Báro, vyhrálas celý seriál Českého poháru. Jak se vše vyvíjelo a s čím byla spokojenost či ne.

Mojim prvním závodem, který jsem šla v celku i se dvěma depy, byl ten v Táboře. Bylo to pro mne velké překvapení. Vyhrála jsem, což jsem ani v nejmenším nečekala. Nejvíce mne překvapila cyklistická část, protože kolo jsem začala trénovat až od dubna. Z vody jsem vylézala druhá, soupeřku před sebou pak rychle stáhla, trochu jí na kole poodjela a v běhu ještě získala náskok. Zkrátka paráda. Hned dalším závodem bylo mistrovství republiky v Plzni. To byla také zlatá. Do Plzně přijela veškerá republiková konkurence a byla jsem dost nervozní. Opět jsem vyplavala druhá, pak jsem s tou holkou chvíli jela, ale na kole jí pak kousek odjela a v běhu ještě přidala nějaký náskok. Byl to asi nejpovedenější závod sezony.

Pak ale bylo třeba ještě potvrdit postavení v Českém poháru.

Další závod byl v Karlových Varech. Byl to jen aquatlon, což bylo jen plavání a běh. Tam přišel velký technický problém, protože po plavání jsem se nemohla dostat z neoprenu. Nakonec jsem vše zvládla a vyhrála i tady. V Mělníce pak byl také velice zajímavý závod. Na kole i v běhu tam byly kopce, které mám ráda, takže mi to sedlo. Poslední závod byl v Nymburce. Sice jsem byla čtvrtá, ale spokojená. Nastupovala jsem na závod nemocná, věděla, jak potřebuji skončit, a to se mi i podařilo splnit. Překvapilo mne, že jsem zde i přes anginu měla nejlepší kolo. Nakonec jsem vyhrála o nějakých šestnáct bodů.

Martine, mezi chlapci byla asi i větší konkurence. Jak jsi viděl pohár ze svého pohledu, byl jsi spokojen?

Jel jsem stejné závody jako Bára. V Táboře to byl pro reprezentanty olympijsjký závod. Mě moc nevyšlo plavání a šel jsem ven osmý. Nevyšlo mi ani depo, ale naopak dobré bylo kolo. Sedí mi kopcovitý terén, dotáhl jsem se na páté místo, vyšel mi i běh a vyhrál jsem ve finiši. Docela se spurtovalo.

A co republika v Plzni?

Poprvé jsem plaval v neoprenu. Z vody jsem šel pátý, ale v depu jsem ztratil a na kolo vyjížděl až devátý. Vytvořila se skupinka, já jel chvíli třetí až čtvrtý. Dělal jsem si naděje i na druhé místo, ale tam chybělo snad pár milimetrů. Na třetím místě jsem však již měl minutu. Třetí místo však bylo výborné.

V dalších závodech jsi potvrdil druhé místo v Českém poháru. Jak to vypadalo?

V Karlových Varech jsem měl půjčený neopren od trenéra. Trochu mi tam tekla voda, sice jsem vyplaval druhý, ale v depu jsem se nemohl vysvlíct, takže mě skoro všichni předběhli. Běh se mi pak povedl a bylo z toho stříbro. Možná o sto metrů více, tak to mohlo být ještě lepší. V Mělníce mi vyšlo plavání i kolo, běh jsem měl třetí a celkově to bylo druhé místo. V Nymburce mi nevyšlo plavání, pořád jsem plaval do stran. Na kole jsem dojel skupinu, dotáhli jsme se na druhého v pořadí a v běhu mi to vyšlo, takže opět druhé místo.

Sice oba hovoříte, že vám plavání sem tam nevycházelo, ale jste plavci, takže kde je problém?

Debnar: Já skončil s aktivním plaváním v páté třídě, půl roku jsem hrál fotbal, pak běhal za Libín. Teď se do toho zase dostávám. Ke konci již to docela šlo. Hlaváčová: Není to špatné, ale chtělo by to ještě trochu lepší časy. Ale doufám, že to rychle doženu.

Plavete raději v bazénu, nebo na volné vodě?

