O svých plánech před blížícím se mistrovstvím světa veteránů hovořil třiasedmdesátiletý aktivní skokan František Švehla, o skocích z pozice rozhodčích a atmosféře na Turné čtyř můstků hovořili Václav Král a Václav Kraml. Dnes přinášíme další zajímavosti a postřehy z kolotoče pod velkými světovými můstky.

I jako rozhodčí sledujete cvrkot kolem soutěží, máte nějaké zajímavosti z dění u nás či ve světě?

V. Král: Před třemi lety jsem v Ruhpoldingu styloval světový pohár v severské kombinaci. Byl to sprint, čili jeden skok a běh. Mají tam nádherný areál se sedmi můstky. Na tento závod přišly tak dvě tisícovky lidí. Vedle se konaly nějaké krajské přebory v biatlonu a tam bylo pětadvacet tisíc lidí. Na běžeckou část kombinace tam však nikdo z nich nezůstal. Z toho je vidět, jak obrovský zájem je tam o místní závody. Například na světové závody do Harrachova je těžké dostat pět tisíc lidí, a to je ještě většina Poláků. V Německu a Rakousku se třeba i na Kontinentální pohár sejde několikanásobně více lidí. Tam se zkrátka skoky a biatlonem žije.

Jak to vypadá u sousedů s kvalitou můstků, a co u nás?

V. Král: Je až s podivem, kolik můstků se například na území bývalého východního Německa v současné době upravuje do nejmodernějších parametrů. A to jsou třeba i malá střediska, kde se skáče maximálně FIS Cup či Kontinentální pohár. U nás se nyní opravoval na mistrovství světa jeden můstek K 125 a dva K 90. Nebýt mistrovství světa, neudělalo by se nic.
V. Kraml: Jak jsem byl nyní na Turné v Garmischi, tak tam opravili můstek do nepředstavitelné podoby, je to něco nádherného. Na naše peníze by to byl snad celý státní rozpočet. Tři čtvrtiny jsou ve vzduchu, mají tam například chlazenou stopu, ale ledovou, ne sněhovou. To je pouze tady a v Trondheimu. Za podchlazování vytvoří led, pustí do toho frézu a je z toho nádherná stopa. Navíc mají jednu zimní a jednu letní kovovou. V alpských zemích jsou skoky prakticky národním sportem a vyrůstá zde spousta nových můstků.

Když přijde špatné počasí, jak se rozhoduje o tom, zda se skákat bude či ne?

V. Král: O tom rozhoduje jury. Každá soutěž má svého koordinátora, u skoku je to známý Walter Hofer. Takže o tom všem rozhodují koordinátor, jeho zástupce, technický delegát, jeho zástupce a ředitel závodu.
V. Kraml: Zástupcem koordinátora je u skoku Miran Tepeš, který pouští závodníky z věže. Má před sebou monitor se všemi podklady o větru a rozhoduje o tom, zda závodníka pustí. Nastaví si takzvaný koridor, který by měl být maximálně dva metry za vteřinu, když to vítr překročí, ukáží se mu data červeně a koridor se zavře. O skoku rozhoduje pouze on. Pokud například nemůže minutu závodník najet do stopy, pustí předskokana. Když se to stane třikrát, zavolá Hofera a závod se třeba na půl hodiny přeruší. Všichni spolupracují s meteostanicemi, je k dispozici hodně krátkodobá předpověď, podle které se také rozhoduje, co bude dál.

V některých závodech se vítr řeší natažením obrovských plachet, aby se mohlo skákat pomalu za každého počasí.

V. Kraml: Mají to nyní v Oslu na Holmenkollenu, má to Garmisch. Na můstku se postaví stožáry, natáhnou se obrovské sítě a dělá se vše pro to, aby byly závody bezpečné.
V. Král: Když se ještě vrátím k Miranu Tepešovi, tak ten hlídá, aby měli závodníci co nejvíce stejné podmínky pro svůj skok. Když je čas a pokud se změní vítr, skáče se jiné kolo. Výhodou jsou letní závody, tam to jde jako po másle. Zima bývá zapeklitá, na dojezdu svítí sluníčko, na svahu mrzne. Rozdílná termika dokáže s těma lehkýma klukama pořádně zamávat.

Někdy se vyhodnotí závod jen s jedním kolem, druhé se pro špatné počasí zruší.

V. Kraml: Samozřejmě je všechno o penězích a nejvíce jich je z televize. Ta dá peníze jen v tom případě, že je vyhlášen vítěz. Takže pořadatelé tlačí na Mirana Tepeše, aby se alespoň jedno kolo dojelo. To stačí na vyhlášení vítěze, a to i třeba ve dvoudenních soutěžích.
V. Král: Já byl například na závodech, kde se stylovala i kvalifikace a nakonec z toho udělali závod. To je od letošní sezony možné v kombinaci, u skoku prostého však ne. Běhat se dá za každého počasí, takže se bodováním kvalifikace předejde případným problémům s počasím v soutěžním dni.

A co lety na lyžích, byli jste je hodnotit?

