Po tréninku si se začínajícími nadějemi tohoto sportu popovídala o tom, jak s basketbalem začínala ona sama, kterými oddíly u nás i v zahraničí ve své kariéře zatím prošla a zodpověděla mnoho všetečných dotazů malých strakonických basketbalistek. Ty si pak prohlédly i dresy a trofeje, které Julia přivezla na ukázku. Nemohla chybět ani autogramiáda s podpisy prakticky na vše, co se našlo po ruce.

Mladým basketbalistkám Julii Reisingerovou představil trenér a legenda jak strakonického, tak českého basketbalu Miroslav Vondřička. „Na Julii máme ve Strakonicích krásné vzpomínky. Když s námi hrála v žákyních, tak jsme s ní vyhráli spoustu medailí,“ uvedl k české reprezentantce Miroslav Vondřička a pokračoval: „Když se její maminka Petra vrátila z Německa zpět do Čech, tak jsem za ní zajel do Karlových Varů a přemluvil, aby šla hrát k nám do Strakonic. Tak se k nám dostala i Julča. Její maminka Petra je nejlepší střelkyní československého basketbalu, dala kolem devíti tisíc bodů, z toho za Strakonice čtyři a půl tisíce. Julča za nás jako žačka dala tisíc šest set osmdesát bodů a je šestá nejlepší v klubu. Tehdy se moc zápasů nehrálo, a tak mají současné mladé hráčky možnost ji překonat. Jako dorostenka pak za Strakonice přidala patnáct set bodů. Máme tu na ni zkrátka krásné vzpomínky. Podle mého názoru je Julča v současné české reprezentaci největší nadějí. Je šikovná a má obrovské nadání, jak dát koš.“

Mladé hráčky pak doslova hltaly vyprávění Julie Reisingerová o její kariéře od prvních basketbalových krůčků. „Hned od narození jsme se díky hráčské kariéře mamky hodně stěhovali a měnili města. Hrála jsem v Praze, Strakonicích, Karlových Varech a člověk stále měnil spoluhráčky, kamarády ve škole, kamarády na basketu. Zpočátku to ale nebylo jen o basketu, každý dělá i více sportů. Já třeba chodila hrát tenis, na plavání, atletiku. Nakonec mě chytil kolektivní sport. Zkrátka mít kámošky kolem sebe. V přípravkách jsem začínala v Praze, pak jsme se přestěhovali do Strakonic. Tady jsem začala s panem Vondřičkou pořádně trénovat a začala hrát lepší basket. Hrály se již zápasy a mělo to úroveň. Hrálo se proti klukům a holkám na jihu Čech, jelo se na Olympiádu dětí a mládeže, vyhráli jsme turnaj v Ostravě. Takže vzpomínky na Strakonice jsou krásné. Strávila jsem tady vlastně čtyři roky, víceméně nejdelší dobu školní kariéry. A protože jsem měla skvělého trenéra a šlo mi to, vybralo si mě USK Praha. Pak jsem přestoupila do Sparty, kde jsem dohrála středoškolskou kariéru. Pak již bylo jen na rozhodnutí, zda půjdu do Ameriky hrát basket a přitom studovat vysokou školu, nebo budu hrát v Evropě. Nakonec jsem se rozhodla pro Evropu a začala v Barceloně. Tady mi ukázali basketbalový svět. O rok později jsem přestoupila do Girony, která byla druhým nejlepším týmem Španělska a já s Gironou vyhrála titul a dostali jsme se do Euroligy. Já však přestoupila do Valencie, kde jsem hrála tuto sezonu. Zatím jsem tedy hrála jen ve Španělsku a uvidíme, zda si zahraju i jinde. Ale v dalších státech hraju v rámci Eurocupu,“ hovořila o své kariéře česká reprezentantka.

„Julča se ještě zapomněla pochlubit tím, že se stala hráčkou minulé sezony ve Španělsku,“ doplnil Miroslav Vondřička.

A malé basketbalistky BK Strakonice pak Julii Reisingerovou podrobně vyzpovídaly.

V jaké kategorii jste poprvé nakoukla do reprezentace? Ve Strakonicích je několik děvčat, která vyrazí na reprezentační kempy různých věkových kategorií.

