Oslavil mistrovský hattrick a k tomu přidal jako bonus nominaci na světový šampionát. „Je to pro mě splnění hokejbalové snu,“ přiznává.

Na třetí titul v řadě jste zadělali s Kert Parkem už vítězstvím v základní části. Ta proběhla bez větších potíží?
Dá se to tak říct. První měsíc soutěže jsem já osobně vynechal, protože jsme ještě jezdili hrát do Německa in-line hokej a podařilo se nám tam vyhrát místní regionální ligu. V základní části jsme byli první o šest bodů, bylo to opravdu celkem v pohodě.

Hned ve čtvrtfinále play off vás čekalo derby s Kovo Praha. Byla to hodně vyhecovaná série?
Derby to bylo, ale už to není zdaleka tak vyhrocené jako dříve. Spousta kluků se navzájem zná a jsme kamarádi. I já jsem v Kovu odehrál sezonu a mám tam stále hodně známých. Dříve to bylo jiné. Oba kluby se nesnášely na hřišti i mimo něj. Na soupeře jsme si věřili. Věděli jsme, že máme kvalitnější tým. První dva zápasy jsme také vyhráli poměrně hladce. Až v tom třetím už jsme si asi mysleli, že se oni porazí sami, a nakonec jsme ho zvládli až v prodloužení.

Výsledkově vypadalo hladcei semifinále s Letohradem. Všechny tři duely jste vyhráli minimálně o tři góly. Bylo to tak i ve skutečnosti?
Zase tak úplně jednoduché to nebylo. Letohrad předtím vyřadil ve čtvrtfinále ve třech zápasech Pardubice a hodně se psalo o tom, jak je skvěle připraven v obranné fázi. Naši trenéři ale odvedli skutečně parádní práci u videa, nachystali výbornou taktiku a zvládli jsme to docela bravurně.

První dva finálové zápasy s Kladnem dospěly až do prodloužení, ale nakonec jste si pro zlato došli také ve třech duelech?
Finále s Kladnem bylo vyrovnané. Je to silný celek, který má v kádru hodně reprezentantů. Ale chce hrát kombinační hokejbal, což nám svědčí a baví nás to víc než s Letohradem, který jenom vyhazuje míčky a brání. Hrály se výborné zápasy se spoustou pasáží, kdy se hra skutečně rychle přelévala od jedné branky ke druhé. V prodloužení jsme byli dvakrát šťastnější, třetí zápas jsme vyhráli 2:0 a mohli jsme slavit.

Který ze tří mistrovských titulů byl pro vás osobně nejtěžší?
Jednoznačně ten loňský ve finále proti Pardubicím. Poprvé jsme obhajovali a všichni se na nás chtěli vytáhnout. Bylo to hodně těžké. Při prvním titulu jsme byli obrovsky motivováni tragickým úmrtím našeho spoluhráče Libora Topolánka. Chtěli jsme ho vyhrát pro něj. Vždycky si ho připomínáme, když se dostaneme do nějaké těžké situace.

V play off jste neprohráli ani zápas. Zažil jste někdy něco podobného?
Nezažil a řekl bych, že v novodobé historii extraligy nic takového neproběhlo. V některých zápasech jsme se sice třeba trápili, ale neprohráli jsme ani jednou.

Odchytal jste kompletní vyřazovací boje?
Ano. Nevynechal jsem ani jeden zápas.

Věřil jste, že by vám vydařená sezona mohla vynést nominaci na mistrovství světa?
Spíše jsem v to doufal. Poslední roky jsem na sobě hodně pracoval, podával jsem dobré výkony, a to se odráželo i na výsledcích našeho týmu. V seniorské reprezentaci jsem ještě nikdy nebyl, zúčastnil jsem se pouze několika přípravných kempů. Dostat se na mistrovství světa je splnění mého hokejbalového snu. Jsem za to hrozně rád.

V nominaci jste tři gólmani. Máte už nějak rozdělené role?
Nemáme. Ještě se neřešilo, kdo bude jednička. Ale ani to není tak důležité. Jsme všichni tři dobří kamarádi a přejeme si vzájemně to nejlepší.

Jaké ambice bude mít v Košicích český tým?
Nemůžeme mít jiné ambice, než útok na titul mistrů světa. Naposledy jsme před dvěma roky prohráli doma v Pardubicích v semifinále se Slováky. Ti se stali mistry světa třikrát za sebou a rádi bychom jim tuto sérii v jejich domácím prostředí přerušili. Uděláme pro to maximum.