Nejsem statistik a proto bych nerad, aby z mého ohlédnutí zbyla suchá statistika, i když některé výsledky zmínit musím.
Leden jsme zahájili v pražských halách. Někteří už na krátkém soustředění, někteří až na závodech. A nebyl to úplně nesmělý začátek. Přivezli jsme první letošní medaile. Na podobné vlně jsme pokračovali i na krosovém přeboru kraje. Když o tom přemýšlím, prachatičtí atleti na této vlně vydrželi až do konce roku. I když to nebyly vždy medaile, mnozí se v průběhu sezony posouvali výsledkovými tabulkami vzhůru a padlo plno osobních rekordů.

Parádní sezónu měl Vojta Turek nad překážkami. Na jaře ji korunoval hned dvěma tituly krajského přeborníka. Bohužel to byl z jeho strany titul na rozloučenou. V září odešel na střední školu a pro tuto chvíli atletiku opustil. Třeba ještě najde cestu zpět. I tak to byla paráda. Navíc byli naše atletky Tereza Klementová a Lenka Fidlerová s Vojtou členy krajských výběrů na mezikrajových utkáních. Na přední místa se posouvali naši závodníci ve všech kategoriích. Od přípravek po starší žactvo. Navíc se během roku začali do závodění zapojovat i další atleti a atletky z atletické školní přípravky při ZŠ Národní či z tréninkové skupiny ve Vlachově Březí.

Nebyl jsem na všech závodech, ale každý z těch, které jsem viděl, mi bral dech. Já mám blízko ke středním a delším tratím a tak jsem byl „stife“ z šesti a osmistovek. A byl jsem u vytržení při sprintech, které jsem dříve běhával jen jako nouzovku, žasl jsem nad některými skoky a bylo jedno, zda do dálky či do výšky. Moc se mi líbilo, jak většina našich svěřenců makala v tréninku a jak to pak prodávali v závodech. A taky jak se na jiném tréninku vymlouvali a ulejvali a zašívali a dělali stejné lumpárny jako já, coby dítě. To všechno patří k cestě za úspěchem. Samozřejmě, že té dřiny je mnohem víc… Je však vykoupená krásným pocitem, když předbíháte soupeře, kterému jste se dosud dívali na záda. A co teprve, když necháte za sebou všechny!

Stejně jako minulý rok jsme v srpnu zařadili týdenní soustředění. Oba turnusy, ať už na atletickém stadionu v Táboře nebo v lůně šumavské přírody u Nové Pece, byly přínosem pro zúčastněné atlety i pro upevnění party v klubu. Zúčastnili jsme se i projektu Českého atletického svazu: „Fandíme kontinentům“, který byl propagací Kontinentálního poháru. Na klání nejlepších atletů světa jsme za odměnu mohli vypravit celý autobus. A byl to zážitek!

Některé akce jsme pořádali sami, na některých jsme se podíleli. Máme za sebou další 2 Atletické neděle a 4 Prachatické přebory na dráze i účast na akci Sportovního zařízení Prachatice: „Pojď si vybrat, co tě baví“, pořádané pro mládež škol a školních zařízení okresu Prachatice.

Je to plno práce atletů i kolegů trenérů a dalších dobrovolníků. Přes léto se nám město Prachatice postaralo o pěkný dárek – došlo na rekonstrukci umělého povrchu atletické dráhy a opravu některých sektorů. Přeji všem příjemné prožití Vánoc a sportovní i osobní úspěchy v novém roce. Máme na čem stavět a doufám, že nás to bude dlouho bavit.

Jan Plánek trenér