Vaše kroky směřovaly z Prachatic do Plzně, proč přišla tato změna?

Přešel jsem věkově do dorostenců a do Plzně jsem se vydal z toho důvodu, abych se mohl dál sportovně rozvíjet, protože je tam větší výběr sparingpartnerů.

Předpokládám, že v Plzni chodíte i do školy.

Je to tak. Možná to zní zvláštně, ale chodím tam na Fotbalovou akademii do deváté třídy. Ale fotbal nehraju. Fotbalisté mají své třídy, já chodím do té, kde jsou soustředěni zase sportovci z dalších odvětví. Jsou tu třeba tenisté, plavci, stolní tenisté a podobně. Máme zvýšený počet speciálních tréninků. V dalších hodinách makám na kondičce. Dělal jsem již i talentové zkoušky na sportovní gymnázium a dopadlo to výborně. Z Prachatic jsem připravený dobře.

V Prachaticích jste chodil na ZŠ Vodňanská, kde Vám vycházeli ve sportování vstříc.

Dík patří třídnímu učiteli Pavlu Študlarovi a paní ředitelce Petře Sandanyové, kteří mi umožňovali kdykoliv odjet na závody a soustředění. To byla velká pomoc.

Ještě v době, když jste chodil do školy v Prachaticích a trénoval zde v oddíle, tak jste jezdil na reprezentační srazy. V Plzni tedy navazujete na tuto kariéru?

V reprezentaci jsem se držel prakticky od mladších žáků. Když jsem šel prvním rokem do dorostenců, tak jsem z ní vypadl. Nestartoval jsem na velkém závodě a nemohl pak již nahnat body. Nicméně jsem se nyní ve druhé dorostenecké sezoně do reprezentace vrátil.

Perete se pořád za Tatran Prachatice, nebo již jen za Plzeň?

Teoreticky bych mohl hostovat za Plzeň, ale peru se stále za Tatran. A to až do té doby, než bych přešel na střední školu. To bych se pak pral za Plzeň a mohl hostovat za Prachatice.

V judu jsou sezony podle kalendářního roku, to znamená, že jste se do reprezentace vrátil od tohoto ledna. Znamená to více akcí?

Já jich měl již ve starších žácích hodně. Početně se to nemění, ale co se mění, je jejich kvalita a místa. Byl jsem na soustředění v Poreči, pak na závodech ve Varšavě, po kterých také následovalo soustředění.

Jak jste byl osobně spokojený s turnajovými výsledky?

Co se týče zmíněné Varšavy, tam se mi podařilo získat bronzovou medaili. Byl jsem nadmíru spokojený. Závody mi sedly, fyzicky jsem byl dobře připravený. Pak jsem se pral v Budapešti. Tam to bylo deváté místo. Tolik mi to nesedlo a nemohl jsem být spokojený, přestože tam byla hodně velká konkurence. V Budapešti jsem vypadl s Litevcem, který mě už nevytáhl dál. Určitě jsem tam chtěl více.

Obrovský úspěch jste pak však přivezl z Dánska.

Tam jsem se pral v dorostu a pak i v juniorech. Formu jsem cítil již při vážení, kdy jsem měl přesně 73,1 kila, takže úplně na strop. První zápas jsem vyhrál nad domácím závodníkem. Bylo to poměrně rychlé a ve druhém kole jsem měl Holanďana. Toho jsem zahodil na typickou plzeňskou techniku, na takzvanou nožičku. Hodil jsem ho na wazzari a pak udržel na zemi. Pak jsem měl dalšího Dána. Toho jsem hodil také na nožičku. Ze druhé strany pavouka se dál probojoval můj tradiční soupeř Tobiáš Jelínek z Mělníka, který se nyní pere v Praze. S tím jsme se utkali ve finále. tam jsme šli Golden skóre. Nakonec se mi podařilo ho hodit na wazzari. V základní části nikdo nebodoval. Vyhrál jsem celý turnaj a byl moc spokojený. Přestože jsem cítil formu, nečekal jsem že by to mohlo dojít až ke zlatu. V koutku duše jsem doufal ve třetí místo.

Jak jste prožíval atmosféru tak velkého turnaje?

Bylo to úžasné. Organizátoři turnaj pojali velkolepě, bylo to jak na největších turnajích. Nechali všechno odeprat a nakonec šel pouze finálový blok. Jedno finále za druhým a navíc s nástupy na zápas jak na světovém turnaji.

Neztratil jste se pak podle výsledků ani mezi juniory. Přitom budete ještě příští sezonu v dorostu.

Pral jsem se v předkole a přešel přes Holanďana, kterého jsem porazil i den předtím v dorostu. Poté jsem se dostal přes dánského soupeře, ale bohužel jsem nepřešel přes třetí kolo, kde jsem měl českého závodníka Marcela Mravce. Ten již je junior a dostal se až do finále. V opravách jsem šel znovu jako den předtím s Tobiášem Jelínkem. Potvrdil jsem předchozí výhru. Opět nerozhodl základní čas a šlo se do neomezeného Golden skóre. Tady jsme se prali jedenáct minut, což mě hodně vyčerpalo. Neměl jsem moc času na regeneraci a pak jsem prohrál se švédským reprezentantem. Nakonec z toho bylo sedmé místo, takže opět spokojenost. Výsledkově a výkonnostně pro mě bylo Dánsko zatím vrchol kariéry.

Podobné výsledky jsou solidní motivací do další práce. Před časem jste hodně posiloval, změnil jste něco v tréninku?

Se současným trenérem Romanem Šimsou jsme vymysleli tréninkový plán, že do posilovny chodím maximálně dvakrát v týdnu a pětkrát v týdnu cvičím techniku a peru se cvičné zápasy. Je znát, že mi to pomohlo jak rychlostně, tak technicky.

Když se daří, tak přichází lepší motivace.

Výsledek z Dánska mě opět moc namotivoval. Dostal jsem od trenéra pozvánku na Evropský pohár, což je maximum v této kategorii. Jedná se o tři turnaje. Bialsko Biala, Teplice a tím třetím je myslím Záhřeb. Pokud by se mi podařilo na těchto turnajích bodovat, mohla by pak z toho být účast na Mistrovství světa dorostu.