Spolu se Stanislavem Zuzákem jste byl nejúspěšnějším trojkovým střelcem týmu. Celkově jste k výhře nad Prostějovem přispěl jedenácti body. To je celkem slušný příspěvek ne?
Já jsem velmi spokojený. Mně vyšly první dvě střely po mém příchodu na hřiště a chytl jsem se. Od první povedené střely se odvíjí celkový výkon. Alespoň u mě to tak je.

Ve třetí čtvrtině jste pomohl nastartovat velký obrat. Byl pro konečný výsledek rozhodující?
Na hřiště jsem přišel za vyrovnaného stavu. Naštěstí se trefil Standa Zuzák za tři body, pak jsem přidal trojky také já a soupeř najednou nevěděl, kam dřív skočit. Tady se zápas rozhodl.

Jak náročné po psychické stránce jsou takovéto zápasy, ve kterých už jde o všechno?
Jsou těžké. Daří se vám, vedete a pak to přestane jít a zápas je zase vyrovnaný. I zápas s Prostějovem byl jako na houpačce. Ale právě proto to hrajeme a přesně to nás baví. A na takový basketbal chodí diváci rádi.

Do velké euforie se většinou dostanete ve chvílích, kdy jste na kolenou. Alespoň se to zdá. Potřebujete být v nepohodě, abyste se dokázali pořádně nabudit?
Asi to tak vypadá, my ale nechceme, aby to tak bylo.

Útlum zase často přichází, když je naopak na koni vaše mužstvo a protivník je dole. To je přitom moment, kdy byste mohli soupeře, jak se říká, dorazit a dohrát střetnutí v klidu.
Je to tak. Jsme na koni a utečeme třeba o osm bodů, ale nevím, co se pak změní, že nepokračujeme v náporu dál. Může to být třeba také tím, že soupeř zase začne víc bojovat. Jinak nevím, čím to je.

Prostě to musí být drama až do konce?
My si děláme srandu, že kdybychom vedli třeba o třicet bodů a bylo by rozhodnuto, lidi by odešli dříve… Zřejmě to chceme pro ně udělat napínavé až do konce, když už si zaplatili (smích). Samozřejmě, že to tak ale není. Rádi bychom vyhráli výraznějším rozdílem, jenže místo toho je to bohužel pokaždé velice dramatické až do poslední minuty.

Na palubovkách soupeřů jste v letošní sezoně často v krizových situacích. Tam se vám ale jen zřídka podaří vyburcovat se k velkému výkonu a otočit utkání. Proč to venku nejde?
Tam to jde hůř. Možná i proto, že nás neženou naši fanoušci. Nehrajeme týmově, naše hra je venku zkrátka taková neslaná nemastná. Víme, že venku nám to nejde a zřejmě to máme v hlavách. Ale uvidíme. Ještě nás čekají tři zápasy v halách soupeřů, tak třeba se někde chytíme.

Na poslední Prostějov nyní máte k dobru tři výhry. Do konce play out zbývá už jenom pět kol. Dá se vůbec takový náskok promarnit?
Určitě, míč je kulatý a stát se může všechno. Prostějov je sice poslední, hraje ale velmi dobrý basketbal. Nám se nemusí povést pár zápasů a Orli se ještě klidně mohou dostat před nás. Ještě není nic jasné.

Doma ale hrajete ve velmi dobré formě, a pokud budete aspoň u Vajgaru stoprocentní, mělo by to na záchranu stačit?
Nechci to zakřiknout, pokud ale teď uspějeme doma proti Brnu, myslím, že už budeme zachráněni.

Ještě loni jste s Jiřím Šoulou objížděl srazy juniorské reprezentace. Jaká je teď vaše pozice v národním týmu?
Už jsem se přesunul do dospělé kategorie, takže o reprezentační dres se budu muset znovu poprat. Mám na to dost času. Věřím, že mám všechny předpoklady prosadit se i mezi muži. Bude záležet na mně a také na trenérech, kdy dostanu šanci.