A jak se vůbec stane, že se v desetitisícovém městě pod horou Libín zrodí tým děvčat, který dojde až na český vrchol? „Všechno začalo před nějakými pěti lety. Taťka hrál hokejbal ještě dříve než jsem se já narodila. Chodila jsem se dívat na jeho zápasy a jednou jsem si na hřišti něco zkoušela s hokejkou. A taťka nadhodil, že bych s jednou slečnou, která již tady hrála za kluky, mohla sehnat kamarádky a začít hrát. Když nás prý bude patnáct, tak nás bude trénovat. Já se toho chytla, druhý den napsala všem kamarádkám a spolužačkám a během chvíle nás bylo sedmnáct. A tak začal dívčí hokejbal v Prachaticích,“ vypráví o začátcích svých i kamarádek z Prachatic dnes sedmnáctiletá Tereza Kotlíková.

Soutěž žen se hraje formou turnajů, takže se na výjezdech užívá nejen hokejbal, ale také utužuje parta. „Přes rok trénujeme a hrajeme soutěže spolu s klukama, takže tyhle turnaje jsou skvělé v tom směru, že si s holkama můžeme probrat zase to, co trápí nebo těší nás. Setkáme se prakticky až na turnaji, protože ženský tým Highlanders Prachatice je tvořen hráčkami z celého kraje,“ doplňuje Tereza. Ta v uplynulé sezoně hrála žákovskou ligu a v té následující nastoupí v týmu prachatických dorostenců. „Já si tréninky i zápasy s klukama užívám a výkonnostně mě to posouvá. Je tam i větší sranda. Hraje se tam sice více do těla, ale přeci jenom kluci, když vidí holku, tak jsou opatrnější. Kdežto holky dokáží být zákeřnější a nepřející. Někdy je to dost osobní,“ doplnila mladá hráčka.

Hokejbalová konkurence je i mezi ženami v české republice silná a pro nový tým z podhůří Šumavy nebylo jednoduché se prosadit. „U nás na jihu je hráček pomálu, ale v republice celkově je jich hodně. V prvním ročníku soutěže jsme byly nejmladší, bylo nám dvanáct či třináct let a skončily jsme poslední. Soupeřky z nás měly spíše srandu a v jejich týmech byly hráčky, které by nám mohly v klidu dělat mamky,“ vzpomíná na svou první mistrovskou sezonu Tereza Kotlíková.

Postupem doby však musely soupeřky brát prachatický tým v potaz. Výkony šly nahoru a s tím přicházely i výhry. „Nejraději vzpomínám na předloňský finálový turnaj ligy žen a na zápas o sedmé místo. Vyhrály jsme, já dávala tři branky, ale hlavně se mi líbilo, že i když se nehrálo o medaile, tak se bojovalo a nikdo nic nevzdával. S holkama jsme si turnaj zkrátka užívaly. Nešlo tehdy vůbec o umístění, ale o radost z našeho sportu,“ vrátila se o pár let zpět Tereza.

Tereza Kotlíková zvedla nad hlavu se svými spoluhráčkami poháry za titul Mistryň ČR v hokejbale žen.Tereza Kotlíková zvedla nad hlavu se svými spoluhráčkami poháry za titul Mistryň ČR v hokejbale žen.Zdroj: Deník/Vladimír Klíma

Prozatímním vrcholem kariéry Terezy Kotlíkové a vlastně i jejích kamarádek a spoluhráček byla letošní sezona, na jejímž konci zvedly nad hlavu pohár pro Mistryně ligy žen. A to se s prachatickými děvčaty na úplný vrchol nepočítalo. „Nikdo z nás to nečekal. Moc se nám totiž nevydařil poslední turnaj před tím finálovým. Soupeřky nás nebraly jako rovného soupeře a o to lépe se nám možná hrálo. Stále se psalo o tom, zda vyhraje Kyjov či pardubický Svítkov. Nás nikdo nezmiňoval a o to větší radost jsme pak z titulu s holkama měly. Ve finále jsme porazily Plzeň Litice a všem ukázaly, že jsme tady také a musí se s námi počítat,“ přiblížila finálový turnaj žen prachatická hráčka.

Tereza má tedy již na kontě mistrovský titul. Kam ještě dál? Co třeba reprezentace. „Dva roky po tom, co jsme s holkama začaly hrát hokejbal, nás pozvali do reprezentační šestnáctky. Zúčastnily jsme se přípravného zápasu na Světový pohár. To nám tehdy udělalo radost. Předloni jsem hrála na Světovém poháru s výběrem do osmnácti let. Ten Česká republika vyhrála. Další metou by měla být reprezentace České republiky,“ hledí kupředu Tereza Kotlíková.

Ale nezapomíná ani na svůj mateřský klub. „Není jednoduché získávat další hráčky. Zůstalo nás jádro čtyř hráček, které jsme tady před pěti lety začínaly. Spousta holek hokejbalem prošla, ale nezůstala u něho. Třeba tomu mistrovský titul pomůže a taťka s Petrem Bártou nás pak dovedou k dalšímu úspěchu. Patří jim velký dík za to, že se nám po celou dobu věnují,“ doplnila Tereza.