V srpnu letošního roku oslavil třiadvacáté narozeniny a motokros je jeho velkým koníčkem. K tomuto sportu má trochu netypické povolání, pracuje v pražském rodinném Pivovaru U Fleků jako sládek, když předtím vystudoval pivovarnickou školu

Jak se mladý kluk dostane na Prachaticku k motokrosu, když v našem okrese moc tratí není?

Od malička se mi motorky moc líbily. Strejda měl pořád nějakou a vozil mě na nich. Pak mě i na motorce učil jezdit. Postupem času jsem si v šestnácti letech udělal papíry na motorku a pořídil si sto pětadvacítku enduro. Kamarád měl krosovou motorku, a tak jsme spolu začali jezdit různě po polích v okolí. V nějakých osmnácti letech jsem se svezl na kamarádově krosové motorce a doslova mě to dostalo. Zkrátka jsem si koupil svou první motokrosovou motorku, dvoutaktní dvě stě padesátku. Na začátečníka to bylo poměrně silný stroj, a tak jsem spíš za motorkou vlál. To bylo takové seznamování s pořádným strojem.

Kdy jste si řekl, že přišel ten správný čas vstoupit do závodního kolotoče?

Pět či šest kamarádů jsme si koupili motorky a začali jezdit na oficiální tratě a svůj první závod jsme jeli v Žáru u Vacova v roce 2010, myslím že to byl Šumavský pohár. Všichni jsme z toho byli vyplašení, nevěděli co a jak. Úplně něco jiného než když jsme si jezdili jen tak pro sebe. Zjistili jsme, že musíme pořádně trénovat, aby to k něčemu vypadalo, protože po třetím kole nás již začaly bolet ruce a nestačili jsme zkrátka fyzicky.

Takže přišla tréninková dřina?

Jasně. Museli jsme tomu víc obětovat. Člověk pak měl hned lepší pocit, když vydržel v plném nasazení delší dobu, začal lépe zvládat zatáčky, skoky a všechno další. Zajel jsem si v té sezoně ještě asi dva závody a když se výsledky lepšily, přišla i větší chuť v závodění pokračovat. Koupil jsem si novou motorku, znovu dvě stě padesátku dvoutakta a odjezdil další sezonu. Pořád to nebylo ono, ale výsledky se zase o něco lepšily.

Takže jste zkusil něco dalšího?

Vlastně ano, koupil jsem znovu novou motorku, tentokrát čtyřtakt KTM 350 ccm. Od té doby jsem úplně změnil styl ježdění. Zkrátka je čtyřtakt o úplně něčem jiném. Motorka je taková hodnější a v sezoně 2013 jsem v krajských soutěžích i párkrát vystoupil na bednu. Před koncem sezony jsem sice měl nepříjemný pád, ale to zkrátka k tomuto sportu patří. Od motorek mě to však neodradilo.

Letošní sezona byla excelentní. Co bylo jinak než předtím?

Od chvíle, co jsem doléčil zraněnou ruku, tak jsem si řekl, že do toho šlápnu. Bednu jsem si osahal a chtěl jsem jít ještě výš. Zimní přípravu jsem zcela změnil. Hodně jsem posiloval, běhal, chodil na box, zkrátka se snažil nabrat fyzičku. Pomohlo i počasí, kdy prakticky nebyla žádná zima a měl jsem před prvními závody hodně naježděno, pomalu dva měsíce.

Takže od prvního závodu jste vodil soupeře za sebou?

To určitě ne. V prvním závodě jsem dojel třetí, pak již to šlo pořád nahoru a posledních dvanáct závodů jsem pak skutečně vyhrál. Jel jsem dohromady asi pětadvacet závodů ve dvou různých krajských soutěžích a z každého bral pohár. Pomohlo tomu určitě i to, že jsem se snažil v týdnu vždy alespoň jednou či dvakrát dostat na trénink.

K motokrosu patří také co nejlepší zázemí. Jak jste na tom vy, děláte si na motorce vše sám, či pomáhá tým?

Poslední dva roky jezdím za amatérský tým MX Český Krumlov, který mi samozřejmě pomáhá. Důležité je to především při závodech. Jinak veškeré menší opravy si dělám sám. Na závodech si pomůžeme všichni v týmu. Bez toho by to nešlo. Motor mi dělá Honza Mrázek v Nihošovicích.