Tak prvně děvčatům gratuluji. Ze mě tyto kempy čtrnácti či patnáctiletých nebyly. U nás se začínalo v šestnáctkách. Vybralo se dvacet až pětadvacet holek. Já byla do šestnáctek poprvé pozvána již ve třinácti letech. Už tehdy vznikala velká přátelství, někdy i větší než se spoluhráčkami v klubu. Zápasy za reprezentaci jsou velká čest a strašně moc je již se dostat do širšího výběru. Je skvělé hrát v různých výběrech a zahrát si proti těm nejlepším z jiných států. Nám se docela dařilo. V šestnáctkách jsme s holkama byly s ročníkem 1997 druhé na Mistrovství Evropy a postoupily na Mistrovství světa, s ročníkem 1998 také druhé v Evropě. To jsou skvělé vzpomínky a nyní potkávám soupeřky, proti kterým jsem tehdy hrála.

Kolik je Vám let?

Dvaadvacet.

Kolik měříte?

194 centimetrů.

Oblíbená barva?

Růžová.

Jaký předmět Vám šel ve škole nejvíce?

Matematika.

Máte doma nějaké zvíře a jaké?

Ano mám. Doma mám králíčka.

Jak dlouho hrajete basket?

Více se mu věnuji od první třídy, ale již předtím jsem chodila do haly s mamkou, takže jsem u basketu byla pořád.

S jakým číslem jste hrála ve Strakonicích?

Těch bylo hodně. Deset, čtrnáct, patnáct, pět, čtyři. Prakticky v každé kategorii jiné. Když jsem šla do Prahy, tak jsem si vybrala čtrnáctku. Ve Spartě byla zabraná, takže jsem si vybrala čtyřicet čtyřku a ta mi zůstala. Tu mám v reprezentaci i ve Španělsku.

Kolika mluvíte jazyky?

Tak česky, německy, anglicky a španělsky.

Kterým jazykem mluvíte nejčastěji?

Asi anglicky. Pokud nevolám domů, tak anglicky. Když mluvím v jednom dni s příbuznými z Německa, volám domů našim, mluvím na tréninku španělsky a potřebuji pak mluvit anglicky, tak to občas plácám z jednoho jazyka do druhého.

V komunikaci v týmu se mluví anglicky nebo španělsky?

Záleží na okolnostech. Tento rok se mluvilo hlavně španělsky, protože i Američanky, které u nás hrály, tak ve španělštině věděly, o co jde. Měly jsme ale asistenta, který případně překládal do angličtiny. V minulé sezoně to bylo více o angličtině. Tam bylo více holek z ciziny a někdy tam máte i Američanku, která se zkrátka jiný jazyk učit nechce.

Zanadáváte někdy rozhodčím v češtině, když nerozumí?

Abych pravdu řekla, odvykla jsem si nadávání. Sice jsem naštvaná, ale nic neříkám. Češtinu v tomto momentu nevyužívám.

Kolik zápasů jste odehrála v sezoně?

Šedesát až osmdesát včetně přáteláků a turnajů.

Co Vás nyní čeká s reprezentací?

Toto léto nás vlastně nic nečeká. Loni holky skončily špatně na evropském šampionátu, takže se nekvalifikovaly na olympiádu, která měla být tento rok. Pokud se kvalifikujeme, tak bychom hrály příští rok Mistrovství Evropy. Na to se hraje kvalifikace a to v listopadu a únoru. Čeká nás ještě pár zápasů proti Rumunkám a Italkám. Máme to dobře rozehrané a pokud vyhrajeme ještě jeden zápas, tak by to mohlo klapnout.

A co Vás čeká v nejbližší době?

Budou to dvě reprezentační soustředění. Nyní od pondělí do soboty, v neděli volno a pak zase do soboty. Budeme ho mít v Praze. Sejde se více holek než obvykle. Některé holky končí a budou se zkoušet další.

Kolik vás je v týmu?

Je to stejné jako u vás, je nás na zápas dvanáct. Ale na větší akce jako je Evropa a podobně, tak nás jezdí patnáct. Kdyby se někdo zranil nebo onemocně, aby byla náhrada. Je třeba mít dvanáct hráček na zápas.

Jaká byla Vaše nejcennější výhra?

Asi z minulého roku mistrovský titul s Gironou ve Španělsku. Náš tým nebyl favoritem, přesto přišel titul. I proto je titul tak cenný.