Olympijská vítězka má s distanční výukou i osobní zkušenost. Její dcera Lucie rok svého studentského života pobývala v USA. „Tam se s tímto typem výuky seznámila,“ potvrdila česká lyžařka, od jejíhož olympijského triumfu v Turíně uteklo patnáct let.

Opravdu podle vás distanční výuka sportu děti ovlivní? Je to velký problém?
Je. Bohužel. Jedná se o všechny děti, nejenom o ty sportovně talentované. Děti rychle reagují na výpadky v tréninkovém režimu. Nemají ještě nastavené návyky a dlouhá pauza v režimu se bude těžko dohánět.

Zdálo by se, že individuální základní sport je trochu uchráněný – zaběhat si jít můžete, na kolo taky vyjedete. Ale v praxi je to problém, ne? Můžete z vlastní zkušenosti říct, jak velký vliv má přítomnost trenéra, parťáků v přípravě?
Hodně sportovců, a to jak dětí tak dospělých, potřebují ke sportu společnost, kolektiv… To teď nejde a hlavně děti nebaví chodit sportovat individuálně. Potřebují se sportem i bavit. Přesně o to nyní přicházejí. Trenér je také pro některé sporty nepostradatelný, a tak nám všem zůstávají jen individuální sportovní aktivity, jako zmiňovaný běh, kolo nebo v zimě běžky.

Otázka na vás míří i proto, že máte doma dceru – dokážete se tak vžít do role rodičů, kteří teď nejenže pracují, ale mají pomáhat i s učením a pohybem svých ratolestí. Co byste jim doporučila?
Vůbec nevím, co chytrého jim poradit. Pokud musí zvládat svou práci a online školní výuku svých dětí, tak už jim logicky chybí síla, čas a energie jim ještě chystat sportovní program, který jinak zajišťují sportovní kluby a kroužky. Pohyb venku je asi to jediné, co jim lze poradit. Popravdě, některá nařízení vlády České republiky jim v tom moc nepomáhají.

Není chyba v tom, že ministerstvo dosud nepřišlo s naprosto jasným konceptem, co dělat místo tělocviku? Neměla by se angažovat i sportovní agentura?
Sportovní agentura teď řeší celou řadu věcí spojených s dotačními programy. Většina dobře myšlených věcí končí na ministerstvu zdravotnictví, které podle mého názoru zakazuje i epidemiologicky neškodné sportovní aktivity. Ministerstvo školství neví, kdy půjdou děti do školy a řešení tělocviku se tak nějak nedostalo na řadu. Sama nevím, jak z toho ven.

Kdo by tedy měl o sportování dětí v době koronavirové krize rozhodovat?
Směr by mělo udávat ministerstvo zdravotnictví. To by mělo vytvořit podmínky ke sportování dětí a amatérů, zatím je spíš jen zakazuje.