Atletka PSK Olymp Praha Karolína Černá není pouze šikovná sportovkyně, ale zároveň překrásně maluje, stará se o domácí mazlíčky Emilii a Bubáka a velmi ráda cestuje do zahraničí. O atletice, ilustracím a svých kočiččkách a nejen o tom se velice půvabná dáma rozpovídala.

Můžete popsat svoje atletické začátky?

Atletice jsem se začala věnovat poměrně pozdě, až v 17 letech. Začala jsem hned s trojskokem, takže mi občas chybí všeobecná příprava k jiným disciplínám, kterou většinou prochází děti v atletické přípravce. Chvilku jsem trénovala v Milevsku a pak jsem přešla do Tábora, kde byly lepší podmínky. K trojskoku mě přivedl pan trenér Jiří Smetana, u kterého jsem trénovala v době, kdy jsem chodila na střední školu. S holkami jsme měly v Táboře skvělou partu a ráda na to vzpomínám.

Zkoušela jste i jiný sport?

Ano, už odmala jsem dělala sportovní gymnastiku. Myslím, že ta mi dala pro trojskok dobrý základ. Naučila jsem se pracovat s vlastním tělem a lépe vnímat pohyby, z čehož jsem později těžila, když jsem se učila technice trojskoku. Díky gymnastice mám také možnost porovnat dva různé druhy hodnocení výkonů. V gymnastice je prostor pro subjektivní hodnocení rozhodčích a mohou tam hrát roli sympatie k některým závodníkům. Atletika mi oproti tomu připadá daleko férovější, centimetry navíc si žádný rozhodčí vymyslet nemůže.

V prvním kole halové atletické ligy mužů a žen jste v trojskoku skončila na šestém místě. Jste s výsledkem spokojená?

Celkem ano. Minulý rok jsem sezónu zahájila lépe, ale letos zase musím přihlédnout k tomu, že kolem Vánoc jsem měla tréninkový výpadek kvůli psaní diplomky. V závodě jsem se cítila dobře, ale nevycházel mi rozběh. Beru to jako dobrý testovací závod a doufám, že se do dalších závodů zlepším.

O konání závodu bylo rozhodnuto teprve dva dny před startem. Ovlivnilo to vaši přípravu?

Doufali jsme, že hygiena závod povolí, takže jsme v posledním týdnu trénovali tak, jako by se závod normálně konal. Já začínám být nervózní většinou až den předem, takže to neovlivnilo ani moji psychiku.

Jaké máte v současné době podmínky pro trénování?

Naštěstí mám teď možnost trénovat v atletickém tunelu a posilovně. Na jaře byla situace horší. To jsem musela trénovat doma a místo činky zvedat tyč s pneumatikami.

Na závody nebyli puštěni diváci. Chyběla vám podpora z ochozů?

Já mám ráda, když je v hale trochu ruch. Dobrá hudba a diváci mě většinou „nakopnou" k lepšímu výkonu. Ticho při závodě mi úplně nevyhovovalo, ale jsem ráda, že jsme mohli závodit aspoň v takovýchto podmínkách.

V srpnu uplyne 24 let od světového šampionátu v Aténách, na němž Šárka Kašpárková výkonem 15,20 metrů vybojovala zlato. S takovou délkou je ještě dnes desátá nejlepší trojskokanka historie. Proč se žádná česká atletka v trojskoku od konce její kariéry jejím výkonům ani nepřiblížila? Údajně je disciplína trojskok teď dost na pokraji českého zájmu. Je to pravda?

Myslím, že trojskok u nás nepatří k nejatraktivnějším disciplínám. Každého jako první napadne skok do dálky nebo do výšky a na trojskok se zapomíná. Je to technicky poměrně složitá disciplína, takže se jí musí věnovat více času. Když člověk skáče technicky špatně, dost často to pak končí bolestí zad, kolen nebo kotníků. Když jsem byla na prohlídce u sportovního doktora a řekla mu, že dělám trojskok, tak mi odpověděl, že hůř jsem si vybrat nemohla. Dalším problémem je nedostatek specializovaných trenérů. U nás je jich jen pár, kteří tomu opravdu rozumí, a často jsou už v důchodovém věku. Musím ale říct, že za poslední rok dva se úroveň trojskokanek zvedla. Na závodech už můžeme vidět i výkony přes 13 metrů a v létě Linda Suchá skočila 13,65 metru, což je český juniorský rekord, tak snad se blýská na lepší časy.

