„Koordinátor svazu pan Grulich neodeslal včas žádost o divokou kartu, díky které bych mohla startovat na olympiádě v Číně. To je hrubá chyba!“
Nemají se podobné záležitosti přece jen řešit mezi čtyřma očima?
Když to zůstane jen mezi mnou a svazem, tak to bude k ničemu. Nikdy se nic nevyřeší. Aby si svaz chybu uvědomil, tak se to musí někde objevit. Když se lidi dočtou v novinách, proč nemám podanou žádost o divokou kartu, budou se vyptávat. Je třeba, aby se o to zajímalo víc lidí než jen já.
Podobná prohlášení v médiích vám ale příliš dobrou pozici na cyklistickém svazu nevybudují…
Záleží jim na tom, abychom měli výsledky, ale jejich snaha mi nepřipadá až taková, aby nám pomohli. Co se týká konkrétně olympiády, opravdu mě to mrzí. Nechci si dělat zle na svazu, ale z mojí strany, i okolo mě, je velká snaha zvednout českou cyklistiku. Chceme ukázat, že u nás máme dobré závodníky. Chci být úspěšná, ale není tam zpětná vazba. Není žádná pomoc od nejvyššího orgánu, kterým je svaz. Mám pocit, že to vázne, že by to mohlo být o hodně lepší.
Podle našich informací jste se osobně vyjádřila nelichotivě na adresu svazového koordinátora…
Ve mně to ale neleží jako problematika jednoho člověka. Vůbec ne. Nejsem problémový člověk. Nemám problémové vztahy s lidmi. Myslím si, že když se s celým týmem snažím, tak nevím, proč by se nemohli snažit i ostatní! Můj trenér a manažer dodá všechny potřebné dokumenty a pak je jiný člověk zapomene odeslat? To je jako kdybych já zapomněla odtsartovat! Jako kdybych nevěděla, kdy mám přijít na závod!
Můžeme ještě jednou zrekapitulovat váš pohled? Žádost o divokou kartu jste předala na svaz, tam zůstala ležet?
Jirka Lutovský jako trenér a manažer dal dohromady podklady pro žádost. Všechno co bylo třeba, udělal. Pak už to měl na starosti někdo jiný. Všechno mělo postupovat přes další schody, až na další stůl, zůstalo to ale na svazu. Na prvním schůdku se to zaseklo. Do určitého termínu nebyla žádost odeslána.
Tušila jste, že máte ještě naději v podobě divoké karty?
Původně vůbec. Ani jsem nevěděla, že nějaká je. Jirka to říkal, ale neinformoval mě, protože jsme se soustředili na sportovní stránku. Snažili jsme se o reálné možnosti. Pořád jsem žila ve snaze dostat se do Pekingu přes vlastní síly.
Měla žádost o divokou kartu ve vašem případě šanci na úspěch?
Já nikdy nechtěla na podobné mechanismy spoléhat. V koutku duše jsem si až teď říkala, že někoho napadne: Ta je mladá, devátá ve Světovém poháru, zaslouží si na olympiádě startovat. Má na to, ať jede! Třeba by nějaká dušička přemýšlela podobně.Ale takhle se mi ztratila i tato konkrétní možnost.
Myšleno trochu v nadsázce, není lepší, když si účast na OH vybojujete“normální“ cestou?
Je to lepší. Určitě. Ale mně se to nepodařilo. Opravdu jsem se snažila. Chci se dostat na olympijské hry. Budu se snažit i dál. Máme jedno místo, kdo z nás bude s Katkou lepší, ten do Číny pojede.
O jedno místo si to proti sobě rozdáte s Kateřinou Nashovou, proti vám teď zřejmě bude i svazové vedení. Co řeknete tomu, kdo si myslí, že si vyléváte vztek po nepodařené kvalifikaci?
Že je to nesmysl. Nemám touhu se naštvávat. Nehodlám si na nikom vylévat vztek. Nepostoupila jsem o osmnáct setin, to je jen moje chyba. Stačilo něco, co prostě nebylo. Nebylo něco, co mělo být, to na nikoho nesvádím. Je smůla, že jsme jen dvě, které vyjíždějí body, kdybychom byly tři, měly bychom dvě místa. To je osud malé cyklistické země.
Když se oprostíme od nešťastné kvalifikační problematiky, jaké bude vaše hodnocení uplynulého roku? Jste spokojená?
Od loňska jsem se hodně zlepšila. Se svými výsledky jsem spokojená. V závěru roku to trochu pokluhávalo, ale i kdyby to bylo v tomto období excelentní, na dvě místa pro olympijské hry by nám to stejně nestačilo.
V příštím roce, pokud nebudete na OH v Pekingu, máte o zábavu v maturtitním ročníku postaráno, že?
Přece jen je to olympijský rok, raději jsem maturitu odložila na září. Chtěla bych dělat i přijímačky, uvažuju o studiu sportovního managementu na Fakultě tělesné výchovy a sportu v Praze.
Blíží se vánoční čas, během kterého opravdu stojí za to na okamžik vypnout, máte už pohromadě dárky?
Mám. Dneska právě pracuju na výzdobě našeho nového bytečku, který máme s přítelem. Chceme si udělat vánoční atmosféru.
Co byste chtěla dostat od Ježíška? Prostřednictvím rozhovoru vaše přání určitě nenecháme na stole, nezapomeneme je předat dál…
Strašně bych si přála olympiádu. To by pro mě byl opravdu nejúžasnější dárek.
Tak daleko redakce Deníku nedosáhne… To si budete muset vyřídit na jiných místech. Co když vám OH 2008 nevyjdou?
Budu strašně ráda, když můj vývoj pořád půjde nahoru. Když nepřijde sestup. Stejně vím, že nejdůležitější je, abych byla zdravá, aby byli zdraví lidi okolo mě. Přála bych si, aby mě celé okolí podporovalo, abych byla nohama na zemi a hlavou v oblacích abych byla v pohodě.
