Tři roky rozdával pilot z Chvalovic na Netolicku radost v týmu britské Premier League Plymouth Devils. Především na domácím stadionu byl ve druhé nejvyšší anglické soutěži jen těžko k poražení.

Jenže po minulé sezoně klub zkrachoval a očekávaná nabídka z jiného anglického týmu na jih Čech tak trochu překvapivě nedorazila. „Čekal jsem marně. Navíc jsem se později dozvěděl, že platí nové pravidlo, podle kterého se v Anglii od poloviny sezony nemohou podepisovat noví jezdci. V případě zranění si tak kluby půjčují jezdce z jiných týmů. Pro letošek už je to bohužel v háji,“ jen rezignovaně mávne rukou.

Zklamání nijak nezastírá. „Myslím, že jsem v Plymouthu odjezdil tři dobré sezony. Měl jsem i slušný bodový průměr, abych se vešel do nějakého jiného týmu. Na začátku sezony přišla nabídka z Peterborough. Již jsme skoro podepisovali smlouvu, ale nakonec z toho nic nebylo,“ jen pokrčí rameny.

Další šance už nepřišla. „Počítal jsem s tím, že v průběhu sezony dojde u některých jezdců k nějakým poklesům výkonnosti nebo zranění, ale nikdo se neozval. V Anglii mám manažera, který mi pomáhal něco shánět. Nic však neklaplo,“ lituje. O tom, že situace není jednoduchá, nejlépe vypovídá fakt, že v Británii letos nestartuje žádný z českých jezdců.

Především pro Simotovu psychiku je tak letošní rok velice náročný. Závodí prakticky výhradně na domácích oválech, a jak sám říká, najít motivaci není vždy jednoduché. „Navíc jsem měl motorky vyladěné na kratší anglické dráhy a tady mi to vůbec nejede,“ posteskne si. „U nás jsou to proti Anglii doslova letiště a pokud nefunguje technika, tak je to marné. Od začátku sezony se s tím trápím,“ přiznává.

Už dvakrát byl předělávat motory u slovinského ladiče, ale všechno marné. „Teď jsem zkusil dát motor k bývalému jezdci Filipu Šiterovi. Je to ale pořád takové zkoušení. Potřeboval bych přijet na závody a vědět, že motorka bude fungovat. Takhle s tím laboruji, první dvě jízdy prakticky testuji a výsledek se nedá zajet,“ kroutí hlavou.

Byl sice zvyklý na něco jiného, přesto letošní Simonovy výsledky nejsou zase až tak katastrofální. V extralize družstev sbírá body v dresu Slaného a před úterním posledním závodem sezony v Praze na Markétě patří jeho týmu bronzová příčka, o kterou už by neměl přijít. „Nějaké body jsem vyjezdil, ale ideální to není. Žádná sláva,“ hořce se usměje.

Po prvním dílu třídílného mistrovství republiky jednotlivců je zatím pátý. „Ještě se jedou závody v Divišově a v Březolupech. Tam se chystám. Možná pojedou i Zlatou přilbu v Pardubicích. Ale pokud mi motorka pořád nebude fungovat, tak ji snad radši vynechám,“ namítne. V plánu má letos také ještě účast na mistrovství Lotyšska a mezinárodní závody v Německu.

Doplňkově startuje také v přeboru republiky, kde mu patří průběžná druhá příčka. „Beru to především jako přípravu. Nejsou to až tak důležité závody, tak si na nich hlavně zkouším motory,“ vysvětluje. „Jezdím trénovat, pořád zkouším a stále nic. Každý týden mám motor venku z rámu a někam ho vezu. Laboruji s nastavením motorky, což není dobré. Snažím se s tím něco udělat, ale motorka pořád nejede,“ jen bezmocně pokrčí rameny. „Jakmile není spolehnutí na techniku, tak jsou výsledky špatné,“ dobře si uvědomuje.

Světlým momentem sezony byla bronzová medaile na mezinárodním mistrovství republiky dvojic v Plzni, kde startoval s aktuálním lídrem Grand Prix Australanem Jasonem Doylem. „Povedl se mi i mezinárodní závod v Německu, kde jsem byl třetí. Něco trochu vyšlo, ale chuť mi chybí. Počítal jsem, že se vrátím do Anglie. To nevyšlo a docela se v tom plácám,“ uzná.

Horší sezonu, než je ta letošní, si prý Simota ani nevybaví. „Lepší byl i ten rok po mém zranění,“ připomíná těžký úraz z roku 2008, při kterém si zlomil tři obratle. „Je to moje nejhorší sezona. Stojí mě to spoustu peněz a takhle se nedaří. Na začátku sezony mi po pádu o jediný bod utekl postup do mistrovství světa a Evropy. Od té doby se to hroutí a nevede se,“ říká pilot, jenž se ale snaží zaplašit myšlenky na případný úplný konec kariéry. „Věřím, že příští rok pojedu zase v Anglii,“ neztrácí víru.