Na které trati se Vám jezdí nejlépe a kde to naopak nemáte rád?

Nejraději mám určitě Pacov. Nesmím zapomenout na Netolice a Nihošovice, což jsou dvě tratě, na kterých jsem začínal a mám je velmi rád Ale jezdím třeba i na tratích v okolí Prahy, kde je to také výborné. Ty tratě mám najeté.

Pracujete v Praze, to znamená, že pendlujete mezi Husincem a Prahou s motorkou v autě?

Je to tak. Mám ji naloženou v autě a přes týden se snažím trénovat právě v okolí Prahy.

Přinesla tato sezona dramatické závody, nebo to bylo všechno systémem start – cíl?

V závěru sezony mi to jelo výborně a vychutnával jsem si to. Dařily se mi starty a dá se říci, že to bylo start – cíl. Zkrátka byla forma. Letošní sezona vyšla i co se týče nějakých karambolů dobře, vlastně žádné vážnější pády nebyly. Na začátku sezony to však souboje byly hodně tvrdé a paradoxně to bylo nejvíce s jedním z týmových kolegů Standou Boukalem, se kterým jsme bojovali o každý metr tratě. Se Standou jsme celou sezonu trénovali a právě on mi velice pomohl tam, kam jsem se dostal.

Vyznáváte raději technické tratě, nebo takové, kde se to dá pořádně rozjet?

Osobně mám raději technické tratě. Nevadí mi skoky, mám rád různé výzvy. Když někdo řekne, že to nedám, tak do toho jdu. Mám rád tratě se zatáčkami, kde se dá hodně získat. Na rovinkách mají motorky prakticky stejný výkon a získává se právě v technických pasážích.

Jaké zažívá pocity závodník, když odstartuje třeba čtyřicítka lidí, před první zatáčkou? To musí být docela adrenalin.

Adrenalin to je již ve chvíli, kdy člověk přijíždí ke startovacímu žebříku. Kolem čtyřiceti burácejících motorek vedle sebe, to pak srdce buší na maximum. Člověk si řekne, že musí být v úvodní zatáčce první, aby se nedostal do tlačenice, a zkrátka tam musí také první být. Alespoň mi to v této sezoně vycházelo.

A co v sezonách předcházejících, když to po startu zrovna nevyšlo?

Když vjíždí člověk do zatáčky v chumlu, tak prakticky nic nezmůže. Odráží se ze strany na stranu a čeká, jak to dopadne. Když to jde, tak chumel objede. Ale co si budeme povídat, start je základ. To by musel být člověk abnormálně talentovaný, aby odstartoval poslední a ještě se mu podařilo dostat celým startovním polem dopředu. Zkrátka se musí starty pilovat.

Co zkažené starty, kdy najedete do startovací konstrukce. Podařilo se Vám to také?

Letos naštěstí ne, ale předchozí sezona byla karambolů plná. Přišlo i dost pádů na trati. To, že se zaseknete do startovacího žebříku, se zkrátka může stát. Spojka se pustí o vteřinku dříve a je to hotové. Pak si ale může člověk tu jízdu užívat, žádný dobrý výsledek se již nemůže čekat.

Stačíte si na trati kontrolovat náskok či ztrátu sám, nebo zde hraje hlavní roli tým?

Když není soupeř daleko, tak si to člověk dokáže hlídat sám. Třeba se na skoku trochu ohlédnu a podobně. Ale samozřejmě tým je zde důležitý, ukazuje se čas na kolo, umístění či rozestupy mezi závodníky.

Vyhrál jste Amatér cup i Jihočeský krajský přebor, což je určitě motivací do další sezony. Jaké cíle si pak jezdec dává?

Před touto sezonou jsem hodně zamakal na fyzičce a nyní budu muset zase o kousek přidat. Vyhrál jsem amatéry, takže musím podle regulí postoupit do vyšší kategorie. Pojedu znovu krajský přebor, ale již s béčkovou profesionální licencí. Vždy nejlepší tři amatéři ze sezony musejí v té další přejít výše. Jede se na stejných motorkách, jen to bude zase o něco rychlejší. Bude to zase výkonnostní skok, je to jiný level, a proto je třeba se připravit podstatně důkladněji. Opět tedy zvyšovat fyzičku a podobně. Soupeři budou kvalitnější, závody rychlejší a vyrovnanější, soupeři si nedají ani centimetr. Na druhé straně to člověka zase posune o něco výše.