Nejmladší ze tří sester začínala se stolním tenisem v sedmi letech a také ji přivedl ke sportu s celuloidovým míčkem její otec Ivo. Sám stále ještě aktivní hráč je také jejím hlavním trenérem a sparingpartnerem. „Chodí se mnou ale trénovat také pánové Nitrianský a  Kunz," připomíná nejen otce ligového fotbalisty Slavie Praha Milana Nitrianského, ale také někdejšího federálního reprezentanta Jaroslava Kunze, jenž už dlouhé roky působí jako trenér v Německu a občas zavítá na jih Čech.

Za svůj dosavadní největší úspěch v krátké kariéře považuje hráčka prachatického Libína páté místo na srpnovém devátém ročníku turnaje Eurominichamps ve francouzském Schiltigheimu.

Evropské hry mládeže jsou mimořádně prestižním turnajem, na kterém startuje  kompletní evropská špička.  Letos se ho zúčastnili hráči a hráčky ročníku narození 2001 a 2002 z dvaatřiceti evropských států. Blašková držela prapor české reprezentace nejvýš. Náročným kvalifikačním systémem ve své kategorie proplula bez ztráty jediného setu.

Nejlepších 32 hráček si to poté rozdalo vyřazovacím systémem o konečné umístění. Hned v prvním kole přežila mladičká Jihočeška s trochou nadsázky svou klinickou smrt, protože se Slovenkou Šinkorovou prohrávala 0:2 na sety a ve třetí sadě 4:8. Přesto dokázala průběh zápasu otočit a nakonec 3:2 zvítězit.

V osmifinále vyřadila domácí francouzskou soupeřku bez ztráty setu a pak přišlo čtvrtfinále, ve kterém svedla obrovskou bitvu s pozdější vítězkou turnaje Ruskou Tajlakovou. Prohrávala 0:2 na sety a ve třetím dějství už 1:5 a 7:10. Přesto utkání nezabalila, otočila jeho průběh a v rozhodující páté sadě vedla už 8:6. Nakonec však odešla poražena. „To mě hodně mrzelo," přiznává Blašková.

V bojích o páté až osmé místo porazila další dvě domácí hráčky a nakonec se mohla radovat z mimořádně lichotivé páté příčky. Ještě o dvě místa tak vylepšila svou loňskou sedmou pozici.

Vysoko staví také titul mistryně republiky mezi mladšími žákyněmi, který vybojovala v květnu v Mostě.

Zdena Blašková je suverénní českou jedničkou mezi mladšími žákyněmi. To nemohlo uniknout pozornosti trenérů sportovních center mládeže. „Chtěla bych odejít do střediska do Prahy," říká mladá hráčka.  U rodičů ale z jejího odchodu do hlavního města v tak mladém věku žádné velké nadšení nepanuje. „Doma jsme se dohodli, že půjdu, až dokončím základní školu," říká žákyně sedmé třídy. Ještě dvě sezony by tak měla strávit doma ve Volarech. „Zdena by chtěla jít hned. Ale nejdříve dokončí základní školu a až pak by případně šla," doplňuje  její otec.

Členkou pražského střediska už je ale nyní. „Od října by měla strávit vždy jeden týden za měsíc v Praze na El Niňu," upřesňuje Ivo Blaško. „I tam ji ale pořád ještě chci mít pod dohledem," ujistí.

V republice ve své kategorii jasně kraluje. S některou ze svých vrstevnic prohrála naposledy před rokem. „Vyhrávat mě baví," směje se.
Ač věkem ještě mladší žákyně, prohání už také své starší soupeřky. Na aktuálním republikovém nasazovacím žebříčku starších žákyň figuruje na pátém místě.

Cenné zkušenosti sbírá Blašková rovněž mezi muži v soutěžích družstev. Loni nastupovala za prachatické céčko  v krajské soutěži a měla téměř sedmdesátiprocentní úspěšnost vítězství.

Pro dospělé hráče není příjemné prohrávat s tak mladičkou soupeřkou. „Když se mnou chlapi prohrají, tak docela nadávají. Ale naštěstí jenom sobě. Mně zatím ještě ne," usměje se. „Hrát proti mužům jsou pro mě velké zkušenosti," chválí si. „Letos budu hrát mezi muži divizi a k tomu ještě za Kaplici divizi žen," říká k aktuálním plánům.

Od minulé sezony používá Blašková na bekhendové straně své rakety sendvičový potah s nízkými zoubky. „Zvykla jsem si rychle a normální hladký potah bych snad už ani nechtěla," tvrdí. „Pro soupeřky je sendvič nepříjemný. To je moje výhoda."

V letošní sezoně chce Zdena  Blašková obhájit titul mistryně republiky mezi mladšími žákyněmi a postoupit alespoň do semifinále na šampionátu starších žákyň.

Její starší sestra Dagmar byla před několika lety naší juniorskou jedničkou. Pro mladší sestru byla vzorem. „Chtěla bych to dotáhnout ještě dál než Dáša," dušuje se. Její otec k tomu s úsměvem doplňuje: „Zdenča se hned jako malá rozhodla, že bude hrát pinčes jako Dáša, ale že bude ještě lepší než Dáša."

Právě on dovedl Dagmar na post české juniorské jedničky a stejně má našlápnuto i Zdena. „Děláme všechno úplně stejně jako s Dášou. Řekl bych, že Zdena má o trošku více talentu než její sestra a je možná o trochu zarputilejší. Dáša měla zase lepší sparingpartnery, když mohla trénovat s Michalem Vávrou nebo Pepou Dvořáčkem," vzpomíná otec obou hráček.

S aktuálním vývojem své nejmladší dcery je zatím spokojen. „Máme určitě rezervy v tréninkovém procesu. Pokud bychom trénovali úplně každý den, tak by Zdena šla ještě mnohem rychleji dopředu. V tom máme proti soupeřkám rezervu. Tu nahrazujeme právě bojovností a zarputilostí," směje se Blaško.

Ve Volarech u Blašků je stolní tenis rodinným sportem. Hrála ho i nejstarší ze tří sester Petra. „Věnujeme teď se Zdenou sportu prakticky veškerý volný čas. Je to hodně náročné. Pochopitelně i finančně, protože nám nikdo moc nepomůže," posteskne si.

Zdena Blašková by to se stolním tenisem mohla dotáhnout hodně daleko. „Měla  by dojít nejméně do české extraligy. Chce hrát profesionálně. Dostat se i do reprezentace a třeba si zahrát i někde v zahraničí," věří Ivo Blaško.