Ale jak to tehdy začalo? V šedesátých letech minulého století se do Prachatic přistěhovala řada nových lidí v souvislosti se zahájením výroby v ZVVZ. Mezi nimi bylo několik lidí, kteří hráli tenis někde jinde. Mě tenis strašně lákal, ale v mládí jsem se mohl jen jezdit dívat do sousedního města ve východních Čechách, kde jsem žil, a tiše závidět. Když se v ZVVZ objevila zpráva, že se budou stavět tenisové kurty, hned jsem byl u toho. Myslím, že se mohu považovat s dalšími dvěma zaměstnanci ZVVZ Stanislavem Žákem a Karlem Krásou za zakládající členy oddílu tenisu. Standa byl hybnou silou s neutuchající energií a hlavně zkušenostmi z milevského tenisu. A tak se, za podpory fabriky ZVVZ, začalo se stavbou kurtů na stadionu, vedle fotbalového hřiště. Jak jinak, než v akci „Z".

Plocha  byla podmáčená, byl na ní navezen hrubý štěrk  a to bylo všechno. Sháněli jsme škváru na podklad na Silnicích, v ZVVZ a pořád to bylo málo. Ale to nebylo všechno, znamenalo to ji ještě přestát a položit tak, aby se na kurtech nedržela voda. Škváru jsme stahovali mezi latěmi, abychom dostali rovinu. Stavěly se dva kurty a tréninková zeď. Dnes to nedovedu odhadnout, ale muselo se vykopat ještě nejméně 60 děr pro sloupy s pletivem, s tím nám pomáhal někdo Telekomunikací nějakým ručním vrtákem. Potom sloupy zabetonovat a navařit pletivové rámy s pomocí svářečů ze ZVVZ a pak celou tu obrovskou plochu natřít. Na natírání pletiva dostal každý svůj počet rámů a ty musel oboustranně natřít.Položila se antuka, instalovaly sítě a mohlo se začít. Pamatuji se, že nedočkavci chodili zkoušet tenis na volejbalové hřiště u gymnázia.

V roce 1972 se na dvou nových kurtech začal znovu hrát v Prachaticích tenis. Když jsme přemýšleli, jak tenis hned na počátku zpopularizovat, přišli jsme na nápad uspořádat tenisový turnaj. Domluvil jsem s členem krajského svazu panem Dlouhým, mimochodem dědečkem dnešního daviscupového hráče v deblu Dlouhého, že nám do Prachatic „dodá" nejlepší hráče kraje a na nás bylo to ostatní. Možná symbolicky byl datum prvního ročníku 21. srpna a tento termín se držel po celou dobu existence turnaje a velmi prozřetelně jsme sehnali sponzora, který věnoval putovní pohár, list Hraničář, předchůdce dnešních Listů. Turnaj se setkal s mimořádným ohlasem, domácí hráči jen otvírali oči, jak se pořádný tenis vlastně hraje a prvním vítězem se stala legenda jihočeského tenisu Jarda Zíb, mimochodem také otec Tomáše Zíba, v nedávné minulosti  několikanásobného účastníka Wimbledonu.

Dalším krokem v rozvoji tenisu bylo zapojení družstva Tatranu do krajského přeboru. Tenisové soutěže družstev jsou specifické v tom, že je hrají smíšená družstva. Čtyři muži a dvě ženy. Účast žen byla u všech družstev a u našeho zvláště pohromou. Ženy si ještě tak přišly zahrát, ale přimět je k soutěžnímu zápasu byl nadlidský výkon a přitom vlastně rozhodovaly o výsledcích.Kdo ženy měl, vyhrával.
Již si nepamatuji, s kým jsme hráli první utkání a v jaké sestavě, ale družstvo se tvořilo z hráčů Standy Žáka, dr. Tichého, K. Piskáčka, Ládi Langa, Jardy Černého, Vládi Váchy, Vládi Bartáka, Marušky Bartákové, Eleny Urbanové, manželky pronásledovaného profesora gymnázia, a Heleny Hanušové, jedné z duší prachatického sportu.

Bylo jasné, že jako samoukové se daleko nedostaneme. Zkoušeli jsme se zapojit do trenérských kursů a ve „studiu" tenisu to nejdále dotáhl V. Vácha, který postupně vystudoval až II. trenérskou třídu a logicky následovalo, že místo soutěžního tenisu se věnoval výchově prvních mladých tenistů v oddíle.
Vl. Barták se stal duší další dostavby tenisového zařízení, což bylo hlediště pro diváky a kabiny oddílu. Rozmary počasí, vítr, urychlily úvahu o vybudování třetí kurtu. Vítr svalil tréninkovou zeď a během roku byl  další kurt.

V tu dobu bylo již fungování tenisového oddílu naprosto standardní, hrály se soutěže dospělých i mládeže, oddíl měl jeden z významných turnajů, bylo dostatek prostoru pro rekreační hráče a tenis zakotvil natrvalo v Prachaticích.

Vladimír Vácha