Mladí bikeři nejenže si mohli popovídat s našimi nejlepšími, ale ti jim také předávali zkušenosti z techniky jízdy na různých druzích povrchů.

Přítomnosti Terezy Huříkové jsme využili k několika dotazům k posledním závodům, rozhovor s Kateřinou Nash – Hanušovou připravujeme.

Vimperská bikerka Tereza Huříková absolvovala rychle po sobě dva mezinárodní závody. Ten první při Skotském poháru, a to na trati, kde se letos pojede světový šampionát a trať již je z větší části připravena. „Trať se mi moc líbila, i když je hodně technická s mnoha zatáčkami. Je to vše uměle postavené, na což nejsem ze Šumavy zvyklá, protože tady by to nedovolili. Tam trať stavějí lesníci a opravdu si s tím vyhrají. Jsou to takové sypané chodníčky a různé podjezdy, dokonce tam byl i tunel. Udělali dřevěné mostky, takže pro diváky nádherná trať, ale zatím, co jsem si vyzkoušela, mám se co učit ve sjezdech a klopenkách. Je to hodně hravé, asi si budu muset najít nějakého bikrosaře či foukrosaře, který by mi trať ukázal. Trať se mi líbí a pokud by i zapršelo, tak bude pro mě,“ chválí trať šampionátu Tereza Huříková.

Po příjezdu ze Skotska však Tereza až tak spokojená nebyla s výkonem. Proč? „Měla jsem defekt. Sice je většina trati dělaná ručně, ale když člověk zajede do lesa, jsou tam ostré kameny schované v blátě. Technická zóna byla až za cílem, takže jsem musela běžet tři kilometry s píchlých kolem. Proto jsem ze druhého místa klesla na páté,“ vrací se k závodu Tereza Huříková a pokračuje: „Na trati je docela dlouhé stoupání, z nejvyššího bodu se pak serpentinami sjíždí pořád dolů. Myslím si, že tady při šampionátu bude mít navrch ten, kdo se naučí technické pasáže. Tam se dá hodně získat.“

Poslední víkend zajela Tereza Huříková výborně závod Světového poháru v Německu, skončila šestá a první v kategorii pod 23 let. Podle ohlasů závodníků si chválili výbornou trať a atmosféru, mnohé však překvapila změna počasí, kdy ve druhé části závodu hodně pršelo. „Všechny kamarádky byly nadšené, že se pojede za sucha a vedra. To naopak nebylo pro mne, já jsem ze Šumavy zvyklá na zimu a déšť. Když jsem viděla zatažené nebe, byly jsme snad jen s Irinou Kalentievou šťastné. Po startu začalo pršet. Hodně soupeřek s tím nepočítalo,, měly hladká kola a nevěděly, jak bude technicky náročná trať ve sjezdech. Byla tam místa, kde se hodně padalo. Zpočátku mi trať nevyhovovala, ale s deštěm se stala technicky i silově náročnou, což bylo pro mne. Po startu jsem se propadla, byla asi šestadvacátá, ale pak jsem se dostala až na konečné šesté místo,“ přiblížila závod Tereza.

Soupeřkám hodila rukavici především tím, že byla nejlepší jezdkyní kategorie pod 23 let, která se na mistrovství světa jede samostatně. Tím si udělala velký respekt. „Přišla za mnou po závodě největší soupeřka a současně i velká kamarádka Elizabet Osl, která jede stejnou kategorii, uklonila se a řekla mi: „Tak letos opět obnovíš proužky, viď.“ To mě hrozně potěšilo, ale je mnoho faktorů, které mohou závody ovlivnit. Pro mě je strašně důležitý skalp tří Číňanek, protože jsem si už začínala myslet, že není možné je porazit,“ doplnila Tereza.

Nyní čeká naší bikerku Český pohár v České Kamenici a poté další Světový pohár ve Švýcarsku. „Kamenice bude přípravou na Švýcarsko a pojede zde silná konkurence. Pojede možná Mary McConnelough, určitě Katka Hanušová a možná i Yvonne Kraft. Bude to těžký oříšek. Mám za sebou rychlé tréninky a jsem zvědavá, zda tentokrát předvedu v Čechách dobrý výkon. Zatím se mi to nedařilo a vůči českým fanouškům mě to moc mrzí. Do Švýcarska se moc těším, závody zde bývají precizně připravené a výborně zorganizované. Profil trati by mi mohl vyhovovat, tak uvidíme, jak to dopadne,“ hledí již k dalším světovým závodům Tereza Huříková.