Sezona ukázala, že do extraligy patříme, říká trenér hokejbalistů Petr Kafka

Co Vám jako trenérovi první sezona v extralize ukázala?
Byla to sezona hodně překotná. Možnost hrát extraligu jsme se dozvěděli měsíc před jejím startem. Po krátké úvaze jsme na to kývli. Nebylo ani moc času se pobavit o hráčích, kteří by nás mohli v nejvyšší soutěži posílit. Nebylo možné spoléhat jen na vlastní odchovance, i když jsme nakonec právě s nimi tu poslední sérii zvládli. Sezona ukázala, že do extraligy patříme. Objeli jsme celou republiku a dá se to hodnotit ve více směrech. Co se týče zázemí, to máme jedno z nejlepších. Co se týče chodu klubu, máme od přípravek až po muže všechny kategorie, včetně družstva žen. V tomto směru také špička. To, co je ke zvážení, je ten fakt, že tuto soutěž nemůžeme hrát pouze s prachatickými kluky, přestože nám dorůstají skvělí dorostenci a junioři, kteří se již do extraligy také zapojili. Ale potřebujeme tu zkušenost, kterou mají hráči, kteří na extraligové úrovni něco odehráli.

Dobrý start, ale postupně jakoby týmu docházela šťáva.
Podzim byl velmi dobrý. Tam jsme si dokázali, že do extraligy patříme. Byli jsme kousek od play off. Přišel poslední podzimní zápas s týmem Dobřan a tam se to podle mého celé otočilo. Přestože zimní příprava byla velmi dobrá, tak přišlo nepovedené jaro a šli jsme od porážky k porážce. Těch důvodů bylo více. Nejezdili jsme v sestavě, jakou bych si představoval a přišly i jiné vlivy. Ale pokud se z toho dokážeme poučit, věřím, že druhá sezona bude lepší. Máme na vše více času, můžeme lépe propracovat posílení kádru, tréninkový plán a podobně.

Na podzim byli v sestavě znát hráči ze Suchdola nad Lužnicí a Blatné. Na jaře se prakticky neobjevovali. Původní myšlenka o vytvoření top jihočeského klubu se tak nenaplnila.
Zásadní bylo, že extraliga přišla jako blesk z čistého nebe a byli jsme rádi za posily, které jsme měli. To, že to na jaře nedopadalo, bylo způsobeno tím, že měli kluci povinnosti ke svým klubům, někteří měli pracovní povinnosti, rodinné důvody. V tuto chvíli máme možnost pracovat v širším horizontu s Pedagogem České Budějovice a věřím, že tímto směrem nějaká jednání proběhnou. Věřím, že bude všem dávat větší smysl jezdit do Prachatic a ne do Dobřan či jinam. Myšlenka silného jihočeského týmu je podle mne stále na stole a reálná.

Vraťme se ještě k sezoně, několik kol před koncem bylo jasné, že se bude hrát série o záchranu.
Samozřejmě jsme chtěli uspět a čím dříve, tím lépe. Bohužel se nám nepovedl první zápas s Plzní a možná to celou sérii ovlivnilo. Hráli jsme tam jen na dvě lajny a nebylo o čem. Druhý zápas byl výsledkově také jasný, ale odehráli jsme velmi dobrou první třetinu. Nicméně zkušenost Plzně se soutěží i bojem o záchranu byla a uhráli to profesorsky. Odsoudili nás k poslední sérii sezony.

