Závod samotný je vypsán pro lovecké disciplíny, ale jako doplněk vypisují organizátoři i závody pro mladé střelce, ti pálí ze vzduchové pušky. Sára na závody jezdí se svým otcem. Před rokem všechny udivila nástřelem rovné stovky ze sta možných bodů, a to ještě ne z vlastní zbraně, ale z erární sady, která byla organizátory na závod připravena. „Pušku si každý vyzkouší na pět nástřelných ran a pak již se jde naostro. Deset ran na deset metrů,“ říká k pravidlům závodu Sára a doplňuje: „Tentokrát venku pršelo a střílelo se na kryté závodní střelnici. To bylo super. Navíc jsme si mohli po každé střele přivolat terč a zkontrolovat si, jak střela vyšla. Tentokrát jsme měli jiné vzduchovky než loni a terče byly hůře vidět. Mířidla byla širší a hůře se mířilo na terč. O to bylo důležitější si moci výkony po každé ráně zkontrolovat.“

Mládežnické závody jsou rozděleny do dvou kategorií, do deseti a od jedenácti do čtrnácti let. Tentokrát Sára naposledy střílela kategorii mladší a nástřelem 97 bodů znovu vyhrála. „Nakonec by tento nástřel stačil k vítězství i v té starší kategorii,“ doplňuje Sára a ještě upřesňuje další moment: „Protože mají zbraně kolem pěti kilo a jako děti bychom je těžko udržely, střílelo se s oporou o nějakou krabici.“

Ceny nejlepším opět předával otec naší olympioničky Kateřiny Emmons – Kůrkové a pro Sáru měl jen slova chvály. „Byl jsem zvědav, jestli to loni nebyla náhoda a zda dokážeš svůj výkon zopakovat. Teď vidím, že opravdu střílet umíš,“ reprodukovala slova zkušeného trenéra Kůrky Sára Kunešová a doplnila: „Znovu mě v Plzni nabídli, zda bych nechtěla u nich trénovat, že mají ještě tři volná místa.“

Za vítězství Sára dostala další vzduchovku, stejně jako předchozí rok. „Tahle je ještě lepší než ta předchozí, i když pořádně těžká. Ale z tréninků jsem již zvyklá střílet jen s oporou ruky, takže je to v pohodě. Když už jsem u těch tréninků, jezdím dvakrát týdně do Českých Budějovic, kam mě rodiče vozí. Tam nastřílím vždy minimálně deset položek po pěti ranách a můžu říct, že ruka, kterou pušku držím, potom pořádně bolí,“ říká s úsměvem mladá střelkyně a dodává, že v Plzni kromě vzduchové pušky dostala za vítězství řadu dalších drobností a především pochvalu od řady zkušených závodníků.
Podobné závody, jako jsou ty v Plzni, nabízejí závodníkům i řadu dalších zajímavých věcí. Mohou si vyzkoušet i jiné disciplíny, a to i ti nejmenší. „Zkusila jsem si střílet i ze vzduchové pistole a dokonce i z luku. Z pistole to bylo výborný, sice se mi pistole pajtlovala, ale střílelo se na sklápěcí terče a docela mi to šlo. Nebylo to až tolik těžké. Půjčili nám také velké soutěžní luky a zkusili jsme si i to. Pořadatelé nám sice pomáhali zasunout šípy do tětivy, ale jinak střílel každý sám. Docela to šlo, měla jsem střely soustředěné do jednoho místa, což pořadatelé chválili, že je to dobré. Hodně z toho však bolely prsty,“ popisovala Sára své zážitky ze střelby z netradičních zbraní a dodala: „Dokonce mi nabízeli, jestli bych nechtěla začít střílet z luku závodně, že by mi prý dali nějaké ochranné rukavice, aby tětiva nedřela do prstů. Ale to by už bylo moc a do Plzně je to daleko.“

Na Sáru ještě čekají do konce roku další závody a příští rok by jich mělo být ještě více než letos. „Sára má vystřílenou druhou výkonnostní třídu. Pořád jí to hodně baví, samozřejmě více vždy po nějakém úspěšném závodě, takže se snažíme s manželem jí co nejvíce pomáhat,“ dodává Sářina maminka a sama závodnice doplňuje: „Mamka mě pravidelně vozí na tréninky, všichni pak jezdíme na závody. Jsem moc ráda, že mi pomáhají a můžu se střílení věnovat. Už se těším na další závody.“