Hlaváčová: Pro mne je určitě lepší volná voda a ještě raději bez neoprenu. V uvozovkách neplavcům neopren docela pomáhá, ale mě to nic nepřidá. Bez neoprenu jim více uplavu.

Máte za sebou první rok soutěží v triatlonu. Co si z toho berete pozitivního, co vás motivuje dál, či naopak se nelíbí?

Hlaváčová: Mně se moc líbí kombinace těch tří disciplín. Že to není zaměřeno jen na jedno. Třeba při plavání dlouho čekáte na jeden závod, odplavete a je konec. Není to jen chodit do bazénu, což může být pak otrava. Když je hezky, trénuje se kolo či běh, jindy plavání. Ne každému jdou všechny disciplíny a člověk při tom musí trochu myslet. Nejde to nadřít, ale přečíst soupeře a vymyslet strategii na závod. Debnar: Mě také maximálně vyhovuje rozmanitost disciplín. Moc se těším hlavně na atmosféru závodů a nejvíce na to, když po nás ještě soutěží dospělí. Je to perfektní atmosféra, navzájem si fandíme a většinou jsou závody výborně zorganizovány.

Zkusili jste si také Xterru, terénní triatlon?

Hlaváčová: Zkusili jsme si to při soustředění. Jede se horské kolo, na kterém se musí umět jet. Silnička je taková monotonní. Debnar: Na horském kole se dá hodně získat, nedá se taktizovat, každý jede za své, zkrátka co umí.

Máte nějaké zážitky z triatlonu. Bylo v této sezoně něco, co by vás překvapilo ci zaskočilo?

Hlaváčová: Musím na Martina prásknout, že se na závody těší hlavně kvůli tomu, že na občerstvení po závodě bývá většinou meloun. Když ho hledám, tak je jisté, že ho najdu u melounů. Pak srovnává, kde mají nejlepší melouny.

Martine, a co ty, co práskneš na Báru?

Trenér Lorenc: Martin se to asi stydí říci, ale Bára ho při plavání tak nakopala, že málem nedoplaval. Barbora: Ne, to není pravda. V Mělníku mě při plavání zatahal za nohy, tak jsem pořádně zakopala a Martin si pak na mě stěžoval. Měl plavat jinudy (smích).

Plavání je ale asi dost loterie. Když je vás více, tak to musí být pořádná vřava.

Trenér Lorec: Když se objeví takových padesát závodníků, tak to není žádná sranda. Létají ruce nohy. Bára také již párkrát dostala pár ran. Ale je to i při kole i běhu. Je to o zkušenosti, musejí se otlouct a zocelit. Pak přijdou zkušenosti.

Kde jsou rezervy?

Trenér Lorenc: Hlavně v technice a hlavně v depu. Tam ztrácíme strašně moc času. Ale to přijde časem. Plavání je v pohodě. Martin, když bude vylézat z vody se špičkou, tak má na druhé místo. Absolutní špičkou je Kočař mladší, syn našeho reprezentanta. Ten má úplně jiné podmínky než naši závodníci. Vydržet s ním po kole, tak ho může Martin pořádně potrápit.

A co další sezona?

Trenér Lorenc: Oba nyní přestupují do dorostenecké kategorie, o to bude další sezona složitější. Budou jiní a především starší soupeři. I tak si myslím, že mají na to soupeřit s nejlepšími.

Trenére, a co k vašim svěřencům osobně?

Trenér Lorenc: Především mám velmi dobrý pocit ze snad dobře vykonané práce. Oba jsou vnívaví, chtějí se něco naučit a je radost s nimi pracovat. Nemám až tolik času je připravovat, ale jsem rád, že trénují sami podle mých pokynů. Hodně pomáhají další členové ŠuTri Prachatice, v plavání patří dík paní Kalné, ke které mohou chodit na trénink plavání. Je zde pochopení od všech kolem, není to na jednom člověku. ŠuTri je výborná parta a je na čem do dalších let stavět.

Hlaváčová: Doufám, že mluvím i za Martina, jsme rádi, že nás trenér taky někdy pochválí (smích). Ale máme ho rádi a je to fajn.