Ve španělském Lloret de Mar se stali Mistry Evropy do 21 let.

Oba hrajete okresní soutěž, co jste říkali na pozvánku na reprezentační soustředění?

Petr Pasecký: Když mi dorazila pozvánka, byl jsem strašně šťastný. Měl jsem tu možnost už párkrát, ale bohužel na prvním místě vždy byl velký fotbal, tak jsem na soustředění jet nemohl, ale teď už ano.
Radek Suchý: Nejdříve jsem tomu nechtěl věřit. Ale byl jsem rád za šanci dostat se do reprezentace.

Na soustředění se sešla konkurence z celé republiky, jak jste viděli vaše šance?

Petr: Vše bylo padesát na padesát a bylo to vše jen o mě samotném, abych předvedl vše, co umím, a buď to vyjde, nebo ne. Ale odešel bych s klidným svědomím, že jsem tam nechal vše. Naštěstí se podařilo do nominace na závěrečné euro dostat, o to to bylo lepší.
Radek: Řekl jsem si, že za zkoušku nic nedám, že do toho dám všechno a uvidím, jestli to vyjde, i když konkurence byla velká. Ono to vyšlo, za což jsem velmi rád.

Po oznámení nominace asi zavládla radost zahrát si se lvíčkem na prsou.

Petr: Neskutečná, je to přeci jen reprezentace celého státu, že.
Radek: Když trenér začal říkat nominaci, byl jsem nervozní, ale pak po zaznění mého jména nastala neuvěřitelná radost a zároveň hrdost, že mohu reprezentovat naši zem.

Oba hrajete velký fotbal, neměli jste po nominaci problémy s uvolněním?

Petr: Já hraju už přes rok v Rakousku a problém s uvolněním? Nebyl žádný, naopak měli radost, že mám takovouhle možnost a podporovali mě. Až na jedno soustředění, kdy jsem musel předčasně odjet kvůli utkání o čelo tabulky.
Radek: V současné době hraji za SK Lhenice, na samotný turnaj problém s uvolněním nebyl, protože se konal v zimní přestávce. Jen soustředění trochu trenérovi vadila, protože se konala ještě v průběhu sezony, ale na druhou stranu mě chápal a podporoval.

Kdo ze soupeřů na vás čekal a jak jste viděli výsledky ze svého pohledu?

Petr: Čekal na nás domácí výběr Katalánska, pak nováčci z Norska a nakonec naši tradiční rivalové z Ruska. Zápas s Katalánskem měl být vyrovnaný souboj, ale nebylo tomu tak. Výsledek byl 33:0, což asi mluví za vše. S Norskem jsme věděli, že to bude úplně o něčem jiném, ale nešli jsme si pro nic jiného než pro vítězství. Výsledek byl 8:2, kdy by si každý řekl, že to je jasné, ale bylo to vyrovnané utkání, kdy my víc drželi míč, ale Norové měli nebezpečné brejky. Pro mě toto utkání bylo smolné, protože jsem se zranil hned na začátku a do tohoto duelu a ani do utkání s Ruskem jsem nezasáhl a nevědělo se, jestli vůbec ještě budu k dispozici. Každopádně utkání s Ruskem jsme vyhráli 4:3, kdy jsme vstřelili rozhodující branku až šest vteřin před koncem. Bezesporu to pro nás bylo zatím nejtěžší a nejvyrovnanější utkání turnaje.
Radek: Výsledky jsem viděl nadějné na úspěch, protože jsme měli velmi silný a kvalitní tým, byli jsme výborná parta a vedla nás zkušená dvojice trenérů – Pavel Šilhan a Jaroslav Goj.

Po posledním vítězném utkání ve skupině s Ruskem jistě zavládla euforie, ale čekalo vás finále se stejným soupeřem, jak vás trenéři připravili na finále?

Petr: Úplně stejně jako na první utkání s Ruskem. Věděli jsme, že to bude těžké utkání a hlavně to bylo finále, to je vždy těžké. Trenéři nás nabádali k aktivní hře, hodně střelby. Rusové byli pouze v pěti hráčích a k tomu v bráně byl také hráč z pole, protože se jim vykartoval v posledním utkání skupiny brankář. Ale to na tom nic moc neměnilo, protože Rusové hráli stejně jako v prvním utkání. Dobře a poctivě bránili a vyráželi do rychlých brejků, bylo těžké se dostat třeba na hranici devíti metrů. Měli výborně zhuštěný prostor uprostřed, ale tím nám otevírali prostor na krajích. Do poločasu jsme dali gól a kontrolovali hru. Druhý poločas byl úplně stejný jen s tím rozdílem, že Rusové začínali pomalu presovat, ale také jim docházel dech. My přidali i druhou branku a hráli pořád stejně, pak jsme bohužel inkasovali přibližně 50 vteřin před koncem, ale už jsme si to dokázali pohlídat a vyhrát.
Radek: Výhoda byla, že jsme soupeře už znali. Trenéři se snažili udržet dobrou atmosféru v mužstvu, před zápasem jsme si řekli taktiku hry a vyšlo to.

Finále vítězné, jaké jsou pocity mistra Evropy?

Petr: Nepopsatelné. Musím říct, že to bylo skvělé EURO, se skvělou partou a zakončené zlatem, co víc si přát. Jsem strašně rád, že jsem mohl být součástí tohoto úspěchu a i do toho finále nakonec zasáhnout.
Radek: Napřed mi to vůbec nedocházelo, až po chvíli jsem si uvědomil, že jsme se stali Mistry Evropy a zavládlo nadšení. To se nedá popsat, to se musí zažít.

Co prostředí a atmosféra v hale?

Petr: Lloret de Mar je moc pěkné město, když jsme měli volno, vždy jsme někam vyrazili se projít, nebo jsme se chodili dívat na ženskou Ligu mistrů v sálovém fotbale, která se tam tou dobou také hrála. Moc lidí na zápasy nechodilo, většinou to byly ostatní týmy nebo ženské týmy, co zrovna dohrály zápas a my hráli hned po nich. Vedle se hrál turnaj přípravek, celosvětový, tak i diváci a hráči odtud se občas koukli na naše zápasy.
Radek: Atmosféra v hale byla komorní, protože na zápasy chodilo málo diváků. Ale i přes to je celkový dojem dobrý.