Právě poslední série s Piráty z Hradce Králové byla nesmírně dramatická. Odvezli si z Prachatic jednu výhru. V tu chvíli bylo zle.
Po sérii s Plzní jsme si řekli, že to zkrátka uhrajeme s chlapama, kteří nastoupili proti Plzni. Že se nám nepodařil první zápas na nájezdy, to se zkrátka stane. Je to loterie. Nevzdali jsme to a potvrdili to ve druhém duelu, ve kterém jsme kralovali. Věřili jsme, že z Hradce vrátíme sérii zpět pod Libín. V prvním zápase v Hradci jsme byli prvních osm minut lepší, ale z první střely na bránu jsme dostali branku, pak další dvě a po první třetině bylo rozhodnuto. Ve čtvrtém duelu jsme sice dostali opět z první střely gól, ale pak Tomáš Pixa neskutečně zavřel bránu. Ale celý zápas jsme dotahovali, bylo to 1:0, 2:1 a Hradec byl čtyři minuty od záchrany. Díky Honzovi Bártovi jsme srovnali a šli na prodloužení. I když v utkání domácí nastřelili tyč a měli trestný nájezd, tak jsem byl až podivně v klidu a věřil, že to dobře dopadne. Když Jarda Markytán po perfektní akci Jardy Šaršoka rozhodl, vypukla neskutečná euforie. Nic silnějšího jsem zatím nezažil. Byl to gejzír emocí, štěstí, radosti a možná i slziček. Vrátili jsme to domů a byl jsem si jistý, že když se k tomu postavíme zodpovědně, tak to zvládneme. A to se potvrdilo.

V rozhodující sérii je asi třeba zmínit jedno důležité jméno, a to Karel Plášil. Jasně rozdílový hráč.

Karel je z Čejkovic a odtud máme další hráče. Roman Plášil, Roman Valek, což je za mě úžasný hráč. Kluk s pokorou, úžasným hokejovým umem i fyzičkou. Bydlet v Praze, určitě je v reprezentaci. Je odtud i Martin Zavřel. Karel Plášil je taková třešínka na dortu. My ho lanařili již loni v srpnu a slíbil nám, že pokud to jen trochu půjde, nastoupí za nás. To splnil a my jsme za to rádi.

Uzavřela se jedna sezona a musí se pracovat na kádru pro další sezonu. Zrovna u Karla Plášila to bude otázka hokeje.
To samozřejmě. Ale věřím, že pokud se mu to nebude krýt, nastoupí za nás i přes hokejovou sezonu.

Během sezony se hovořilo o tom, že Tomáš Pixa chytá se sebezapřením. Jak to bude s ním?
Trápí ho třísla. Ale udělal ohromný progres. Shodil kila, dochytal sezonu excelentně. Dal se do pořádku zdravotně a v sérii s Hradcem byl i on tím jazýčkem na vahách. Tomáš jede dál a věřím, že na podzim bude znovu jasnou jedničkou. Je třeba říci, že máme i další kvalitní gólmany. Filip Stankay má 19 let a určitě také dostane šanci. A jsou tady další kluci. Na gólmanských postech je to v tuto chvíli skvělé.

Jaký čeká hráče program?
Ono moc času není. Jednání o hráčích povede Honza Turek. Sezona startuje již začátkem září. Otázkou je i to, zda posílíme na trenérském postu, zda u toho budu dál, nebo přijde jiný trenér, či to bude v rámci nějaké spolupráce. Pokud do toho budu mít ještě co mluvit, tak bych chtěl do prázdnin chodit si zahrát. V půlce července by to chtělo udělat nějakou tmelící akci na vodě a pak pět až šest týdnů se připravovat intenzivně na novou sezonu. Start sezony je třeba chytit.

Co Vás jako trenéra prvního týmu v sezoně nejvíce těšilo?
Osobně bych nehledal nějaký osobní zážitek, ale celkově bych rád poděkoval organizaci HBC Prachatice jako celku. Spíš než já by měli mluvit trenéři mládežnických týmů, kteří pro klub dělají neuvěřitelnou práci a směřují své hráče k áčku, ukazují jim, kam mohou dojít. Nádherné bylo, když zorganizovali minipřípravky, udělali klukům z áčka po posledním zápase špalír a plácali si s nimi. Posílali jim i do Hradce podporující videa a žili s nimi. Všichni trenéři v klubu zasluhují velký dík, jak své svěřence vedou. U áčka patří můj dík celé kabině, že jsem s klukama mohl být a prožívat s nimi to pěkné i to horší. Chvílemi to bylo jak na houpačce, ale je obohacující. Dalo mi to spoustu zkušeností a poznání.