Jaký obor na VŠE v Praze studujete?

Můj obor je podniková ekonomika a management. Jsem teď ve třetím ročníku, takže mě velmi brzo čekají státnice. Spolu s tím samozřejmě také obhajoba bakalářské práce, ale když přiznám barvu, jsem se psaním trochu pozadu. Zůstávám však optimistická, už jsem dělala do školy spoustu prací na poslední chvíli, tak to teď nebude jiné. Alespoň tedy doufám.

Kdo vás přivedl k házené?

K házené jsem se dostala díky tátovi. Přesně si ten okamžik pamatuju. Přišel za mnou do pokoje, hodil mi nějaký míček, který zrovna doma našel, a řekl mi, abych začala trénovat a házela si o zeď, že mě přihlásil na házenou. Jakou jsem měla reakci, si nepamatuju, ale proti jsem zřejmě nebyla. Pravděpodobně jsem ani pořádně nevěděla, co přesně házená je a sport mě vždycky bavil, takže jsem to s radostí přijala.

A jak přišel tatínek zrovna na házenou?

Myslím, že tenkrát viděl někde vylepené, že ve Slavii nabírají nové hráčky a jelikož jsem byla hodně energické dítě a gymnastika mi byla málo, házená byla zřejmě dobrá volba.

S házenou jste tedy začínala v pražských Vršovicích. Co vás přivedlo na jih Čech?

Ono je to vlastně trochu jinak…

Jak?

S házenou jsem začínala ve Slavii, díky které jsem se v únoru dostala do Písku. Vzpomněly si na mě holky, se kterými jsme se znala právě ze Slavie a které nyní hrají taky za Písek. Ozvaly se mi, jak to mám s házenou, jestli bych jim nepomohla doplnit kádr o jednu gólmanku. A protože jsem hrála za Vršovice, které ale momentálně nemají povoleno trénovat, (amatérská soutěž, pozn. red.), řekla jsem si, že tu příležitost využiju. Můžu díky tomu zase trénovat i v této slušně řečeno nelehké době a získám tak nějaké zkušenosti od týmu, který je součástí nejvyšší házenkářské soutěže u nás.

Jak se vám v Písku líbí?

Začátky jsou asi vždy trochu náročné, zvykala jsem si na nové prostředí, kolektiv a celkové fungování týmu. Dostalo se mi ale milého přivítání a všichni se ke mně hned od začátku chovali hezky. Vedle toho jsem některé holky už znala právě ze Slavie, což mi taky hodně pomohlo.

Žijete v Písku nebo denně dojíždíte na tréninky z Prahy?

V Písku nebydlím, dojíždím stejně jako některé další holky z Prahy. Mám v Praze všechno. Práci, školu, kamarády, za normálních okolností také házenou. Není pro mě v tuhle chvíli představitelné, že bych bydlela někde jinde.

Vraťme se k házené. Proč jste se rozhodla stát se brankářkou?

Já jsem se tak úplně nerozhodla, rozhodla to za mě moje výška. Nebo alespoň pokud vím, třeba jsem jenom byla nešikovná v poli, tak to se mnou chtěli zkusit v bráně (smích). Každopádně vždycky jsem byla jedna z těch vyšších, tak si myslím, že mě tam tenkrát trenérka poslala právě z toho důvodu a už jsem tam zůstala.

V posledních třech zápasech jste nebyla napsaná ani na soupisce…

Bohužel za to můžou zdravotní komplikace. Když jsme měly delší pauzu bez zápasu tak bylo vše v pořádku a jakmile se začne zase hrát, a je těch zápasů hned po sobě více, tak je problém na světě. No, znáte to, zákon schválnosti.

Sledovala jste alespoň výkony spoluhráček online?

Ano, koukala jsem na zápas v Šaľe, akorát jsem nejdřív nemohla najít správný odkaz, a pak jsem měla problémy s připojením, takže jsem se u toho trochu rozčilovala, ale velkou část zápasu jsem viděla a bohužel jsem se nemohla doma radovat z vítězství.

