Světový šampionát se konal v portugalském Portu a prachatický závodník žijící ve Vimperku reprezentoval Českou republiku v soutěžích jednotlivců a družstev v kumite, tedy přímém boji. "V kata se mi nepodařilo na šampionát probojovat, v kumite to bylo bez problémů," uvedl mladý závodník, který je v juniorské kategorii prvoročák a soutěží tak proti starším karatistům. "Rozdíl oproti kadetské kategorii je opravdu velký a je to o mnoho těžší. Mezi juniory jsou vyspělejší a zkušenější závodníci," doplnil Míra Hovorka.
V Portugalsku se představil nejprve mezi jednotlivci. „Tam jsem skončil na sedmém místě,“ uvedl a pokračoval: „K postupu mezi čtyři nejlepší bylo třeba vyhrát jednu ze skupin a já vypadl v posledním zápase před postupem do finálové části. Nejprve jsem vyhrál dva zápasy. Nejprve jsem dal Angličana, pak Švýcara a o postup do finálové části jsem podlehl domácímu Portugalci. Je to škoda. Nedotáhl jsem jeden úder, který mi chyběl,“ popsal svou cestu soutěží jednotlivců M. Hovorka.
Chuť si však spravil v soutěži družstev. Tu česká reprezentace vyhrála. „V družstvech se jdou tři zápasy a za výhru každého závodníka je bod. Musí se přemýšlet týmově. Když před posledním zápasem vedete o bod, není možné, aby třetí závodník do toho šel bezhlavě a udělal chybu. Spíš do toho musí jít s rozmyslem a udržet remízu, než za každou cenu vyhrát. Tak jsme to měli ve finále, kdy jsme šli remízu, výhru a ve třetím zápase opět remízu,“ uvedl k taktice prachatický karatista.
V cestě do finále na české karatisty čekaly tři zápasy. „Ale ten první jsme vyhráli bez boje, když nenastoupili Dánové. Pak jsme narazili na Španěly. Já šel jako první a remizoval, kluci pak oba zápasy vyhráli. V semifinále proti Srbsku jsem šel znovu jako první a opět remizoval. To byla škoda, vedl jsem, ale zbytečně zalezl do rohu a chytil ránu, takže z toho byla plichta. Druhý zápas jsme vyhráli a na třetí soupeř nenastoupil,“ popsal cestu do finále Míra.
Ve finále čeští karatisté narazili na Švýcarsko. „Já šel první zápas a se soupeřem remizoval. Druhý zápas jsme vyhráli a ve třetím remizovali, takže z toho byla výhra 2:1 a titul Mistrů světa,“ popsal utkání Míra a dodal: „V družstvu se mnou byli Kuba Havlík, který se pere za Karlovy Vary, a Jirka Mikula z pražské Hostivaře. Ondra Charvát z Úval nám dělal náhradníka a do bojů nezasáhl.“
Ve většině zápasů na šampionátu prachatický závodník remizoval. „Já to tak zkrátka mám. Dlouho držím remízu a zaútočím až ke konci zápasu, až soupeře trochu unavím,“ říká s úsměvem.
A jak hodnotí Míra šampionát? „Je to velký zážitek a především obrovská zkušenost. Například vím že se již příště nesmím zašít do rohu, abych neschytal ránu. To se mi fakt nepovedlo. Celkově to byl super zážitek. Vyzkoušel jsem si boj s daleko silnějšími soupeři než doposud,“ hodnotil skromně svůj úspěch Míra Hovorka.
A jaký si odnesl zážitek přímo z boje? „Poprvé v životě jsem zažil hned v prvním zápase proti Angličanovi, že někdo třikrát vystoupil z bojiště. Zápas jako takový se vlastně ani moc nekonal. Když se vystoupí ze čtverce, tak přijde trestný bod. Ani nevím, jak se mu to podařilo. Hlavně, že se mu to podařilo třikrát. Byla tam i situace, že zaútočil, já mu uhnul a on proběhl mimo čtverec,“ popsal zajímavost mladý karatista.
Světovým šampionátem pro něho však sezona nekončí. „Je toho ještě hodně. Je tam Národní pohár, pak jedeme do Maďarska, pak republika a na závěr mistrovství Evropy. Uvidíme, co všechno absolvuji,“ hledí dopředu Míra Hovorka a doplňuje: „Ale především je v příštím roce světový šampionát v Japonsku, což je pro karatistu vrchol kariéry.“
Trenérem Míry Hovorky je dlouhá léta David Havlík. Světový titul je tak trochu i jeho dílem. „Co jsem mluvil s reprezentačním trenérem, tak Míru úmyslně stavěl do prvních zápasů, protože měl jistotu, že neprohraje. To je pro tým strašně důležité. Kdyby se první zápas prohrál, tak jsou další závodníci pod velkým tlakem. Tím, že Míra ani jednou neprohrál, tak uklidnil napětí a další kluci mohli prodat to svoje,“ uvedl ještě k pozici svého svěřence na světovém šampionátu David Havlík.
Trenér zná závodníka jako své boty. Co by tedy mohl o Mírovi prozradit? „Je to velice pracovitý kluk a dokáže výborně vstřebávat rady a doporučení pro zlepšení výkonu. Poslední dva roky jsou pro něho jakousi přípravou na světový šampionát v Japonsku. To by měl být vrchol. Letos se to sešlo tak, že je plno turnajů a zátěž je obrovská. Před Portugalskem jsme byli na Mauriciu, kde byl Indo Pacific Cup, kde bylo přes tři stovky závodníků z jedenácti zemí světa. Míra zde byl o dvě desetiny bodu čtvrtý v kata a dělil páté místo v kumite. Tomu ještě na začátku července předcházel náročný seminář Gasshuku Czech, pak hodně náročné soustředění na Rohanově, kde jsme se soustředili na fyzičku a výbušnost. Dvakrát denně to byla obrovská zátěž. Na tom Mauriciu byly také tříhodinové tréninky každý den. Vrátili jsme se do Čech, Míra přebalil věci a zamířil do Portugalska. Jsem rád, že to všechno ustál, protože to bylo hodně náročné období,“ shrnul Mírovu přípravu David Havlík.
A co světový titul znamená pro něho? „Je to ohromný úspěch. Náš oddíl je jediný na Prachaticku od doby vimperské cyklistky Terezy Huříkové, která se stala světovou šampionkou, který získal titul mistra světa. V roce 2017 se to povedli Alici Anderlové a nyní Mírovi Hovorkovi. Proto mě trochu mrzí, že je karate trochu bokem a nevěnuje se mu taková pozornost. Přitom je to sport krásný a stojí za to, aby sportovní obec o těchto úspěších věděla,“ uvedl David Havlík a doplnil: „Nyní ve středu 4. října přijme Míru starostka Vimperka Jaroslava Martanová a podobné přijetí se chystá na 23. října i na prachatické radnici. Věřím, že i tímto se osvěta tohoto sportu zvedne.“