Cítíte po prohře 1:3 v pátém zápase v K. Varech veliké zklamání?
Možná to teď je zklamání, ale s odstupem času budeme pyšní na to, co jsme dokázali.

Myslíte návrat do série?
Přesně tak. Budeme pyšní na to, že jsme se dokázali vrátit ze stavu 0:2 na zápasy a z mečbolu. Bohužel nás poslední zápas úplně nezastihl v nejlepším rozpoložení.

Proč?
Nezačali jsme dobře. Start do zápasu byl hodně špatný. Pak jsme se sice zvedali, ale už se nám obrat nepovedl. Karlovy Vary určitě zaslouženě vyhrály.

Vraťme se ještě jednou ke katastrofálnímu začátku pátého finále? Proč se vám úvod vůbec nepovedl?
Nevím. Přišlo mi, že na začátku stálo na hřišti šest individualit. Ne jeden tým. Hráči spolu bohužel nekomunikovali. Když se všechno zase zaběhlo, tak už byl skoro konec zápasu.

Ve třetím setu se hra Jihostroje zlepšila, domácí znervózněli, bylo to i vaším příchodem na kurt. V závěru jste ale zase nehrál, ozvaly se zdravotní problémy?
Ne. To bylo rozhodnutí trenéra. Nic jiného v tom není třeba hledat.

Rozhodl tedy faktor domácího prostředí?
Je to staré klišé, ale domácí palubovka je určitě plus. Pátý rozhodující zápas byla pro domácí jasná výhoda.

Ten večer, kdy jste si zlomil kotník, se zdálo, že je sezona u konce. Jste rád za to, že se vám ji podařilo takto „stříbrně“ dohrát?
Mám strašnou radost hlavně z toho, jak jsme do finále postoupili. A jak to vypadalo dál? Mohli jsme být po otočení finálové série slavní, ale nebudeme.