Proč si myslíte, že to zrovna v Šaľe nevyšlo?

Holky do zápasu nevstoupily správnou nohou, a pak už se to s nimi táhlo celou dobu. Každopádně se jim ve druhém poločase povedlo rozdíl vstřelených branek snížit a líbilo se mi, že se nevzdávaly, i když se jim to už nepovedlo zlomit a holky ze Šaľy si vítězství pohlídaly a gólový rozdíl zase navýšily.

Na sociálních sítích se chlubíte spousty zážitků. Mě nejvíc zaujalo, že jste se zúčastnila Gladiator race závodu. Můžete ho čtenářům Deníku přiblížit?

Gladiator race je překážkový závod. Za normálních okolností se během roku pořádají tyto závody napříč celou republikou a vy se můžete zúčastnit, kterých chcete, nebo se rozhodnete jako můj táta s bráchou, že objedete všechny závody.

Kolikrát už jste závody Gladiator race absolvovala?

Já jsem si vyzkoušela, myslím, dvakrát tento závod především díky tomu, že se jednalo o jeden z těch kratších. Konal se v Praze a byl to noční závod, takže o to zajímavější. Na instagramu mám fotky z jediného denního Gladiator race závodu, na kterém jsme s tátou a bráchou byli. Opravdu to beru pouze jako takový ani ne koníček, jako spíš zábavu, abych si to také vyzkoušela.

Taky vás přihlásil tatínek, nebo s nápadem v Gladiator race přišel bratr?

První s tím myslím přišel taťka, kterého to hodně chytlo. Závody se pro něj staly takovou mojí házenou. Já jezdím o víkendu na házenkářský zápas a táta většinou i s bráchou zase na závod Gladiator race.

A jak vás napadlo proletět se rogalem?

K tomu jsem se dostala úplně náhodou přes kamarádku. Poprvé jsem se mohla proletět malým letadýlkem na její svatbě, kde měli tahle malá letadla jako takovou atrakci pro zájemce, a podruhé to bylo právě motorové rogalo, jelikož k tomu má kamarádky manžel blízko a zeptal se, jestli bych o to měla zájem, že mi to může zařídit.

Jaký to byl zážitek?

Bylo to super a určitě potřebuju další takové zážitky. Už dlouho si brousím zuby například na tandemový seskok.

Díval jsem se, že se staráte o domácího mazlíčka…

Starám se jen, když musím. Respektive když není doma táta, který si zvířátka pořídil v první vlně pandemie.

Jaká zvířátka si pořídil?

Nejprve padla volba na morče, jelikož už jsme nějaká měli, když jsem byla malá, a pak se k tomu ještě přidal zakrslý králík, který nakonec tak zakrslý vlastně není. Je docela úsměvné, že když jsme pořizovali to malé morčátko, nebylo ještě poznat, jaké je to pohlaví a pojmenovali jsme ho Karel, až později na prohlídce jsme zjistili, že je to holka, ale jméno už jí holt zůstalo.

To je vtipné. A jak se jmenuje králík?

Králík se jmenuje Tonda. A proč králík? Protože šel táta pro druhé morče a padnul mu do oka zakrslý králík.

Kam vás to po studiích táhne? Kde se vidíte po ukončení vysoké školy?

To nevím. Nikdy jsem nepatřila mezi lidi, kteří měli od začátku jasno, čemu se chtějí věnovat a šli si přímo za tím. Na VŠE jsem nastoupila, protože to pro mě byla přijatelná volba a myslela jsem si, že by mi to mohlo sedět. Což se nakonec potvrdilo, ačkoli jsem dříve přemýšlela, jestli jsem přeci jen neměla jít na sportovní management, kam jsem měla také dveře otevřené. Zatím to vypadá, že mě to nejvíc táhne k personalistice, které bych se v rámci magisterského studia chtěla věnovat více, plus se mi nedávno povedlo sehnat práci právě v tomto oboru, tak uvidíme, kam mě cesta zavede.