by se sportu mohl věnovat naplno. Na druhou stranu ale potom přijdou závody, na kterých mám výsledky. Běžecky jsem na tom ve výběru do třiadvaceti let nejlíp. To si pak řeknu, že do reprezentace patřím.

Věnujete se triatlonu, duatlonu a aquatlonu. Která z těchto disciplín je pro vás nejdůležitější?

Na to je jednoduchá odpověď, triatlon. Všechno ostatní jsou odvozeniny tohoto sportu. Duatlon vznikl díky špatným plavcům, kteří si ho chtěli vyzkoušet a věděli, že se v něm nemohou prosadit. No a aquatlon je zpestřením v měsících, kdy se v triatlonu nezávodí.

V této fázi tréninku by pro vás byl ale aquatlon nejvhodnější.

Ano, proto jsem se letos rozhodl objet poprvé celý seriál Českého poháru. Vážím si toho, že v něm vedu. Je pro mě stále ale na vedlejší koleji.

Pojďme k závodu. S jakými pocity skáčete do vody?

I když se to může zdát divné, jelikož jsem s plaváním začínal, tak jsem měl zpočátku své triatlonové kariéry při plavání problémy. Bylo to zapříčiněno tím, že jsem mezi dvanáctým a patnáctým rokem, tedy v období, kdy se plavec formuje, vůbec neplaval. Proto jsem se do vody vrhal většinou s tím, abych nabral co nejmenší ztrátu. Ne, že bych teď patřil k excelentním plavcům, už je to ale lepší. Do vody skáču s takovým pocitem, abych s co nejlepším soupeřem vylézal a chytil pokud možno první cyklistickou skupinu.

Jede triatlonista závod podle svých soupeřů nebo podle sebe?

Jak kdy. To záleží na aktuální formě. Kolo ale málokdy rozhoduje. Na silniční cyklistiku má veliký vliv jízda v háku. Skupina si většinou přiveze větší náskok, než osamocený stíhající cyklista. A navíc si v ní člověk více odpočine pro závěrečný běh.

Jak je to při běhu?

Je to závěrečná disciplína triatlonu. V něm se vyhrává nebo prohrává. Je to vabank.

Kdy jste byl na triatlonu, duatlonu, aquatlonu nejšťastnější?

To se těžko říká. Pro mě je neskutečným zážitkem každé setkání s reprezentační partou. Pokud s ní vyjedeme někam do zahraničí a závodíme, tak je to skvělé. O to víc, pokud se povede udělat nějaký kvalitní výsledek.

Kterého si nejvíce vážíte?

Čtvrtého místa na triatlonovém Mistrovství Evropy juniorů ve Španělsku 2011, kde mně k medaili chyběly jen tři vteřiny. Někdy si říkám, co by se stalo, kdybych je na trati neztratil.

Myslíte si, že byste byl dál?

To možná ani ne, ale jinde. Nejspíš bych se věnoval jen triatlonu a medicínu bych ani nestudoval.

Triatlon je pro vás číslem dvě. Jaké v něm máte cíle?

Pokud to vezmu v dlouhodobějším horizontu, tak bych se jím chtěl udržovat ve formě. Bavit se jím. Díky triatlonu jsem poznal neskutečně skvělé lidi. Krátkodobější cíle, například této sezony, jsou potrápit závodníky, kteří se tomuto sportu věnují na nejvyšší úrovni.

Autor: David Nejedlý

Místo události:
17.5.2014 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Děti si užily vyprávění o zvířátkách.
20

Děti se dozvěděly, jak se žije zvířátkům

O nejlepšího utopence a nakládaný sýr.
43

Utopence naloží prvně do omáčky

VÍME PRVNÍ / AKTUALIZUJEME

Černá středa na silnicích Strakonicka, již zemřeli tři lidé

Strakonicko - Čelní střet osobního vozidla s kamionem u obce Přechovice ve směru na Volyni si ve středu odpoledne vyžádal dva lidské životy. Další život vyhasl dopoledne nedaleko obce Litochovice u Volyně.

Hasiči havarovali při výjezdu k dopravní nehodě

Lenora - Dopravní policisté vyjížděli v úterý 17. října po sedmnácté hodině k dopravní nehodě, ke které došlo mezi Houžnou a Lenorou.

Čínská velvyslankyně navštívila Národní park Šumava

Vimperk - Ve dnech 14. a 15. října navštívila Šumavu mimořádná a zplnomocněná velvyslankyně Čínské lidové republiky v České republice Její Excelence Ma Keqing za doprovodu svého manžela a atašé Wang Qian.

OBRAZEM: Pochlubte se, jak vám vyrostla dýně

Jižní Čechy - Letošní rok byl oproti loňsku velice příznivý pro růst dýní.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení