Na dětské olympiádě je bývalý reprezentant už podruhé. „Byl jsem před lety v Liberci, ale tam jsem ještě nepůsobil jako trenér, ale byl v pozici tehdy ještě úspěšného extraligového hráče garantem stolního tenisu. Bylo to v období, kdy jsem hrál za Liberec a měl jsem dlouhou série zápasů bez porážky. Teď jsem tady ale vyloženě jako trenér členem našeho týmu a vnímám zase jiné věci, co se týká třeba i připravenosti haly,“ říká ke své roli.

Co se mu moc líbilo, bylo slavnostní zahájení na Náplavce a také slova hejtmana Jihočeského kraje Martina Kuby. „Ač nejsem odéesák, tak musím říct, že měl opravdu perfektní řeč. Pro mladé sportovce to muselo být úžasně motivační. Že se tady jako sportovci něco učíme, ale pro život je to jenom základ. Ale kdo bude úspěšný ve sportu, tak ho to posune i do lepší pozice pro samotný život. Všichni nemohou být profi sportovci a ti další mohou být úspěšní v pracovním životě,“ ocenil hejtmanův projev. „Celé zahájení bylo povedené. Vyšlo počasí, i když pro některé to mohlo být až moc náročné. Ale život není o tom, že je všechno fantastické a vyjde úplně top. Možná mohlo být o pět stupňů méně, ale poručit počasí ještě ani pan Kuba neumí,“ směje se, ale chválou skutečně nešetří.

„Zahájení se mi líbilo moc. Také bylo fajn, že za každý kraj byly v rolích vlajkonošů skutečně velké osobnosti. Medailisté z olympiád, což je za mě bomba, když si představím, jak má každý nabouchaný svůj kalendář. To bylo super a ohromně se mi to líbilo,“ zopakuje.

V samotné hale pro stolní tenis, která vznikla na výstavišti v pavilonu T, už by nějaké drobnosti našel. „Chybí mi tady nějaký bufet nebo alespoň voda na občerstvení, protože v hale je docela teplo. Ale to jsou drobnosti, které se dají vyřešit. Hodně dětí tady má rodiče, kteří občerstvení donesou. Za mě je to zatím jedna z nejkrásnějších mládežnických sportovních akcí, jaké jsem zažil,“ zdůrazní. „Se stolním tenisem máme bodovací turnaje, mistrovství republiky, ale to je takový ten náš každodenní chleba. Tady se setkáme i se zástupci jiných sportů. To je strašně fajn. Až budeme mít volnější program, tak se také chceme vyrazit podívat na jiné disciplíny. Beru to jako nádherný týden před ukončením sezony.“

Na hranici životní padesátky už Košťál po návratu z jihu Čech domů do Havířova svou aktivní kariéru spíše dohrává. „Vracel jsem se domů s tím, že budu pendlovat mezi trenérskou činností a samotným hraním. Ale měl jsem zdravotní problémy, takže jsem hrál trošku méně. Ale měli jsme v Havířově několik cizinců, kteří naskočili místo mě, takže to nebyl problém. Hodně se jako trenér v Havířově věnuji dětem, což je moje hlavní náplň. A práce je tam tolik, že kolikrát bych se potřeboval naklonovat. Ale pro příští sezonu budu opět připraven nastoupit ve druhé nebo i první lize,“ dává nahlédnout do plánů pro nejbližší budoucnost.

V českobudějovickém Pedagogu odehrál bývalý výborný reprezentant dvě prvoligové sezony, i když tu první předčasně ukončil covid. „Přiznám se, že na to vzpomínám hodně nostalgicky. Prožil jsem tady v Budějovicích krásné dva roky, i když ten první překazil covid. Je to nostalgie, když jsem v autobusu dětem mohl říct, kam budeme chodit na oběd, kde je ubytování, jakým směrem je hala. Cítím se tady jako ryba ve vodě. Je hezké, že jsem se po tak krátké době vrátil na „místo činu“, kde jsem byl nadmíru spokojený. Když jsem slyšel, že bude olympiáda v Budějovicích, tak mě to strašně moc potěšilo. Vracím se opravdu rád,“ zdůrazní.

Oheň zapálila olympijská vítězka ve snowboardcrossu Eva Adamczyková. | Video: Deník/ Pavel Kortus