V. Kraml: Já před několika roky světový pohár v Kulmu. Lety jsou nádherné a stylují se lépe než skoky na devadesátce. Nyní budu styloval mistrovství světa v Liberci a K 90 bude hrozný mazec. Tam bude patnáct závodníků na stejných metrech a velký tlak na rozhodčí. Lety jsou požitek. Věž rozhodčích je postavena poměrně vysoko a závodník je krásně vidět ze shora. Když se díváte ze spodu, tak to vypadá, že doskočil do dvou třetin bubnu, u letů máte pocit, že dopadl až na rovinu. Tyto dva pohledy hodně zkreslují.
V. Král: Nádherné je to při letech i pro rozhodčího na metrech. Vidíte závodníka v osmi metrech výšky jak krásně plachtí. Naopak na harrachovském můstku, když kluk z národní skupiny skočí 130 a já stojím na 175, tak ho nevidím doskočit, najednou je tam sjezdař.

Metry se ale ve skoku hodnotí elektronicky.

V. Král: Je to elektronicky. Jsou najaté firmy, které dělají metry a přičítají body, ale metroví rozhodčí jsou tam jako pomocníci, například kdyby vypadl při skoku závodníka proud. Skok musí být regulérní, aby se neopakoval. Podle velikosti můstku je určen počet metrových rozhodčích. Elektronicky to jde do výsledků, my si to píšeme rukou jako kontrolu.
V. Kraml: Nyní se mi na turné stalo, myslím, že u Ammana, že jsem namačkal 17,5 a v televizi naskočilo 16,5. Ihned přišel člověk od firmy, která dělala výsledky, zkontroloval si můj záznam a přemačkal to na správnou známku, aby nevyšla chyba ve výsledkách. Platí to, co my si napíšeme a ne to, co je na počítači. Někde se od toho již upouští, počítač je hlavní kvůli zrychlení přenosu výsledků.

Máte nějaký speciálně vybraný závod, kam rádi jezdíte?

V. Král: Velkým zážitkem je finále sezony, lety v Planici. Tam je problém, že se všechno sleduje z dojezdu, na metry vás raději nepustí. Teď už všude překonali v metrech i Harrachov, takže z pěti mamutích můstků má ten náš nejkratší rekord.
F. Švehla: Pamatuji se, že před drahně lety v Oberstdorfu vyhrabali díru patnáct metrů do země, aby to natáhli a mohlo se skákat 240 metrů. Kolem z toho udělali tribuny.
V. Král: Já byl v Harrachově před více než deseti lety, a když tam přijedu teď, tak je vidět, že je to také o hodně prohloubené, aby natahovali metry skoků.
V. Kraml: Když jsme se před nedávnem dívali na lety z Kulmu, tak jeden z členů komise pro výstavbu můstků pronesl při skoku Slierenzauera 215,5 metru: „Je to v čudu, zase budou muset v Harrachově vyjet bagry. Nemůžeme být poslední, musíme to prohloubit.“
F. Švehla: Mám fotky například z Oberstdorfu z různých období a na těch je krásně vidět, jak se to tam postupně zvětšovalo.
Uvidíme lety zase někdy v brzké době u nás?
V. Kraml: Bylo by to hezké. Harrachovský mamut je nově osvětlen a byl by to nádherný závod. Je tam však problém s větrem a musí tu být větrná zábrana. V noci většinou nefouká, takže by večerní skoky mohly být v klidu, a to je pak nádhera.

Na kolik akcí se jako rozhodčí v sezoně dostanete?

V. Kraml: Letos mám jakousi top sezonu a odstyluji v ní takových deset závodů. Vlastně i více, nyní v Liberci to bude i s kombinací nějakých sedm závodů, mám za sebou Turné čtyř můstků, nějaký FIS Cup a Alpen Cup. Možná jich bude v této sezoně patnáct. Většinou jich je tak šest i s domácími závody. V České republice je nás devět rozhodčích a těch delegací pro náš svaz není na mezinárodní scénu zase až tolik. Stylový rozhodčí končí v 60 letech, technický delegát v 65.

Skáčou na lyžích také ženy?

V. Král: Česká republika má dokonce i reprezentační družstvo. Ženy je také zajímavé stylovat, akorát nám nenechají jim měřit kombinézy (smích). Některé holky jsou opravdu pěkné. Skáče se dokonce světový pohár. Když jsem styloval svůj první světový pohár žen, tak bylo na startu 72 skokanek. Pro naše holky je úspěch kolem třicátého místa. Jsou však ze závodního pole zdaleka nejmladší. Pěkné je, že i před závodem se perfektně nalíčí a učešou a pak teprve jdou na můstek. Opravdu o sebe dbají po všech stránkách.
V. Kraml: A to si nemyslete, že ženský skáčou jen na malých můstkách a pár metrů. Světový rekord drží Eva Juraško výkonem 200 metrů. Je pravda, že jí nájezd vytáhli o dvacet metrů nahoru, aby měla velkou nájezdovou rychlost. Vypadalo to, jako když startuje z nebe. Nyní budou holky poprvé startovat na mistrovství světa v Liberci, takže budu stylovat i je.