Všiml jsem si, že se ve volném čase věnujete malování, konkrétně ilustracím? Jak jste se k malování vůbec dostala?

Odmala jsem chodila na výtvarný kroužek do základní umělecké školy, kde jsem se i připravovala na přijímací zkoušky na architekturu. I samotné studium architektury je s uměním provázané, ale rozhodně se nepovažuji za nějakou výtvarnici. Občas si něco namaluji, když na to mám náladu. Beru to jako takový duševní odpočinek.

Je to činnost, kterou byste jednou ráda proměnila v profesi?

To asi ne. Nemyslím si, že by někdo byl ochotný za ty mé výtvory něco platit. Těší mě, když se někomu má tvorba líbí, ale dělám to spíš jen sama pro sebe.

Malujete na počítači, nebo máte raději klasický papír a tužku?

Jak kdy, občas na počítači, jindy použiji raději štětec. Takové kreativnější období mívám většinou po zkouškách, kdy už mám dost koukání do počítače a potřebuji se něčím odreagovat.

Mohou čtenáři někde vaše výtvory vidět?

Mám pár obrázků na Instagramu (@draw_me95), ale to je spíš jen výsledek jednoho z mých záchvatů kreativity.

Na Instagramu se také chlubíte zážitky z cest. Kde se vám nejvíce líbilo?

Cestování mám ráda. Asi nemám jedno nejoblíbenější místo, ale na posledním větším výletu jsem byla loni ve španělské Granadě. Bylo to poprvé, kdy jsem cestovala na jih v zimě a moc příjemně mě to překvapilo. Načerpala jsem tam ze sluníčka energii, která mi doma vydržela na celý zbytek zimy. Obecně mám nejraději cesty, kde se kombinuje odpočinek u moře, túry do přírody a návštěvy měst se zajímavou historií.

Kvůli epidemiologické situaci je obtížné cestovat za hranice. Chybí vám cestování?

Chybí, už dlouho jsem nikde nebyla, ale v dubnu máme v plánu výlet do Barcelony, tak snad se situace trochu umoudří a budeme moct vyrazit.

Musela jste vinou koronaviru zrušit nějaká soustředění?

Už na jaře jsme měli v plánu soustředění v Itálii, které jsme museli odsunout na podzim, a nakonec ani to nevyšlo. Náhradou za něj bylo týdenní soustředění v Nymburku, kde jsme měli k dispozici tréninkový tunel, posilovnu a wellness. Vše ale už bylo organizováno podle pravidel o shromažďování menšího počtu lidí.

Je hodně náročné skloubit školní povinnosti s brigádou a atletikou?

Úplně jednoduché to není, ale když člověk chce, tak se čas dá zorganizovat tak, aby se vše stihlo. Sice to znamená, že třeba po státnicích jsem šla místo se spolužáky do hospody rovnou na trénink, ale jsem na takový režim zvyklá a nemám pocit, že by mi něco chybělo. Na nejbližší kamarády a rodinu si čas vždycky najdu.

Jaký je váš osobní rekord trojskoku?

Osobní rekord mám 12,62 metru z loňského halového mistrovství republiky.

Blíží se halové mistrovství republiky. Jakou jste si nastavila laťku? Jaké máte cíle?

Na jaře jsem si v tréninku přivodila zranění stehenního svalu a celá letní sezona za moc nestála. Výkonnost mi klesla a během podzimu jsem se snažila dát zpátky dohromady, takže budu ráda, když se výsledek bude podobat tomu z minulého roku. Na medaili už to asi stačit nebude, ale s výkonem kolem 12,60 metru bych byla spokojená.

Kdy se halový šampionát letos uskuteční?

Halové mistrovství republiky se koná dvacátého února.